Zlatuška sledovala, jak krysy krouží všude kolem ní. Pohledem zabloudila k Veverušce s Ostrodrápem, pomáhali si a tím pádem se k nim nedostalo ani zdaleka tolik krys, jako ke Zlatušce. Tak tohle byla ta výhoda spřátelit se s někým na téhle výpravě? Jedna krysa skočila Zlatušce přímo na obličej. Rychle máchla tlapkou, aby se jí zbavila, ovšem krysa se držela jako klíště. Náhle Zlatuška ucítila neobyčejnou bolest v rameni. Sykla bolestí a klopýtla. Jeden kámen se jí postavil zákeřně do cesty, zakopla o něho a svalila se na zem. Ucítila, jak se na ni řítí další krysa. Pokusila se ji odehnat, ale rameno silně a bolestivě zaprotestovalo. Zlatuška stiskla zuby k sobě a potlačila zasténání. Určitě to bude v pořádku. Hlavou jí bleskla vzpomínka, jak jí a Ostrodrápovi jejich matka povídala příběh o Modré hvězdě a jak přišla o jeden život. Krysy. Mohly zavinit smrt. A Zlatuška si tu teď namlouvala, že všechno bude v pořádku a nikdo nic nepozná.
"Zlatuško!" ozval se Pírčin hlas a stříbrná mourka rychle doskočila ke Zlatušce.
"Jsi v pořádku?" zeptala se hned a sledovala Zlatuščinu ránu na rameni.
"Samozřejmě," ušklíbla se Zlatuška ironicky a pokusila se postavit.
"Zůstaň ležet, dojdu pro Veverušku, ta třeba něco pochytila od Lístečky," zastavila ji Pírka a odběhla do středu boje s krysami. Zlatuška jen zavrtěla hlavou. Musí to zvládnout, postavit se není až tak těžké. Pomalu natáhla tlapku a přenesla na ni veškerou svou váhu. Přetočila se na břicho a pokusila se zvednout poraněnou packy. Sykla při tom pohybu bolestí, ale pomalu se jí dařilo postavit se na nohy. Zadní tlapkou jí projela ostrá bolest a vykopla. Uslyšela zapištění, jak krysa odlétla od její packy. Zlatuška se na ránu podívala. Vypadala hůř, než to bolelo, ale to zatím neznamenalo nic, ještě se tam mohla dostat infekce.
"Zlatuško!" zavolala Pírka a doběhla k ní, kousek za ní běžela Veveruška. Temně ohnivá kočička si ránu prohlédla.
"Víc než pavučiny nezvládnu," pokrčila rameny Veveruška a lítostivě se podívala na Zlatušku. Ta chtěla pokrčit rameny, ale místo toho ji z pokusu o pohyb ramenem tak zabolela rána, až se jí udělalo před očima na chvilku černo a podlomily se jí tlapky. Čekala na tvrdý dopad, ale místo toho se zarazila o Pírčinu srst.
"Mám tě," usmála se Pírka a pomohla Zlatušce zpět na tlapky. Zlatuška najednou nevěděla, co říct. Co by řekla pravá nejlepší kamarádka? Sice tu hru už nějakou tu chvíli hrály, ale ještě si v ní nebyla úplně jistá. Jedna pokažená věta sice nic moc neznamená, ale pokud udělá víc přešlapů, pozná se to a Ostrodráp bude zase smutný. A Hrom dost možná taky, tím pádem Ostrodráp ještě víc...
"Já... uh, děkuju," pousmála se a doufala, že to znělo alespoň trochu věrohodně. Pírka jí úsměv opětovala a odkopla krysu, která se zrovna chystala na Zlatušku. Až teď si Zlatuška uvědomila, že krysy už vesměs zmizely. Zlatuška se konečně pořádně nadechla, přišlo jí, že nedýchala sned několik dní. Pokusila se udělat krok, ale tlapka ji zradila a odmítla se hýbat. Zlatušce vhrkly do očí slzy bolesti, ale jen zatřásla hlavou, aby se zaměřila na něco jiného než bolest.
"Počkej! Zlatuško!" volala Pírka a běžela ke Zlatušce. Rychle ji podepřela a než se stačila Zlatuška vzpamatovat, z druhé strany už ji hlídla Veveruška.
"A nemohla by jedna z vás-"
"Ne, já jdu s tebou taky, Lístečka je moje sestra, ne Pírčina," odmítla Zlatuščinu prosbu Veveruška se sebevědomým úsměvem a vítězoslavně se podívá n Pírku.
"Tak fajn, klidně tu zůstaňte obě," završela Zlatuška a protočila oči. Mnohem radši by si na chvilku od toho divadla odpočinula, než aby tu šla sama s Veveruškou. Ostrodráp s Hromem měli pravdu, když říkali, že s Veveruškou by společnou řeč našly opravdu jen těžko. Ale nedopadlo by to vlastně stejně? Falešným přátelstvím? Asi ne, Veveruška by všechno vykecala Ostrodrápovi, ten by to řekl Hromovi a společně by byli zklamaní z toho, jak se jejich plán nepodařil.
"Měli bychom se někde utábořit, Zlatuška moc daleko asi nedojde," poznamenala jemně Pírka a Ostrodráp kývnul na znamení souhlasu zároveň s Hromem.
"Ále, ona by to došla, to ty ji neuneseš, přiznej si to," zažertovala Veveruška. Pak ovšem zvážněla a opravdu Pírku na chvíli v podpírání Zlatušky vystřídala. Zatuška si připadala hrozně - zneužívala pomoc Pírky i Veverušky. Měli ji tu nechat umřít hlady a žízní, bylo by to pro ně všechny lepší. Navíc by Pírka nemusela nic předstírat a celá výprava by se pohybovala rychleji. Zvládli by se na místo třeba dostat i včas a zachránili by les před zkázou, která ho takhle pohltí! A k tomu všemu, Veveruška nebo Hrom by tu už nebyli navíc, jeden z nich by zaujal Zlatuščino místo. Ovšem Zlatuška neřekla ani slovo, ticho bylo lepší. Nechtěla, aby byl Ostrodráp zase smutný.
"Tři, dva jedna... teď!" zavolala Veveruška a vyměnila si místo s Pírkou.
"Měla jsi mě tam nechat praštit hlavou o zem a zemřít, bylo by vám líp," sykla Zlatuška k válečnici z Říčního klanu jak nejpotišeji mohla. Pírce se rozšířily panenky zděšením: "Ne! Co bych bez tebe dělala? A co výprava? Jak bychom dokázali zachránit klany bez kočky ze Stínového klanu?" Zlatuška musela bohužel uznat, že Pírčina slova dávala smysl.
"Tak, stavíme!" ozval se Ostrodráp a ukázal na malou louku. Zlatuška se vděčně usmála a došla k jednomu místu. Lehla si a konečně měla šanci nechat tlapku odpočívat. Pírka si lehla kousek vedle ní, zatímco zbytek výpravy šel na lov nebo na procházku a zkoumání okolí. Zlatuška se rozhlédla - nikoho naštěstí neviděla. Poprvé za den se naprosto uvolnila. Žádná hra na úsměvy a věčné souhlasení s názory Pírky. Konečně.
"Jak přesně bych se měla teď chovat, když jsem zraněná? Nejsem zrovna dvakrát nadšená, když mi musí někdo pomáhat," odfrkla si Zlatuška. Pírka chvilku mlčela, pak ale jen pokrčila rameny a odpověděla: "Chovej se, že jsi ráda, že ti pomáhám. Třeba tomu uvěří i Ostrodráp." Zlatuška o tom celkem pochybovala, ale pokývala hlavou. Nic jiného než věřit tomu jí nezbývalo. Ve vzduchu zavládlo ticho. Pírka vstala a řekla Zlatušce, že jí skočí něco ulovit a zmizela v houští. Zlatuška se chvíli dívala směrem, kam odešla. Co když si Pírka teď už vážně myslí, že jsou jako kamarádky naprosto nemožné? Doteď to vypadalo i v noci, že možná o její kamarádství stojí. Zlatuška vyhnala myšlenky ohledně kamarádství s Pírkou z hlavy. Proč nad tím vůbec přemýšlí? Pírka je pouze divadelní kamarádka, jinak jsou jedna druhé přeci jedno. S tím si Zlatuška spokojeně položila hlavu na tlapky. Už už usínala, když ji probudil zvláštní zvuk. Až teď si uvědomila, že celou dobu má dojem, jakoby ji někdo sledoval. Otočila se a otevřela tlamičku šokem. Z křoví na ni zíraly dvě smaragdově zelené oči. Dvě oči patřící... Veverušce.
ČTEŠ
Poslední pírko (WaCa FF - Tawnypelt x Feathertail)
Fanfikce"Mám nápad. Budeme se tvářit, že jsme nejlepší kamarádky po téhle noci a budeme od nich obě mít pokoj. A jakmile se vrátíme, přestaneme cokoliv předstírat. Co říkáš?" "To nezní až tak špatně, ale co když se mezitím vážně spřátelíme?" "Tak na to já n...
