Celou noc jsem nespala. Kdo by taky mohl, když mu den předtím, zemřela jeho jediná láska v náručí. Přemýšlela jsem co budu teď vlastně dělat. Než odejdu, chci se alespoň naposledy podívat na naše společné místo.
Vzala jsem si jeho mikinu, mobil a sluchátka. Cestou ke slunečnicovýmu poli jsem si poslechla jeho poslední hlasové zprávy, když jsem byla pryč. Byl tak zničený, měla jsem na sebe dávat pozor. Nic z toho by se nestalo.
Sedla jsem si na strom a z dáli koukala na výhled. Petr neměl rád, když jsem lezla na tenhle strom. Ten strom už je dost starý a vypadá jako by se měl každou chvíli zlomit, vždy se o mě bál ale důvěroval mi. Tady už to nedám, musím jít pryč kurva.
Běžela jsem jako o závod k našemu domu. Zamkla jsem se v koupelně a sedla si do vany, napsala jsem krátky dopis na rozloučenou.
Slíbila jsem že se sejdeme tam nahoře, svoje sliby dodržím. Je to slib, který už jen stačí vyplnit. Včera jsi to byl ty a dnes to budu já.
Omlouvám se své rodině, svému tátovi a mému mladšímu bratrovi. Nebyla chyba ve vás, dali jste mi lásku. Děkuju vám že jste tu pro mě byli, děkuju svému bratrovi. Bez něho bych nikdy nepoznala Petra. Budu na vás koukat zezhora, budu vás opatrovat i s maminkou. Miluju vás.
Řekla jsem že už chybí jen poslední jizva na srdci, udělám ji. Vzala jsem nejostřejší žiletku kterou jsem našla, políbila jsem ji a udělala pár hlubokých ran do zápěstí. Poslední řiznutí se mi podařilo trefit do žíly.
Petr měl pravdu, umíráme pomalu. Kolem mě bylo spoustu krve. Cítila jsem že už odcházím.
Odcházím za tebou.
