Přátelství se Zmijozelem

9.

V dnešním díle dáme více prostoru Dracovi a Hermioně 😏

***

" Grangerová, abys mě porazila budeš muset vymyslet příště něco lepšího," uchechtl se Draco.

" Fajn, co zas budu muset sníst?" zeptala se otráveně.

" Minule jsem čekal, že to neuděláš, ale překvapila jsi, takže teď je to bezpředmětné," zavrtěl Draco hlavou.

" Takže co?" zeptala se ostražitě.

" Takže tě budeme muset donutit porušit školní řád," řekl Draco a zlomyslně se usmál.

" Hej, já nechci školní trest," zamračila se.

" Tak se budeš muset snažit, ať tě přitom nechytí," chechtal se Draco.

" Ty jsi hrozný. Dobře, ať vidíš, že já držím slovo, co mám udělat?"

" Seber dnes v noci Trelawneyový z věže věšteckou kouli a přines mi ji dolů do sklepení," ušklíbl se Draco a sledoval, jak Hermiona vzteky rudne.

" Já nejsem žádná zlodějka!" mračila se jak sto čertů.

" Pokud to neuděláš, tak všude rozhlasím, že ráda kouříš klukům v příštěnku na košťata. Vsadím se, že do rána budeš mít celou řadu zákazníků," řekl zlomyslně. Vykulila na něj oči a šokovaně otevřela ústa. Ještě nikdy v její přítomnosti nemluvil sprostě.

" Jsi nechutnej! Tomu nikdo neuvěří," překřížila si ruce na hrudi.

" Chceš to riskovat?" uchechtl se poťouchle Draco.

Zatraceně, Malfoyi nenavidím tě!

" Fajn," prskla Hermiona. Otočila se na podpatku a naštvaně odkráčela.

Já mu ukážu ze mě dělat zlodějku! Příště musím najít něco lepšího, o čem budem mluvit. I když teda jeho téma bylo vážně lepší... Sakra... Kdybych tak jen mohla prozkoumat tu Snapeovu knihovnu...

***

Předtím než zmizela z nebelvírské věže, si od Harryho půjčila neviditelný plášť. Na chodbě ho mít nemusela, však jako primuska měla právo chodit i po večerce po hradě. Nicméně potřebovala krytí, až se vloupe k Trelawneyový.
Vystoupala nahoru do věže a kouzlem si odemkla. Poté přes sebe přehodila plášť a vklouzla do učebny. Rozhlížela se kolem a pak vyrazila k nejbližšímu stolku. Právě si brala jednu věšteckou kouli, když v tom do ní někdo vrazil. Byla to profesorka jasnovidectví. Vypadala úplně mimo. Hermiona vyjekla a dívala se do jejích velkých rozšířených očí. Hrubý hlas jakoby nevycházel z té drobné ženy...

"Až opět měsíc v úplňku bude,
on jeho srdce dobude.
Až jezero krví zrudne,
Ten druhý mu podlehne."

Pak se jakoby probrala z transu a rozhlížela se zmateně kolem. Hermiona pod neviditelným pláštěm utekla co nejrychleji ke dveřím a zmizela z učebny dřív, než by se stalo něco dalšího.

S bušícím srdcem doběhla do nebelvírské věže a do svého pokoje. Tam si lehla na postel a přemítala, co to vůbec slyšela. Potom zvedla ruku a prohlížela si svůj úlovek. Původně měla v plánu jí nahradit nějakou jinou koulí, kterou by vykouzlila, ale to už bohužel nestihla. Připadala si strašně. Zlodějka.

Nesnáším tě, Malfoyi!

Až teď si vzpomněla, že mu slíbila, že za ním zajde do sklepení.

Sakra, vůbec se mi tam nechce... Ale musím nebo bude všude roztrubovat tu nehoráznost.

Povzdechla si a vydala se pomalu pryč. Když sešla až dolů použila na sebe ohřívací kouzlo, tady už na pořádná zima. Malfoy na ni čekal, opřený o dveře zmijozelské koleje.