12.

525 45 6
                                    

Severus se vydal na ošetřovnu, vzal sebou nějaké nové lektvary, aby to nebylo tak podezřelé, že se tam tak náhle zjevil. Když tam vešel, Harry již spal. Chvíli jej sledoval a bojoval s touhou ho chytit za ruku a políbit mu ji. Věděl ale, že tohle by už jen tak nevysvětlil. Poppy se objevila během chvilky.

" Potřebuješ něco?" zeptala se. Otočil se na ní a šel jí dát krabici s lektvary.

" Tady máš něco do zásoby."

" To by přeci počkalo," mávla rukou.

" Šel jsem akorát kolem na obhlídku, tak jsem to vzal sebou. Jak je na tom Potter," nevydržel se nezeptat.

" Mnohem lépe. Ještěže jsi mu pomohl, protože jinak..." zašeptala.

" Já vím..." řekl Severus se zvlášťním výrazem ve tváři. Poppy jej pozorovala a pousmála se. Měla menší podezření už když je viděla u jezera, ale teď si byla jistá. Severus chová k Harrymu jisté city.

" Můžeš sem klidně přijít i jindy než v noci," dotkla se ho na rameni. Muž ztuhl a zamračil se.

"To jsem až tak průhledný?" vysoukal ze sebe namáhavě.

" Ne, jenom tě znám a ty neděláš ve i jen tak," pousmála se a Severus příkývl.

" Nechápu, že ti to nevadí."

" Oba jste dospělý a oba si zaslouží tě být šťastní. Jen musíte být opatrní."

" Ale stále je to můj student," namítl Severus. Pořád mu to přišlo jaksi morálně nevhodné.

" Už jen pár měsíců," mrkla na něj a pak šla zpět do kanceláře.

Přešel k Harrymu a stiskl mu ruku. Chvíli u něj poseděl a pak se vydal na obhlídku hradu. Setkání s Lily odkládal na co nejpozději.

***

Hermiona se vrátila do nebelvírské věže brzy ráno. Co čert nechtěl, Ron ten den kupodivu vstával velmi brzy.

" Hermiono?" zarazil se, když ji viděl se vplížit vchodem dovnitř.

Sakra!

" Ahoj Rone," pozdravila svého kamaráda.

" To jdeš teprv teď domů?" podivil se.

" No a tak jsem někde byla no a?" utrhla se na něj.

Ron zúžil oči do škvírek:"Jsem tvůj kamarád, nemyslíš že si zasloužím lepší odpověď?"

" Promiň, ale to není tvoje věc." zavrtěla hlavou

" Poslední dobou pořád někam mizíš," podotkl Ron a nějak nechápal, co Hermioně vadí.

" Divím se, že sis toho vůbec všiml, když máš tolik práce s Levandulí," rýpla si. Přeci jen v ní nějaká žárlivost ještě zbyla.

" Tobě vadí, že jsem s Lev?" zarazil se Ron.

" Ne," povzdechla si. Tohle fakt nechtěla rozebírat.

Už ne tak jako dřív.

" Tak to nechápu..."

" Prostě teď máš čas jen na ní, tak se divím, že sleduješ, co dělám já."

" Záleží mi na tobě, " odpověděl prostě.

" I mě na tobě, ale i tak je mi jasné, že chceš být s Levandulí sám." řekla mu polopatě, aby se konečně dovtípil o co jí jde.

" Počkej... takže to znamená, že někoho máš?" vykulil Ron oči. Jakoby si teď teprve všiml, že Hermiona je stejná jako jiné holky a klidně může mít vztah.

Přátelství se ZmijozelemKde žijí příběhy. Začni objevovat