Překvapený (sasunaru) [DOKONČENO]

12. Bezmoc

"Sakra... Kage Bunshin no jutsu" Naruto složil svou oblíbenou pečeť, ale zvládl vytvořit pouze jednoho klona, který vypadal, že za chvíli chcípne.

Připadal si úplně neschopný, jako by zase byl na Akademii. Byl stále šíleně oslabený a jak už poznal, Kyuubi mu nedává z neznámého důvodu svou chakru.

'Kyuubi, tak mi pomož trochu, nevidíš, že jsem totálně v háji?!' zakřičel ve své hlavě na lišku ležící k němu zády za mřížemi.

Démon se ale ani nepohl a nijak neodpověděl.

Šedovlasý nukenin se na dotyčného zašklebil a vrhl na něj několik shurikenů, kterým se Naruto jakž takž vyhl, ale přece jen se s některými trefil. Naruto sikl bolestí, když si je z ramene a ze stehna vytahoval a cítil jak má oblečení prosáklé čerstvou krví.

"Orochiramu-sama měl pravdu, oslabilo tě to." zašklebil se čtyřoký, vytáhl z postranní kapsy svitek a začal skládat pečetě.

"Víš, je to už několik týdnů, co tě hledám, tak bych ocenil nějakou spolupráci." dokončil pečetě tím, že ruku přiložil na rozvinutý svitek na zemi a vítězně se podíval na nyní spoutaného a křevmčovitě se zmýtajícího se blonďáčka, kterého najednou svazovaly zvláštní černé provazy, které vystřelili ze svitku a pomalu ho táhly ke Kabutovi.

"P-přestaň... ttebayo..." doloval ze sebe jak ho provazy škrtily.

Když ale vypadalo, že má Kabuto skutečně vyhráno, trhnutím se ošil, zamračil se a znovu zaujal bojovou pozici. Lesem, který se okolo nich rozprostíral, problesklo něco červeného a listí okolo nich zašustilo, což Naruto, který byl téměř na kolenou, nemohl vidět.

Kabuto se rozhlížel všude kolem a nakonec vhodil do jednoho z větších keřů po jeho pravé straně kunai. Podezíravě se na to místo díval.

Uběhlo jen několik vteřin a Kabuto se s hrůzou a nesmírnou bolestí, rozklepaně složil na zem.

Naruto zmateně sledoval co se mu stalo a tak jak mu to provazy dovolily se snažil najít příčinu. Provazy, jež ho ještě před chvílí táhli ke svitku, se sice zastavily, ale rozhodně nepovolovali.

'Musím nabrat aspoň přírodní energii, teď na to mám konečně šanci,' zavřel oči a začal se pomalu soustředit, jenže vyrušili ho něčí kroky. Rychle pro to zvedl zrak, jestli to třeba není Sasuke, ale znovu zamrzl. Nebyl to Sasuke a moc se mu nelíbilo, koho to vidí v tak prekerné situaci.

Nahlas polkl a nervózně se usmál.

"A-asi mi z toho nepomůžeš, co t-ttebyo?" vykoktal, když sledoval muže v černém plášti s červenými mraky, který se na něj díval shora.

To, co ale Naruta překvapilo bylo, že se obávaný nukenin opravdu sehl, rychlím chvatem vytáhl kunai a začal ho odřezávat z provazů.

"Kde máš Sasukeho? Musí přece vědět, že v tomhle stavu bojovat nemůžeš." zamračil se starší, schoval kunai opět do pouzdra a zvedl se z dřepu.

"Šel pro dřevo... proč mi vlastně pomáháš?" zeptal se na otázku, na kterou chtěl znát šíleně moc odpověď.

Právě se tu vybavuje s člověkem, který během jediné noci vyvraždil celý svůj klan až na jednoho, který na této menší mýtině momentálně chybí.

Naruto se najednou zarazil. Co udělá vlastně Sasuke, až ho tu uvidí, jak si povídá s Itachim. Rozhodně by to nedopadlo moc dobře a nechce, aby se něco takového, jako je vyvraždění navzájem, vůbec stalo.

Posledních několik chvil, které strávil v Itachiho společnosti na něj vrhalo úplně jiné světlo. Moc to nechápal, ale přece, kdyby Itachi chtěl, tak je kdykoli možný Naruta zabít nebo unést. Kor v této situaci, kdy je Naruto nesmírně slabí a opět sám. Tak proč to neudělá?

"Měl bys jít." zarazil Naruto Itachiho, když se rozhodoval co mu říct a jestli vůbec něco.

"Nechci, aby tě tu Sasuke viděl a ty asi taky ne. Příště mi to řekneš." zazubil se Uzumaki nakonec.

Itachi se jen mírně ušklíbl.

"Tak tedy příště, Uzumaki Naruto." řekl a opět se rozplynul v několik vran a krom jedné, která třikrát zaklepala zobákem na nedaleký Dub, všechny odletěly do neznáma.

***

"Hej, Usuratonka- Naruto?! Co se pro Jashina stalo?" zavrčel mírně ohromeně příchozí Sasuke s hromadou dřeva, které ihned pustil na zem a přispěchal k zakrvácenému Narutovi.

"Ale nic, ttebayo." poškrábal se trochu nervózně ve vlasech. Naruto si toho předtím nevšiml, ale spolu s Itachim, zmizel i Kabuto a jediný důkaz nějaké střetu s Orochimarovou vlezprdelkou, byli krvavé fleky na Narutově oblečení.

"Nic?! Vždyť krvácíš! Jak se to stalo?" mračil se Sasuke, rychle vytáhl z batohu menší taštičku a začal Narutovi rozepínat bundu. Naruto nikterak neprotestoval a nechal si od staršího ošetřit rameno, zatím co dumal nad tím, jak to sakra vysvětlí.

"Hej! Co to děláš, t-tebayo?!" vyjekl náhle Naruto, který v obličeji hned nabral silnou červeň, když ho Sasuke probral z jistého tranzu, jelikož ho podebal pod zadek a začal mu sundavat kalhoty. Naruto se za ně hned chytil na vytřeštěně sledoval Uchihovi onyxové hloubky.

"Co asi? Chci ti ošetřit zranění? Na co sakra myslíš?" zeptal se Sasuke s ledovou maskou, ale přece jen, když na to pomyslel, tváře mu lehce zrůžověli až raději mírně sklopil zrak.

Naruto chvíli zmateně mrkal, než nakonec lem kalhot pustil a zadíval se do země.

"Tak mi to dej... zvládnu to sám." nastavil ruku a čekal až mu Sasuke potřebnou taštičku předá.

Uchiha ale něco takového v plánu neměl. Uzumaki, ač zřejmě nevědomky, v Uchihovi cosi probudil a on tak nechtěl nijak ustupovat.

Povalil Naruta na záda až hekl překvapením a rychlým pohybem, když mu nadzvedl zadek, mu sundal oranžové kalhoty.

Naruto byl v ten moment naprosto rudý, protože začínal mít jistý problém, který se bohužel nacházel moc blízko čerstvého zranění.

910 slov