Překvapený (sasunaru) [DOKONČENO]

16. Zjištění

"Kdy se probudí?"

PÍP PÍP PÍP

Naruto pomalu rozlepil oči a díval se na bílí strop. Znovu je zavřel a zamračil se. 'Kde to jsem?'

Opět je otevřel a přejel pohledem místnost co se před ním rozprostírala. 'Co se stalo?'

Narutova zpomalená mysl zaznamenala příjemné teplo linoucí z ruky. Otočil proto hlavu tím směrem a udiveně, ale i šťastně se ušklíbl.

'Sasuke...'

Sasuke spal v zkroucené poloze na staré dřevěné židli a jednou rukou držel tu Narutovu.

Naruto se chvíli díval na spícího tmavovláska, než se znovu rozhlédl po místnosti. Nic mu to neřeklo, protože mu připadá, že všechny nemocniční pokoje vypadají stejně a to ať je to kdekoli.

Proto, ač nerad, pustil Sasukeho ruku, vyhrabal se nemotorně z peřiny a svěsil nohy z malé, nepohodlné postele. Položil bosé nohy na chladnou dřevěnou podlahu a chtěl se rozejít k oknu, aby trochu prohlédl okolí.

Jenže, když se pokusil udělat krok, podlomili se mu kolena na slabých nohou a s třísknutím a heknutím spadl na zem, při čemž na sebe shodil s velkou ránou ještě noční stolek, o který se chtěl zachytit, ale nepovedlo se. Vrána, která na ní stále seděla, s krákáním vzlétla a poletovala okolo Naruta.

Veškerý hluk vzbudil mladého Uchihu, který sebou leknutím trhnul a nakonec vykulil oči, když spatřil to představení.

"Naruto?!" bleskurychle se zvedl, odsunul noční stolek a pomohl blonďáčkovi na zemi, zpět do postele.

"To je dobrý, Sasuke... jsem v poho-"

"Neříkej, že jsi v pohodě! Musíš být opatrný!" zařval na něj skoro. Zavřel proto oči a zhluboka se nadechl. Nechtěl na něj křičet a ani by neměl. Ví, že to teď bude mít Naruto sakra těžký a proto mu nechce ještě přitížit.

"Sasuke, kde to jsme... co se stalo?" ozval se podmračeně blonďáček odhodlán opět vylézt z postele.

"Přestaň! Ještě si tu poležíš minimálně do rána. Jsme zpátky v Konoze a ty musíš odpočívat. Včera tě někdo napadl, tobě se to zanítilo a měl si v sobě silný jed." řekl důrazně Sasuke a upřeně mu hleděl do modrých hloubek.

"Jsme zpátky... a ty tu pořád jsi, ttebayo?!" začal Uzumaki pomalu, ale ke konci mu hrál na tvářích široký úsměv a vtáhl Uchihu do objetí.

"N-naruto... p-pusť..." doloval ze sebe zaraženě starší, když ho druhý mačkal v objetí. Naruto ho nakonec pustil a Sasuke si jen obešel postel, aby se zase mohl posadit na rozvrzanou židli. Trochu ho to objetí vykolejelo.

"Jsem tu jen dočasně... dokud neporodíš. Pak zase půjdu." řekl chladným hlasem.

Naruto trochu zbledl. Nervózně se poškrábal ve vlasech a nasadil nic neříkající úsměv.

"Jo, ttebayo... t-takže to je teda p-pravda..." sáhl si jednou rukou na prozatím ploché břicho a nechtěl věřit, i když si moc dobře pamatoval každý den co prozvracel. Zamračeně semkl víčka k sobě a snažil se udržet slzy, které se mu začali ronit, když je opět otevřel, jeho typický úsměv mu opět hrál ve tváři, podařilo se mu je zahnat, i když se mu z toho chtělo strašně brečet. Dítě v tomhle věku ještě mít rozhodně nechtěl a ví, že i když je omega, tak potraty u mužů jsou moc riskantní.

"Aspoň tě můžu přesvědčovat dalších osm měsíců, ttebayo." řekl hravě a odhodlaně.

"Dva... tak přibližně. Ani Hokage neví přesný datum..." řekl Sasuke chladně a smyl Narutovi úsměv z tváře.

Byl zaražený.

"D-dva? To nedává smysl... děláš si srandu, ttebayo? Sasuke?! Řekni, že si děláš srandu?" Narutovo srdce splašeně bilo. Nedokázal pochopit co mu to Sasuke říká a sakra doufal, že je to jen nějaký blbý vtip. Slzy se mu opět nahrnuli do očí, až dokonce jedna stekla po tváři.

"Bohužel, Naruto... je to pravda. Za pouhý měsíc ses dostal do třetího. Orochimaru ti musel do těla dát nějaký sajrajt, který to urychluje... to je asi jediné vysvětlení, navíc-"

"Jak mi ho mohl dát?" přerušil Uchihu a mračil se na něj.

"Jak do mě mohl něco dát, když jsem byl pořád zavřený na tom debilním místě? Jediný co, tak mi bral krev!" nechápal naštvaně a kroutil hlavou v zápor.

"Dával ti to do pití... teda myslím, že to bylo ono... jednou jsem viděl jak do sklenky s vodou na tácu s jídlem, něco přidává." mykl rameny, že přesně neví a pak sebou mírně cukl, když spatřil Narutovu strnulou pozici, kdy koukal do peřin a propaloval je nasraným pohledem, přičemž je ještě drtil v rukou.

"Já toho úchylnýho hada zabiju!" zavrčel tak naštvaně, až se Sasuke chvíli bál, aby tím Naruto náhodou neprobudil Kyuubiho. Naštěstí se tak nestalo.

"No..." pokračoval po chvíli napjatého ticha a podíval se zpět na Sasukeho,
"... aspoň, že jsi otcem ty a ne ten starej slizák." usmál se nervózně, ale Sasuke se na něj spíš zamračil.

"Možná." procedil skrz zuby. Nechápe sice, proč mu tahle myšlenka tak vadí, ale i tak nezůstává chladným.

"Jak jako možná-" nechápe Naruto, ale na konci se zarazí, když mu to dojde. Periferním viděním, jako na potvoru, spatří tu vránu, která ho celou dobu pozoruje a on na sucho polkne.

Zapomněl na to.

"Ano Naruto... ještě je tu ten chlap z motelu... a když už jsme u toho. Kdo to vlastně byl? I Hokage to chtěla vědět." propaloval blonďáčka naproti sobě se skříženými pažemi na hrudi a očekával odpověď. Červíček zvědavosti ho hlodal už od noci, kdy si osoba předním, až zvířecím sexem, užívala.

"N-nevím, ttebayo-"

"Neser mě Uzumaki a nelži, nikdy ti to nešlo. Vím, že víš kdo to byl!" přerušil ho a zavrčel skrz zuby, už měl pokrk tý nevědomosti, kdo mu přebral jeho Naruta.

Sasuke se náhle zarazil. 'Mého Naruta?... pro Jashina vždyť Naruto není můj... proč se tu teda tak pídím po tom s kým se vyspal?!'

"No..." začal nervózně, s kapsičkou na čele, Naruto a drbal se jedním prstem u spánku. Momentálně v sobě měl vnitřní boj, 'řeknu mu to nebo ne, ttebayo?'

963 slov