Překvapený (sasunaru) [DOKONČENO]

38. Pravda

Zatím co Naruto zaraženě a zmateně hleděl na Kibu, klepal na dveře hokage-kanclu Sasuke.

"Dále... co potřebuješ?" vyzvala ho Pátá hned jak vešel. Urovnala si pár svitků na stole a věnovala mu pozornost.

"Chci znát pravdu." začal a popostoupil blíž. Tohle byla věc co ho sžírala od samého začátku toho všeho co za posledních sedmi - osmi měsíců s Narutem prožíval.

"Pravdu? A jakou?" zpozorněla Tsunade a zaměřila se na jeho vážný výraz.

"Chci vědět jestli je Etsuko skutečně má dcera." prohlásil a pevně ji hleděl do očí.

"Hm" zamručela Pátá a podepřela si hlavu spojenýma rukama.

"Ale... aby o tom Naruto nevěděl." doplnil.

"Proč si myslím, že víš něco víc?" zeptala se, než mu jakkoliv na jeho žádost odpověděla.

"Vím, ale nejdřív chci znát pravdu. Pokud jsem otcem... slíbil jsem Narutovi, že budu mlčet." vysvětlil, načež Tsunade pomalu přikývla.

"Budu ale od Etsu potřebovat vzorek DNA." zvedla se ze židle a přistoupila k němu blíž.

"Bude to stačit?" optal se, když ji hodil do rukou malý pytlík, který obsahoval její vlasy.

"Bohatě... pojď se mnou." Tsunade sevřela pytlík v ruce a vedla Sasukeho do nižších pater budovy. Dostali se až do výzkumné laboratorní sekce, kde dnes nebylo moc lidí. Většina měla už po šichtě a zůstávali tu jen největší nadšenci.

"Áa Hokage-sama, co vás sem přivádí?" zeptal se jeden obrýlený hoch v bílém plášti. Dioptrie mu šíleně zvětšili oči, že vypadal skoro jak z jiného vesmíru spolu s jeho nezdravě hublou a bledou postavou.

"Haru, potřebovala bych, abys provedl test otcovství." podávala mu pytlík, který si převzal kostěnýma rukama. Otevřel ho a zkoumal černé prameny vlasů.

"A druhá?" zeptal se, když zvedl opět zrak.

Sasuke si lehce odfrkl a kunaiem si odřízl menší pramen, který mu předal.

"Páni, tolik drahocených vlasů z klanu Uchiha." utahoval si z něj a na patě se otočil ke svému koutu laborky.

"Nech ho na pokoji a pamatuj, že pokud se z toho cokoliv dozvíš, necháš si to pro sebe." přihmouřila Hokage oči, ač ji nemohl vidět.

"Jistě, jistě Pátá... tak jako vždy." otočil na ni hlavu a mrkl, "ještě jsem vás přece nezklamal."

Došli až k jeho víceméně opuštěné části místnosti, zabarikádované všemožným harampádím.

"Zatím se tu posaďte, bude to chvíli trvat." mávl na sedačky za sebou aniž by spustil oči ze zapínajícího se počítače.

Tsunade a Sasuke trpělivě čekali již několik minut ne-li hodinu, než potrhlí Haru konečně zvolal, "Hotovo"

Oba se mu nahli každý z jedné strany jeho ramene a sledovali jak se na monitoru pixel po pixelu zobrazuje šnečím tempem výsledek.

"Pardon, trochu to blbne.. he he..." zasmál se Haru nervózně. Teď se trochu proklínal za to, že ho správně nečistil a možná ho zrochu zaviroval.

Napětí se v tu chvíli dalo doslova krájet. Sasuke si nepřipadal nikdy dřív tolik nervózní a nesvůj.

Bylo to tak pomalý, že měl nutkání tomu monitoru vyhrožovat svou katanou, ale věděl, že by to bylo naprosto k ničemu.

V oku mu začalo tikat, jak dlouho to už trvalo, když najednou se v mžiku vteřin objevila celá stránka a on přestal dýchat.

UCHIHA ITACHI

Stálo tam velkým písmem jméno jeho nenáviděného bratra, na kterého skoro zapomněl.

"No vidíte, našlo to shodu... počkat, kdo je Itachi?" otočil se nechápavě na Sasukeho, kterého se teď výslovně bál.

Tsunade si zakryla ústa rukou a neměla slov. Poočku se podívala na Sasukeho, kterého by teď krve nedořezali.

'Ten hajzl! Ten zkurvysyn! Jak se opovážil mi ještě něco vzít?! To mu to nestačilo?! To neměl dost?! Očividně ne! A proč? Protože mi prostě chtěl vzít další osobu co miluju!! Proto, jiný důvod není!' vyřval se Sasuke v duchu a přál si pro něj velice bolestivou a pomalou smrt, ještě horší než jakou plánoval předtím.

"Sasuke, kam jdeš?" ptala se zamračená Tsunade.

"Za Narutem, musím si s ním o něčem promluvit!" zahučel, než zmizel v chodbě.

639 slov