Přátelství se Zmijozelem

10.

"Harry," potřebuju s tebou něco probrat...," zašeptala kamarádovi Hermiona do ucha během večeře. Mladík přikývl a dal dělal jakože nic. O večeři ho zatáhla do svého pokoje a všechno mu vyklopila.

" Teda Hermiono... Nikdy bych nevěřil, že s tímhle budeš souhlasit," uchechtl se Harry.

" Moc vtipný. Co mám sakra dělat?" rozhodila Hermiona ruce.

" Tak to udělej no, co hroznýho se stane?"  pokrčil rameny.

" Všechno ... Já nechci l něm přemýšlet, dělá to jen proto, aby mě ponížil. Jeho nenávist k mudlům se nezměnila. Myslím mě bere alespoň co se týče inteligence v podstatě na stejné úrovni, i když by se nikdy nesnížil k tomu to přiznat. Navíc dát mi potají pusu a přiznat to veřejně, je fakt něco jinýho. Chce mě jen využít," povzdechla si

" Ale co když ne?" zeptal se Harry.

" Tak to si nemyslím a kdyby přeci jen, tak to nebude chtít utajit před ostatními."

" A co cítíš ty?"

" Já nevím... Jsem zmatená..."

" Tak jako já?" snažil se ji pomoct.

" Hmm možná trochu. Teda chci říct přiznávám, že mě asi přitahuje... Ale to na nějaký vztah ani zdaleka nestačí. Navíc nechci, aby mě řídily moje pudy," povzdechla si.

" Hm to já asi nejsem tak daleko... Pořád nevím, co si o Snapeovi vlastně myslet," povzdechl si Harry.

" Hm. To jsme dvojka co? Ještěže Ron tohle nemusí řešit," zasmála se Hermiona.

" Jo on a Levandule ... Vypadá to mezi nimi vážně. To už to nevadí?" zeptal se Harry.

" Vlastně ne, kupodivu. Nebo spíš ona mi vadí pořád, ale to spíš protože je tak..." odmlčela se a zatvářila se rozpačitě.

" Blbá?" doplnil Harry a zasmál se.

" Ehm jo,"  zabublala smíchy Hermiona.

" Ne každá může být tak chytrá jako ty," připomněl jí.

" To netvrdím, ale aspoň půlka mozku by se jí hodila," ochrnula Hermiona ret a tentokrát to byl Harry, kdo vyprskl smíchy.

***

Zaklepala na dveře a ty se otevřely. Vešla pomalu dovnitř a málem oněmněla. Pokoj byl zařízení velmi vkusně. Bylo jasné, že si ho Draco nechal upravit na míru. Draze vyhlížející nábytek sem kupodivu dokonale zapadal. Vše bylo vyvedeno do nejmenších detailů. Vévodily tu samozřejmě Zmijozelské barvy. Draco byl velmi pyšný na svou kolej.

" Dáš si?" zeptal se Draco zatímco si naléval drahý bourbon.

" Možná trochu," svolila. Potřebovala se uvolnit. Srdce jí nervozitou bušilo, jako by uběhla maraton.

" Posaď se," řekl a ukázal jí na pohovku a mezitím nalil i druhou sklenku. Pomalu přešel k ní. Podával jí nápoj. Přitom se jakoby náhodou dotkl její ruky a ona přitom zrudla.

Zajímavé...

Sebrala skleničku a vyprázdnila její obsah do sebe na ex. Alkohol byl výborný.  Draco se posadil hned vedle ní a ona nervózně mnula sklenku v ruce.

" Tohle si vezmu, než mi jí rozdrtíš, jsou starožitné," ušklíbl se Draco. Chytil skleničku a položil na stůl spolu s tou svou.

Sevřela ruce v pěst. Bojovala s touhou utéct a zároveň přitisknout svá ústa na Malfoye. Dnes mu to mimořádně slušelo. Nepomohlo ani to, že si sedl úplně k ní.