Shine of the Diamond [cz romance]

3. kapitola: výdech

Nebudu vám nalhávat, že je tahle aréna klikatější než jiné. Bloudění po chodbách je taková moje druhá parketa. Ve skutečnosti jsem doufala, že se někdo nabídne a bude mi dělat společnost. O to víc mě potěšilo, že to byl právě Caleb.

Skoro ho neznám ale vyzařuje z něj taková energie, jakou jsem dlouho hledala v každém jednom člověku, co se objeví v mé šatně. Chci toho tolik, když si chci občas popovídat jen tak o ničem, tlachat o nesmyslech a mít pocit, že můžu říct cokoliv, aniž bych schytala tázavé pohledy, nebo ignoraci?

Caleb byl jiný. Jsme pro sebe cizinci a i tak jsem mu stála za to, aby byl na mě milý.

„Omlouvám se za kluky, jestli někdo řekl nějakou pitomost," s pobavením v hlase protočil oči.

„Ne," vyvedla jsem ho z omylu, „byla to sranda. Občas mi připadá, že semnou lidi jednají v rukavičkách, jako bych nebyla skutečnej člověk. Závidím vám, že máte jeden druhýho. Ať už na jevišti, tak mimo něj." Ačkoliv jsem se snažila zamaskovat posmutnělý tón, věděla jsem, že se mi to nepodařilo. Šli jsme pomalým krokem, jako bychom oba dva záměrně zdržovali.

„Hele to mi neříkej," nedůvěřivě svraštil obočí. „viděl jsem nějaký tvoje show v telce a takový množství lidí na stagy je nesrovnatelný se čtyřma idiotama v džínech, co si hrajou na koncert. Kde jsou všichni ti tanečníci teď?" Nevěřícně rozmáchl rukama a já se nad jeho zapáleností musela zasmát.

„Popravdě?" Pokrčila jsem rameny, „v mojí šatně, baví se mezi sebou a na mě se dívají, jako bych byla prašivá. Teď musím být trochu sobecká, protože jsem si o sobě myslela, že jsem celkem fajn holka. Všichni mě ale nesnášejí."

Caleb se zastavil, chytl mě za ramena, jako před tím v zákulisí a otočil si mě k sobě. Neslyšně jsem zalapala po dechu, protože nejsem zvyklá, aby na mě někdo sahal, mimo služební záležitosti. „Ty ale určitě jsi fajn holka." Řekl a upřeně se mi zadíval do očí. Polkla jsem a neodvažovala se ani pohnout. Chtěla bych do těch očí zírat na vždycky. „a jestli to nevidí, tak je to jejich velký mínus." Náhle mě pustil, jako by si uvědomil, že mi zasahuje do osobního prostoru. Nemůžu tvrdit, že mi to ale bylo nepříjemné. Husí kůže na mém předloktí mluvila o opaku. „vím, že to možná zní otřepaně, ale poznal jsem tě teprve dnes, a i když si na můj vkus a tvoje postavení dost stydlivá, cítím, že v tobě něco je."

Stáhla jsem zamyšleně rty do tenké linky a čekala, co jeho monolog ještě nabídne. Zatím se mi to moc dobře poslouchalo a brala jsem to, jako kompliment.

„Moc dobře vím, jak může být tahle branže občas o nervy. Takže...," protáhl, jako by si dával čas na promyšlenou, „jestli chceš, dám ti svoje telefonní číslo a když budeš potřebovat, napíšeš mi." zastrčil ruce do kapes černých džínů a nesměle pokrčil rameny. „jsem na drátě pořád, tak si budeš mít s kým popovídat, když tě budou ostatní ignorovat. Teda jestli chceš." Rychle dodal, jako by se bál odmítnutí.
Kousek od nás jsem už zahlédla dveře se svým jménem. Už jsme tady.

„Chci," usmála jsem se a souhlasně přikývla. Vytáhla jsem mobil z kapsy a otevřela poznámky. Mám své vlastní důvody, proč si jeho číslo neuložím do kontaktů, teď ale není vhodná doba na vysvětlování.

Pyšně se usmál na vlastní číslo vepsané v mém mobilu a podal mi ho zpět, přičemž mi ho vkládal do ruky zvláštním způsobem, jako by se mě chtěl dotknout. Musela jsem po něm hodit tázavý ale přidrzlý výraz, abych mu dala najevo, jak okaté to bylo. Rudá barva ve tvářích ale rozhodně byla na svém místě. U mě na tvářích, samozřejmě.

Mlčky pokrčil rameny s provokativním úšklebkem, schoval ruce do kapes a pozpátku se ode mě začal vzdalovat. „Uvidíme se po show na afterparty?" Sakra, já se tomu klukovi snad líbím!