Vyrušil mě z mých hlubokých myšlenek mobil. Volala teta. Zítra přijede s tím, že mi má něco dát. Co asi tak chce. Nechtěla jsem se tím zabývat, přece jen je pozdě a ja bých se měla vyspat.
,,Mario vstávej, je tu Alice" nechtěně jsem se vyšťourala z postele a vydala se dolů po schodech a moji milovanou tetou, která mi narušila spánek.
,,Ahoj Maria, ty jsi tak krásná madre mia" zatočila semnou a já se musela pousmát, vždy byla tak bláznivá i přes to že ztratila tu nejúžasnější ženu na světě.
,,Musíme si promluvit, omluvte nás" vzala jsem ji teda do svého pokoje a sedla si na moji neustalou postel, sedla si naproti mě a vytahovala z kabelky obálku.
,,Tohle mi dala tvoje máma ještě dřív než se to vše stalo, chtěla abych ti to dala" podala mi to
,,Ne Al, to nemůžu, j-já n-nemůžu" položila obálku na stůl a přitáhla si kolena k tělu. Přečtu si to až na to budu připravená.
,,Maria, přečti si to aspon někdy později, může to být něco důležitého"řekla naléhavě a poté odešla z mého pokoje. Rozplakala jsem se naplno, nezvládám to.
Zazvonil mi znovu mobil, bylo to neznámé číslo, rozhodovala jsem se jestli to zvednout nebo ne ale nakonec jsem to zvedla.
Petr
Ta dívka byla zvláštní, přemýšlím nad ní už od té doby co odešla. Líbila se mi a ani nevím proč. Snažil jsem se ji najít snad kdekoliv, zkoušel jsem dokonce i různě kombinovat telefonní čísla. Jsem jak blázen, však ji ani neznám. Ale právě teď mi to nějaký číslo zvedlo, slyším dívčí vzlyky.
,,Haló" řekla rozklepaným hlasem. Byla to Maria, věděl jsem to.
,,Tady Petr Mario" usmál jsem se sám pro sebe
Maria
Zvedl to. Byl to on. Jak zjistil moje číslo?
,,Ahoj Péťo, jak jsi zjistil moje číslo prosimtě?" usmála jsem se a otřela si slzy
,,Snažil jsem se tě kdekoliv najít a nenašel, tak jsem zkusil vytáčet různá čísla. Zapoměl jsem se tě zeptat na jakýkoliv kontakt" uchechtl se a cítím že zestydlivěl. To je sladký.
,,Napiš mi prosím do zpráv, já budu muset jít, ahoj" rozloučila jsem se a zavěsila.
,,Maria, jedeme pryč, takže budeš doma sama, žádné blbosti" oznámí mi táta a já na souhlas přikývnu, jakmile opustí můj pokoj, přemýšlím co budu dnes dělat.
V rohu mého pokoje byl pořád nedodělaný obraz slunečnice a kytara. Kytara. Hrávala na ni moje maminka. Učila mě různé písně a já zkoušela skládat něco. Přešla jsem tedy ke kytaře a sedla si s ni na postel.
Přejela jsem konečky prstů po strunách a udeřila mě do srdce bolest. Stekla mi menší slza. Začala jsem hrát a po chvilce zpívat.
,,Kolikrát člověk může mít rád, tak opravdu z lásky, dvakrát či třikrát to ne, i jednou je dost" stekla mi další slza a za nimi další.
Přestala jsem hrát, utřela si slzy a pokoušela se uklidnit. Vrátila jsem ji zpět na své místo a rozhodla se domalovat obraz, vzala jsem ho a potřebné věci k tomu. Zamkla jsem dům a šla na své místo kam chodím pořád, na slunečnicové pole.
Uprostřed jsem si postavila stojan a začala malovat. Bylo to moje odreagování. Bylo to něco, co jsem chtěla dělat do konce života a živit se tím. Jít za svým snem, za našim snem s maminkou.
Petr
Bože, zase jsou nějaký problémy u Davida. Rada je snad každou chvilku. Měl by si někoho najít už. Jedeme s Calinem okolo slunečnicovýho pole a já zahlédl dívku. Řekl jsem Calinovi ať zastaví a řekne Davidovi že mi je zle. V mém povědomí jsem si myslel že je to Maria a ani nevím proč. Ten den kdy jsem ji poprvé uviděl, něco ve mně mi říkalo že ji musím poznat.
Jakmile jsem u ní byl blíž, dívka malovala slunečnice, byla zamyšlená a ani si nevšimla že tu stojím.
Maria
Udělalo se mi líp než jsem čekala, cítila jsem se tak volně. Zrovna když jsem si chtěla vzít vodu, uviděla jsem ho. Byla to jen chvilka co jsme se neviděli a mně to připadalo jako věčnost. Zablýskalo se mi v očích.
,,Jsi sladká když se soustředíš Mario" usmál se na mě a obdivoval můj výtvor, který jsem právě dokončila. Byl roztomilý, když ho tak zkoumal. Ztrácela jsem se v něm, ale nemohlo to zajít daleko, nechtěla jsem být ještě víc než jen raněná. Já tu být už nechci, v tomhle světě.
,,Půjdem ke mně odnést ty věci, jestli chceš, tak klidně sem můžeme znovu jít" navrhnu a on s kývnutím souhlasí, vezme mi z ruky stojan a já si beru vše ostatní.
Za těch pár minut co jdeme, jsem se o něm něco málo dozvěděla, taky jsme se dost nasmáli. Vzala jsem nám něco k pití, deku a vrátili jsme se zpět k poli.
Leželi jsme spolu a koukali na hvězdy. Za tu dobu jsme se dost sblížili, cítila jsem se s nim jako bych ho znala celý život. Budovala jsem si k němu city a důvěru.
,,Chci tě políbit Mario"
