Přátelství se Zmijozelem

11.

Když ráno zašel Severus na snídani, netušil jak moc se mu jeho život ten den změní. Ještě se ani nestačil napít ze svého šálku, když ho vtáhl Albus do hovoru.

" Jak to jde mezi tebou a Harrym?" zeptal se stařec a Severus se zarazil.

" Dobře," odpověděl stručně a horečně přemýšlel, jak se této konverzaci vyhnout.

" Nechtěl bys to trochu rozvést?" zeptal se Albus zvědavě.

" Albusi, přestaňte prosím předstírat, že vám skřítci nepoví všechno, co zaslechnou," zavrčel Severus a Brumbál se na něj vědoucně usmál.

" Chtěl jsem ti dát možnost o tom sám promluvit."

" Není o čem," zavrtěl Severus hlavou.

" Zatím," řekl Albus a Severuse tím dokonale šokoval.

" Skutečně tím míníte to, co si domýšlím?"

" Ano, jen buď opatrný," poklepal mu Albus na rameno.

" Nikdy bych nevěřil, že s tím budete souhlasit... Přeci jen, stále tu studuje," zašeptal Severus.

" Však už sis to zasloužil Severusi," řekl Albus a pak už se věnoval své snídani.

***

Na dnešní den byl naplánován poslední zápas famfrpálu. Nebelvír proti Zmijozelu. Severusovi obvykle na zápasy nechodil, ale dnes ho chtěl vidět. Byl naplánován na odpoledne až po vyučování.

***

Usadil se na tribuně u své koleje. Nemohl dát okatě najevo, že sem přišel kvůli jednomu Nebelvírovi. Sledoval jej a uznal, že mu to v dresu ohromně sluší. Ve svých představách by jej přišpendlil k podlaze, divoce líbal a třel se o něj dokud by hlasitě nedával najevo svou spokojenost, až by nakonec oba společně vyvrcholili. Ach ano, takové měl Severus myšlenky čím dál častěji...

Zápas začal a Severus se násilím přinutil ho sledovat. Když jeho tým vedl 80:60 objevila se na scéně zlatonka. Harry za ní vystřelil o něco rychleji než Draco. Honili ten malý kulatý nesmysl s křídly a na ostatní nehleděli. Mezitím dal Nebelvír několik gólů ale Zmijozel brzy vyrovnal skóre. Teď to bylo jen na chytačích.

Zlatonka divoce řádila po hřišti, létala nahoru dolů, řítila se střemhlav a pak jakoby se utrhla ze řetězu a vystřelila směrem k Černému jezeru. Draco se po chvilce zastavil, ale Harry nikoli. Jediné co ho v tu chvíli zajímalo byla zlatonka. Unikala mu o vlásek, hrála si s ním jako kočka s myší. Byl již úplně vysílený, a tak si nevšiml, že letí přímo na obří oliheň. Ve vysoké rychlosti narazil do jejího boku. Cítil jak mu křuplo několik kostí a v bezvědomí se zřítil se do jezera.

Severus cosi vykřikl, a než stačil kdokoli jiný něco udělat, přeletěl k Harrymu. Nějakou chvíli to ale trvalo a Harry se mezitím potopil do vody. Na hladině se od něj šířila červená skvrna.

Severus vletěl do vody a hledal ho. Našel ho během chvilky a kouzlem stoupal k hladině. Poté s ním doplaval ke břehu, ale mladík nedýchal. Severus s třesoucí se rukou zašeptal oživující kouzlo. Proud magie se Harrymu zavrtal do hrudníku až sebou mladíkovo tělo cuklo, ale nepomohlo to. Harry měl nezdravou bílou barvu.

" Harry! Vrať se mi, Harry!" křičel Severus a znovu vyslal kouzlo. Tentokrát naštěstí zabralo. O chvíli později Harry vyplivl vodu z plic a zhluboka se nadechl. Vzápětí byl polapen v Severusově náručí.

" Jsi v pořádku?" zašeptal muž.

" Bolí mě celý tělo," řekl Harry tiše. To, že ho Severus objímá, ho zarazilo.