Jmelí čaruje

11. Tradice, Grangerová

„No do Merlinovy řitě!" zakuckala se Hermiona, která nic nepila, ale kdo by se při pohledu na Draca v šedých upnutých teplákách a velké mikině stejné barvy nezakuckal?

„Takovou reakci jsem ani nečekal, ale děkuji!" ušklíbl se Draco a došel až k ní.

Nemohla z něj spustit oči. Byl tak jiný, ale přitom tak stejný. Ale tak sexy! Merline na nebi! Tohle nezvládne!

„Posloucháš mě?" šťouchl jí do ramene.

Hermiona se zamračila a odstrčila jeho ruku. „Ne! A ty by ses jako soustředil, kdybych sem nakráčela v krátkých upnutých šatech?!" vyjela na něj.

Draco se ušklíbl. „Takže se ti líbím!"

„Ne," uhla pohledem.

„Líbím a mám k tomu i důkaz. Držím v rukou tu nejtlustší knihu, co existuje a ty sis toho ani nevšimla. Nemůžeš ze mě spustit oči!" řekl samolibě.

Hermiona se zamračila a pohlédla dolů mezi ně. Sakra, fakt držel knihu! Jak to, že si toho nevšimla?

„Ha!" houkl jí do obličeje až maličko nadskočila. „Jsem prostě sexy," řekl hrdě.

„Ty jsi narcis," odfrkla si. „Raději pojďme..." vyrvala mu knihu z rukou, kouzlem ji zmenšila a hodila do jedné z kapes.

„Tak řekneš mi důvod tvého nového stylu?" zeptala se po chvilce tiché chůze.

„Spíš ti to asi ukážu, ale docela se obávám, že to s tebou sekne," řekl zcela vážně.

„Máš mou plnou pozornost," řekla zvědavě.

Draco se zastavil, počkal až se k němu otočí a pomalu si začal sundávat kapuci. Hermiona se samozřejmě začala okamžitě smát. „Pěkná inovace," vyprskla smíchy.

„To určitě," odfrkl si.

„Moc ti ale neladí s oblečením," zamyslela se.

Draco si opět natáhl kapuci a cosi si zabručel pod nosem.

„Jak se ti to stalo?" řekla stále rozesmátě.

„To Theodor," práskl ho bez okolků. „Myslel si, že když mi udělá tohle, nepůjdu na hlídku," ušklíbl se.

„A proč?" zamračila se Hermiona.

„Přemýšelej," protočil očima. „Prostě nechce, abychom se bavili."

Hermiona si zkřížila ruce na hrudi, neboť jí byla trochu zima a s pohledem upřeným na zem se pomalu rozešla dopředu. Ano, Theo nejspíš moc dobře věděl, co dělá. Asi dokázal rozpoznat, že se mezi ní a Malfoyem cosi „děje".

„Ty jsi mu něco říkal?" zeptala se opatrně.

Draco, který šel po jejím boku, zakroutil hlavou, ale jelikož se nedívala, tak řekl rázné ne. „Nic mu do toho není."

Hermiona pokývala hlavou. Měla z toho všeho zmatek v hlavě. Theo, se kterým si děsně moc rozuměla ji ani kapku nepřitahoval, zatímco Malfoy... ten se jí skoro ani nedotkne a jí už buší srdce jako o závod. Merline ale je to Malfoy! Přijde jí, že dělá něco děsně špatného, hříšného, zakázaného.

„Mimochodem... potřebuji, aby sis udělala zítra dopoledne čas, něco jsem pro nás vymyslel," potěšeně se usmál.

„Zítra? Ale to už něco vymyslel Theo," zamračila se.

Jistě. Theodor ho samozřejmě předběhl. „A co budete dělat? Nech mě hádat. Půjdete do knihovny," ušklíbl se.

„No, asi ano," pokrčila rameny. „Na tom není přece nic špatného."

„Ne, není," povzdechl si nahlas. „Ale na Štědrý den bys měla dělat něco lepšího a já vymyslel něco fakt božího!" řekl pyšně.

„A to je co?" řekla nevěřícně.

„To ti samozřejmě neřeknu... má to být překvapení," ušklíbl se.

„Tak bychom mohli jít všichni tři?" zeptala se.

Draco se zastavil v chůzi. „Co prosím?" vyprskl. „V žádném případě!" zakroutil hlavou.

Hermiona nakrčila čelo. „Tak to asi budeme muset nechat na jindy... s Theem jsem už domluvená," pokčila rameny a udělala cosi jako lítostivý výraz.

Draco se zamračil. Pf! To určitě. „Kašli na něj, Hermiono," řekl potichu a udělal dva kroky k ní. „Chceš sedět v knihovně, kde můžeš jít kdykoliv jindy, nebo se mnou a užít si fakt dost srandy?"

Hermiona k němu zvedla pohled. „Ale nemůžu mu přece teď říct, že nepřijdu. Slíbila jsem to," namítla.

„Jsi až moc hodná," pousmál se na ni, přičemž vzal jedem pramen vlasů a začal si s ním hrát. Tohle by se dalo považovat za flirt... „Udělala jsi vůbec někdy něco šíleného, zakázaného?"

„Vloupala jsem se ke Grintgottovým a utekla odtud na drakovi, to ti přijde málo?"

Draco potichu vyprskl smíchy. „No vlastně je to ta nejvíc šílená věc, co si teď dokážu představit," zasmál se, čímž Hermionu naprosto vyvedl z míry.

Merline, asi by se na něj dokázala dívat hodiny. Jen kdyby se nepřestal smát. „Tak vidíš," neskrývala úsměv ani ona.

„Vlastně jsem kdysi udělal taky něco podobně šíleného," promluvil už vážně. Hermiona ho pobídla, aby pokračoval. „Políbil tě pod jmelím."

„Ano," zašeptala. „To-to byla hloupost," kývla hlavou.

„Nebyla. Jen to bylo šílené a myslím... myslím, že bych to chtěl udělat znovu," řekl potichu a pohledem sjel na její rty, které si mimoděk olízla.

„Není tu žádné jmelí," řekla roztřeseně.

„A to vadí?" pozvedl obočí.

Hermiona polkla a strašně moc chtěla říct, že ne, ale nakonec kývla hlavou na znamení, že ano, vadí. Draco se usmál a ani nevěděla jak, ale najednou ji popadl za ruku a i s ní se rozběhl pryč. Nevnímala, co se děje, jen v hlavě přemýšlela, jak to, že jí opět dokázal vypnout mozek bez jediného kouzla. Nedokázala v tu chvíli přemýšlet, ale věděla, že kdyby ji opět políbil, neprotestovala by.

Běželi po schodech do dalšího patra, obrazy se na ně udiveně dívaly, sem tam kdosi pronesl poznámku, aby byli zticha a nedělali hluk, ale ani jeden je nevnímal. Draco vedl Hermionu dál do chodby, až se zastavil u jednoho z oken, odkud bývá ve dne nádherný výhled na pozemky. Nyní však neviděli nic. Jen tmu. Jim to bylo samozřejmě jedno, neboť teď vnímali jen toho druhého. Draco postavil Hermionu přímo pod jmelí a intenzivně ji pozoroval. Dýchala zhluboka a tváře měla trochu začervenalé, ale rozhodně za to nemohl jen ten krátký běh.

„Tradice, Grangerová."

„Já vím, Malfoyi."

Čas se zastavil. Nebylo nic jen oni dva. A jmelí pod kterým stáli. Draco ji jednou rukou vzal za tvář a palcem ji jemně pohladil. Hermiona se začervenala ještě víc, ale i přes to, že jí v hlavě blilala varovná kontrolka, věděla, že to udělá. Udělá to a co víc, fakt moc si to přeje.

Přiblížili se natolik, že se jejich nosy skoro dotýkaly. Chyběly už jen centimetry...

„Co se to tam děje? Mělaste pravdu paní Norissová! Oni se tam muckají! Já vám dám! Pověsím vás za kotníky, hříšníci jedni!"