Poslední pírko (WaCa FF - Tawnypelt x Feathertail)

Prolog

Zlatuška si pomalu lehla do provizorního pelíšku na tuto noc. Ne, že by ji cestování nebavilo, ale kdyby tu nebyla Veveruška s Hromem, byla by raději. Není potřeba s sebou tahat společnost navíc. Na druhou stranu byla ráda, že s nimi ti dva šli, jinak by nebyl Ostrodráp tak šťastný. Zlatuška zavrtěla hlavou a konečně si lehla. Doufala, že už se konečně blíží k cíli, nebylo to tu nic fantastického a opravdu jí tu chyběla práce, kterou musí vykonat a nemusí čelit žádnému tlaku, že je dcerou Měsíčního drápa. Netušila, proč ji kvůli tomu klan neměl tak rád. Nebo to snad bylo tím, že se nenarodila ve Stínovém klanu? Anebo jim jde o to, že má v sobě krev Hromového klanu? Zlatuščin pohled sklouzl k Hromovi a Pírce. Ti dva kvůli tomu sice málem nežijí, ale klan je nakonec přijal. Tak proč nepřijali Zlatušku? Proč jí stále musejí dávat najevo, že k nim nepatří? Proč se musí snažit jí ukázat, že mezi ně nepatří? Náhle se ozvalo zašustění a do doupěte - pokud se tak staré a skoro rozpadlé křoví dalo vůbec označit - vešel Ostrodráp. Zlatuška hned nasadila přátelský výraz. Ostrodráp se nesměl nic dozvědět, ještě by se snažil přemluvit ji, ať se vrátí do Hromového klanu a možná by Zlatuška i podlehla. A co potom, když by zjistila, že je to tam ještě horší? Nemohla bby se vrátit ke svému klanu a jít k jinému klanu bylo opravdu riskantní a navíc se to příčilo všem pravidlům, které si Zlatuška dala za úkol dodržovat. 
"Zlatuško! Dostali jsme s Hromem nápad," usmál se Ostrodráp a kývl směrem k Hromovi, aby se postavil, "aby sis tu i ty našla někoho s kým si budeš most povídat, pokud budu zrovna třeba na lovu s Vevruškou-"
"Ehm, nemůžeš to říct trochu rychleji? Nebudu tu stát d zítřka," ušklíbl se Hrom. Ostrodráp rychle přikývl a pokračoval: "Prostě nás napadlo, že ti najdeme kamaráda nebo kamarádku, ale Vránek to odmítl. Tak jsme se domluvili tady s..." pokrčoval Ostrodráp a drcnul do Hroma.
"Uhm, no, domluvii jsme se s Pírkou, ta byla jediná, která neřekla, že nikdy- totiž, Veverušce to taky tolik nevadilo, ale nezdálo se nám, že byste si rozuměly," vysvětloval Hrom a přitom koukal všude, jen ne na Zlatušku. Ta jen nadzvyhla obočí. Co mělo tohle divadlo znamenat a proč ho ti dva hráli? To měl být nějaký příběh, který si vymysleli a chtějí ho Zlatušce povědět?
"Tak hele, uklidněte se. Co má tohle hloupé divadlo znamenat?" vylétlo ze Zlatušky dřív, než si to stačila uvědomit. Hned těch slov litovala, nebylo to vůči nim fér. Ostrodráp si povzdechl a jakoby náhle celý povadl. Zlatuška si vzpomněla, kdo ho naposled viděla s takovouhle náladou. Bylo to tehdy, když opouštěla Hromový klan a několik Shromáždění poté. Do srdce ji píchl trn výčitek. Musí si víc dávat pozor na jazyk, aby se tohle už nestalo.
"Já... omlouvám se," šeptla Zlatuška. Ostrodráp jen zavrtěl hlvou a na chvilku se mu na tváři zjevil zamyšlený výraz, ale hned zmizel. Zlatuška si ani nebyla jistá, jestli to nebyl pouhý výtvor její představivosti.
"Prostě chci, aby ses s někým skamarádila, všichni, kromě Vránka tedy, už se s většinou koček spřátelili a nasadili by za sebe život, jen ty tu jdeš pořád tak... sama," vysvětlil Ostrodráp a podíval se na Hroma. To měli rozdělený i tenhle proslov? Zlatuška měla dojem, že ti dva to nemůžou myslet vážně, že se tu má s někým skamarádit. Alespoň v jednom pravdu měli - šla pořád sama a bez ostatích. Neměla by se vázat ke kočkám z ostatních klanů a hlavně ne hned ze začátku cesty. Kdo ví, jestli to nejsou nějací zrádci, to by se zjistilo až časem a ona by pak proti nim nemohla uchránit ostatní. Ale zvládla by to vůbec sama? Potřebovala by něčí pomoc, ale všichni by to prostě nedokázali... kromě Vránka, ten se nemůže přátelit nikdy s nikým. Nestrategičtější přátelství: přátelství s Vránkem. Nějaká Pírka? Ne, ta je moc kamarádská, určitě by se nedokázala postavit proti zrádcům. Ale... co když zrádce bude právě Vránek? To by pak znamenalo, že by se mu nemohla postavit! Na druhou stranu se zase ani nebude dát s Vránkem spřátelit na život a na smrt. Tím pádem i kdyby byl nakonec on zrádce, s klidem by se mu postavila, vlastně by ho pořádně neznala.
"Pírka se tu přátelí už se všemi... kromě tebe," vytrhnul Hromův hlas Zlatušku z jejích myšlenek tak náhle, až sebou cukla.
"Uhm," odpověděla Zlatuška překvapeně, "nemohla bych se kamarádit radši s Vránkem? Je to o dost strategičtější." Ostrodráp s Hromem si vyměnili rychlé pohledy plné zoufalství. Chvíli ve vzduchu zavládlo tíživé ticho. Zlatuška měla dojem, že ji až rozmačká na pouhou krvavou šmouhu na trávě.
"Nejspíš ne, Vránek... no... on o nikoho nestojí," poznamenal Hrom. Ostrodráp horlivě přkyývnul a došel ke Zlatušce: "Já vím, že se asi s nikým moc přátelit nechceš, ale Pírka je přátelská a fajn, než si to uvědomíš, budete nejlepší kamarádky na život a na smrt." Zlatuška v duchu dodala, že se to stejně nestane a spokojeně kývla.
"Dáme vám jednu noc, kterou strávíte spolu, abyste se lépe poznaly. Věřím, že budete opravdu nejlepší kamarádky," usmál se Hrom a zavolal na Pírku. Ostrodráp ještě Pírce se Zlatuškou zamávala, jakmile odešly ven a pak už byly samy. Jen ony dvě. Zlatuška pomalu šla a dívala se kolem sebe. Neměla náladu mluvit, natožpak se snažit se s Pírkou spřátelit.
"Tak... jaká je tvoje nejoblíbenější barva?" nadhodila Pírka. Zlatuška neodpověděla, v hlavě se jí pomalu vytvářel plán. Pak s úsměvem začala: "Mám nápad. Budeme se tvářit, že jsme nejlepší kamarádky po téhle noci a budeme od nich obě mít pokoj. A jakmile se vrátíme, přestaneme cokoliv předstírat. Co říkáš?"
"To nezní až tak špatně, ale co když se mezitím vážně spřátelíme?"
"Tak na to já nevěřím, holka," vyprskla smíchy Zlatuška. Jak by se mohla kamarádit s někým, jako je Pírka? Jestli existují opravdové protiklady, jsou to právě Zlatuška s Pírkou.
"Kdo ví," zamyslela se Pírka. Pak ale kývla a napřáhla packu ke Zlatušce: "Ale beru."
"Dohodnuto," kývla s úsměvem Zlatuška, chytila Pírčinu packu a potřásla s ní.