Všichni řvali jeho jméno, byl šťastný. Začala hrát hudba, byla mi povědomá.
,,Jsem zlomený, kolem mého těla sádra" zavíral své oči a prociťoval to, ten kluk si toho musel zažít hodně. Ale snaží se být silný, je to vidět. Odehrál dalších pár písniček a naběhl tam Calin.
,,Miluj mě jako bych byl poslední, daruj mi tvůj poslední výdech" Petr se do těch písniček strašně moc vžívá, to on byl ten u kterýho se mi líbila jeho tvorba. On tu právě teď stojí na stagi a kouká přímo na mě s růží v ruce.
Všechny kluci vyběhli na stage, rozhodili růže do publika a rozloučili se. Petr s růži v ruce šel ke mně a dal mi ji.
,,Zasloužíš si ji víc než ty holky co tam jsou" usmál se a dal mi ji, je hodný
,,Musím jít, ráda jsem vás poznala" řeknu a loučím se, každy mě svírá v objetí až na Petra
,,Doufám že se ještě uvidíme Mari" řekne a obejme mě okolo pasu, nasávám jeho krásnou vůni a moje tělo pod jeho dotekem lehce brní. Odtáhnu se a naposled se na všechny usměju.
Hledám svého bratra, který nakonec stojí u mého auta a čeka netrpělivě na mě. Podíval se na moji růži a zpátky na mě.
,,Kde jsi celou dobu byla Mari, bál jsem se" objal mě a sedl si do auta. Chvíli jsem přemýšlela co mu řeknu, ale je to můj bratr a nechci mu lhát.
,,Jeden z těch kluků mě vzal do backstage a já se poznala se všema, dostala jsem růži" on šokovaně s úsměvem na mě koukal a já nastartovala auto
,,Nene, dal ti ji Stein žejo" při vzpomínce jak mi ji dal, jsem se musela pousmát a místo odpovědi jsem pouze zakývala na souhlas, celou cestu jsme spolu už nepromluvili
,,Tak co děti jak jste si užili koncert" zeptal se táta
,,Bylo to skvělý, nečekal jsem že to bude tak užitý, poznal jsem tam pár nových lidí" řekl za mě brácha a já se jen usmívala
,,Dlouho jsem na tobě takový úsměv neviděl, copak se stalo Mario" zeptal se táta jakmile odešel brácha do pokoje a my si spolu sedli na pohovku.
Neusmívala jsem se od té doby, co mi zemřela moje maminka. Při vzpomínce že už tu není 2 roky, vždy posmutním. Vždy chtěla aby jsme po její smrti nesmutnili a byli veselý, mohla vědět že tomu tak nebude. To ona byla člověk, který tu pro mě vždy byl, chápala mě a byla zároveň nejlepší kamarádka, kterou jsem nikdy neměla. Nikdo mi ji nenahradí.
,,ángel, siempre estaré ahí para ti, en las buenas y en las malas" říkávala mi to často, díky těmto slovům jsem měla vždy pocit bezpečí. Byla pro mě jako anděl.
,,Jen jsem poznala jednoho milýho kluka, ale vím že už ho asi nikdy neuvidím" trochu jsem posmutněla. Do tý doby než jsme šli spát jsme si povídali, není to jako s mámou ale aspoň někomu se můžu svěřit.
Oba jsme se rozešli do svých pokojů s tím že jdeme spát, já místo toho si usedla do křesla kde vždy sedávala máma. Vyprávěla mi své historky. Jejím snem bylo vždy aby se ze mě stala malířka. Věděla že mě to baví a tak jsem šla na uměleckou školu kterou qjsem nedávno dokončila.
Mám tu rozdělaný obraz slunečnice, je to moje oblíbená květina. Měla bych ji dodělat, ale dnes už ne. Jsem vyčerpaná jak fyzicky tak psychicky. Někdo mi ale začal volat.
