Ani nevíte jak je příjemné usínat s člověkem, s kterým si rozumíte. Jakmile jsem se obrátila na bok, uviděla jsem sladce spícího kluka. Nemohla jsem se ho nabažit. Líbil se mi, byl jiný než ostatní. I když je to klišé a vždy to dopadá stejně jako vždycky, věřím že on takový není. A když už by byl, stojí mi to za to. Stejně tu dlouho už nebudu.
,,Baví tě mě tak pozorovat princezno?" řekl se zavřenýma očima a úsměvem.
,,Co když jo" uchechtnu se a on me políbí. Má tak dokonalé rty, měkké a sladké.
,,Dnes bych tě mohl vzít do studia a k sobě domů" řekl a pohladil mě po tváři. Co také dělat jinýho, i když bych radši strávila všechen čas v posteli s ním.
I když rána nenávidím, s ním jsem si mohla zvyknout snad na vše. Nikdy jsem nevypadala ani se necítila líp, než právě teď. Vyspaná do růžova, dalo by se to tak říct. Mé zelené oči, které byli vždy temné a zraněné, se naopak rozzářily.
I když jsem si to nechtěla přiznat, on mi nachvíli vrátil život. Byla jsem jako malá holka co dostala lízatko, bylo to tak vtipné a zároveň hezké. Tohle vše je pro mě po dlouhé době nové. Probouzet se vedle člověka, který vás naplňuje štěstím a radostí.
Mluvím jako človek, který je zamilovaný. Ačkoliv si to teď nedokážu přiznat, v hloubi duše jsem ho začala milovat. Ne proto jak vypadá a ani že je slavný, ale to on tu teď byl, když mi bylo nejhůř. Přiměl mě mu důvěřovat i po tak krátké chvíli. Třeba jsem jen naivní holka, která doufá že ten kluk do kterýho se tak zabouchla, to bude cítit stejně, doufala jsem že on jen tak neodejde.
Tak snad se v něm nemýlím.
Našla jsem si nové přátelé, nejsou jako ty co jsem mívala. Nebyli falešný. Rádi si užívali života, jednoduše se bavili. Se všema jsem si vyměnila kontakt a dokonce mě přidali do nějaké své skupiny. Byla jsem šťastná.
Ale můj nejvetší strach, kromě teda výšek, pavouků a hadů, je že mě najednou máma probudí a budu zase v tom dětským pokoji a zjistím že to všechno byl jen sen. Ale je to krásný sen.
,,Omluvte nás kluci, ještě jedu s Mari pryč" Vstal od stolu a a vzal mě za ruku, kluci najednou začali pískat a tleskat. No blázni.
,,Kam jedeme?" zeptala jsem se a nastoupili jsme do auta
,,Přece ke mně domů, ale nezapomeň že bydlím s babičkou" řekl a po nějaké době jsme byli u něho. Jakmile jsme vstoupili do poměrně velkého domu, z druhých dveří se vynořila starší paní.
,,Ahoj Petříčku, copak je to za dívku" jeho babička se široce usmála a začala ho pusinkovat po celém obličeji. Jeho pohled byl k nezaplacení a já se musela držet, abych se nerozesmála
,,Babi to je Maria, moje uhm" nevěděl co říct a ani já nevědela co vlastně spolu máme, nepromluvili jsme si o tom
,,Přítelkyně" vypadlo ze mě najednou a v hlavě jsem se mlátila kladivem. Co když to tak ale on nechce?
,,Tak sis přece jen někoho našel, vypadá jako anděl Péťo" řekla a pohladila mě po tváři, musela jsem se nad tím usmát.
,,Já vím, proto jsem se do ní zamiloval až po uši" řekl a propletl si semnou ruce
,,Jste sladký, no nic děti krásný utíkejte, nebudu vás zdržovat" dala nám oboum pusu na čela a my šli po schodech k Petrovi. Na to že bydlel sám, měl tu čisto a uklizeno, čím mě ješte ten kluk překvapí.
,,Teď už nás nikdo rušit nebude" pošeptal a začal mě líbat na krku, když mu najednou zazvonil mobil
,,Co je Caline" řekl naštvaně Petr
,,Fajn" řekl a típl to, prohrábl si vlasy
,,Musím jet princezno, počkej tu na mě a chovej se tu jako doma" naposled mě políbil a odešel.
Cítila jsem se bez něho jako tělo bez duše i když to jsem pořád. Ale on mi ji znovu vrátil. Prozhlédla jsem se tu, všude měl jen fotky své maminky a jeho. Byl celý po ní, jako by ji z oka vypadl. Zastavila jsem se u ložnice, na posteli byl Purpur. Začal škrábat do polštáře a tak jsem mu ho vzala a dala ho jinam.
Všimla jsem si bílýho prášku a různých tabletek. On bere drogy. Nevypadá na to, to snad ani nemůže být pravda. Nevím jestli mám být zklamaná nebo naštvaná na to, že si tak ničí život. Chci ho z toho dostat.
Frustrovaně jsem si zajela prsty do vlasů a lehla si na bok, přitáhla si kolena co nejvíce k tělu a pohupovala se. Nechci aby se tak niči, je to svinstvo. Čekala jsem do té doby než přišel.
Po dvou hodinách se objevil v ložnici, byl udýchaný a ve stresu. Asi mě hledal. Jakmile spatřil že to svinstvo je vedle mě, došlo mu že to vím. Frustrovaně si prohrábl vlasy a sednul si ke mně.
,,Proč?" nezmohla jsem se na nic víc a podívala se na něj
,,Cítím se líp"
,,Prosím přestaň s tím.."
