Shine of the Diamond [cz romance]

6. kapitola: teleshopping

Moje první reakce měla znít: co tady děláš, ale místo toho jsem se zastavila v pohybu a němě na něj zírala.

Udělal několik kroků blíž až jsme od sebe stáli necelý metr.
Měl takový strnulý postoj, jako by byl v křeči. Otevřel ústa na prázdno ale zase je zavřel, jako by si rozmyslel svoje slova. Byla jsem v podobných rozpacích jako on. Zpoza dveří byla slyšet tlumená hudba.

„Sakra." Vydechl najednou a frustrovaně si promnul kořen nosu. „Mám pocit, že mám něco říct, ale nevím co mám říct, abych nezněl jako kretén. Skoro se neznáme a já nejsem typ, co strká nos do cizích záležitostí ale takovýhle chování je přes čáru. Co to sakra mělo znamenat?"

„Nic." Odpověděla jsem pohotově. Porozhlédla jsem se po místnosti a kontrolovala, zda jsme sami. „Kolik si toho slyšel?" Otočila jsem se k němu zády a znovu si začala umývat ruce studenou vodou, abych tam jenom tak nestála.

„Všechno," přiznal. „vím, že cizí rozhovory se poslouchat nemají, ale nestihl jsem ani odejít. Navíc, to jak si mě v polovině věty začala odhánět bylo dost podezřelý. Nemyslíš?" Taky přistoupil k umyvadlu a opřel se vedle mě.

„Hele takhle to není," začala jsem se bránit. „Derek takovej není." Vyhýbala jsem se přímému očnímu kontaktu. Bylo mi trapně.

„Asi mi do toho nic není, Diamond, ale když si to tak shrnu, je to dneska asi po třetí co jsem tě s ním viděl a je to po třetí co byl na tebe takhle odpornej. Předpokládám, že to je ten úžasnej přítel o kterým pořád mluvíš. Ten co ti zakazuje jíst a dopuje tě práškama. Fakt by zasloužil cenu 'miláčka' roku." ušklíbl se na mě skrz odraz zrcadla. Nebyl to ale posměšný úšklebek. Dával mi tak najevo, že ví, o co jde. Nebylo asi težké odhalit, že nejsme pár roku, málo kdo se ale do toho chtěl zamotat. Ale ruku na srdce? Který pár je dokonalý?
Na hrudi se mi i tak usadil nepříjemný pocit z toho, že moje problémy přestaly být pro okolí neviditelné. Chtěla jsem mu vyvrátit jeho domněnky ale nedokázala jsem to. Mluvil totiž pravdu. Byl tomu svědkem.

Natočil se, aby na mě měl lepší výhled. Mlčela jsem. „Ještě jsme se ani neseznámili a už jsem slyšel jak tě pucuje kvůli tomu, že nemáš boty. Jak malou holky. Před tím na zvukovce," chtěl pokračovat ale přerušil nás vstup další osoby. Úplně na takové momenty zapomínám. Nejspíš tyhle maličkosti přehlížím, ale jak se zdá Caleb Street je dobrý pozorovatel.

Žena v černých flitrových šatech s hlubokým výstřihem kolem nás prošla dveřmi dovnitř ale nezapomněla Caleba schladit tázavým pohledem.

„Neměli by jsme tu být." Poznamenala jsem. Už dost, že se v mém soukromém životě šťourá on. Víc pozornosti bych nesnesla.

Rošťácky se usmál a řekl najednou odhodlaně: „fajn tak odsud zmizíme,"

~Caleb~

Řekl jsem, že zmizíme a myslel jsem to smrtelně vážně.

Stál jsem jen kousek od nich, když k ní nakráčel. Na tom týpkovi mi celou dobu něco nesedělo a měl jsem pravdu! Už před tím mi připadal jako zástupce pánského přirození a teď se mi to jen potvrdilo.

Lhal jsem, když jsem řekl, že jsem nechtěl poslouchat. Popošel jsem jen kus dál a sedl si k baru. Diamond vypadala jako mokrý sen každýho puberťáka ale v moment když se na mě podívala a žadonila ať odejdu, viděl jsem v jejich očích paniku. Její aura se v momentě rozplynula a předemnou stál úplně jiný člověk, aniž by řekla jediné slovo. Nic podobného jsem před tím nezažil ale okamžitě mi došlo, na co se to dívám. To jak mluvila, jak se chovala. Ta holka zápasila s něčím, co jí vnitřně ničilo. Jasně jsem z jejich očí viděl strach.