Probudila jsem se židli v temné místnosti. Bylo tu chladno a cítila jsem, že jsem dokonce i přivázaná. Byla jsem ve sklepě, bolela mě hlava. Chci domů..
,,Ale ale koho to tu máme" ten hlas mi někoho připomínal
,,Kdo jsi" zašeptala jsem, neměla jsem sílu se ani snažit ty provazy sundat ani jakkoliv víc mluvit, byla jsem slabá
,,Vážně si nevzpomínáš?" rozsvítil světlo a mně došlo že to byl ten kluk z baru. Zdrogoval mě.
,,Proč tu jsem? Pusť mě domů prosím" Slzely mi oči.
,,Nejdřív tu něco uděláme kotě" Přešel k menšímu stolku co tam byl, vytáhl z kapsy pistol a položil na stůl kameru kterou zapl. Začal mi sundávat provazy a já hned chtěla utýct, sáhla jsem po klice ale on byl rychlejší a přešel k mně.
,,To byl dost blbý nápad lásko" otočil mě pomalu na kameru a začal mě jemně líbat na krku a sundávat ramínko od tílka.
,,Prosím nech mě být, chci za svým přítelem" začala jsem plakat a než jsem stihla vůbec mrknout, byla jsem jen ve spodním prádle
,,To mě vůbec nezajímá, budeš dělat co ti řeknu jinak bude zle" přiložil mi pistol ke spánku a znovu mě začal líbat.
Donutil mě s pistolí u hlavy všechno. Byla jsem jako nějaká coura na povel. Vnikal do mě tak moc tvrdě, až mi tekla krev. Mlátil mě, měla jsem monokla na oku a modřiny po celém těle.
,,Byla jsi skvělá, vezmu si tě už ke mně do postele co ty na to?" Řekl mi a bez jediné odpovědi mě rovnou oblékl a táhl mě k sobě.
Opakoval to hodněkrát, někdy i desetkrát denně. Kdykoliv on chtěl. Neměla jsem ani pojem o čase, nevím jak dlouho jsem tam byla. Jednou večer kdy on byl pryč, zamkl vše co mohl na zámek. Vzala jsem lampu co byla na nočním stolku a ze všech sil co jsem mohla, jsem rozbila okno. Vyskočila jsem z něj a běžela co nejrychleji pryč od domu.
Nevím jak dlouho jsem běžela ale bylo to dost daleko. Celá udýchaná jsem se snažila zastavit nějaké auto. Podařilo se mi to, zastavila mi žena s dítětem. Byla zaskočená, jen jsem se ji zeptala kde vlastně jsem a požádala ji aby mě odvezla do Telnice. Nebyla jsem daleko, ale neměla bych sílu už tam dojít.
Cestou jsem ji povědela co se stalo, litovala mě, ale to jsem v tu chvíli nepotřebovala. Byla jsem tam zavřená 2 měsíce. Alespoň mi to tak ona řekla. Zastavila mi přímo u Petrova domu, poděkovala jsem jí a vyběhla schody k němu před dveře. Byla jsem tak šťastná, že ho konečně uvidím. Zabouchala jsem mu na dveře.
Otevřel mi...
