Překvapený (sasunaru) [DOKONČENO]

17. Nepříjemnosti

"N-no..." zopakoval trhaně blonďáček a zkousl si spodní ret.

"No?" vyzval ho s kamennou maskou tmavovlásek a vyčkával co z něj vyleze.

'To je to až tak špatný, že mi to nechce říct? Kdo to pro Jashina může být, že to z něj leze jak z chlupatý deky?' pomyslel si už nabručeně Sasuke.

S prásknutím se otevřeli dveře a v nich stála pátá. Byla nesmírně naštvaná a svým vpádem do nemocničního pokoje oba shinobi vylekala.

"Baa-chan, to nedělejte." chytl se polekaně Naruto za hruď a podíval se na přítomnou, která ho zachránila před odpovědí Sasukemu.

Příchod Hokage ale Sasuke nebral stejně pozitivně jako Naruto. Chyběl kousek a mohl konečně vědět kdo je ten kretén na jednu noc.

"Jak se cítíš, Naruto? Je ti dobře? Nebolí tě něco? Nepálí tě rameno či noha? Je možné-"

"Jsem v pohodě." přerušil ji mladší z dvojice, když ho Tsunade začala prohlížet. Právě mu sundala obvaz z ramene a na chvíli se zarazila, než jen zavrtěl hlavou a mírně se ušklíbla.

"Vypadá to, že Kyuubi se o vše postaral... a je tu ještě jedna věc co bys měl vědět." odmlčela se a úsměv ji spadl.

"Víš-"

"Ja vím, Sasuke mi to řekl." opět ji přerušil a sklesle se pousmál.

"Takže taky víš, že tě bude po tu dobu hlídat. Nesmíš být sám, rozumíš?" řekla a upřeně se mu dívala do očí, aby věděla, že ji vnímá.

"Počkat... Sasuke mě bude hlídat?" udivil se a podíval se na zmiňovanou osobu. Sasuke na to nijak nereagoval, svoje si vyříkal s Hokage před pár hodinami.

"Ano, budeš to mít teď hodně těžké a bolestivé, musíš ke mě chodit na prohlídky, aspoň jednou týdně" vysvětlovala Hokage a měřila si Naruta starostlivým pohledem. Nelíbilo se jí, že je v téhle situaci, ale věřila, že to zvládne, on jo... musí. Neví jestli by unesla další smrt z jejích blízkých. Nad tou vzpomínkou z minulosti se otřepala.

"Kdy jsem to zrovna já neměl těžké?..." povzdechne si Naruto spíš pro sebe a založí si ruce na hrudi.

"No nic, vše je již domluveno, vypadá to, že si jinak naprosto v pořádku a pokud chceš můžeš jít domů, ale nesmíš se moc přemáchat, více méně odpočívej a žádný tréning!" poslední slova řekla důrazně a chystala se odejít, svoje řekla.

"Žádný tréning? To mi nemůžete udělat Baa-chan?! Teď jsem netrénoval skoro dva měsíce a další dva zase nemůžu?! To nejde, musím-"

"Musíš odpočívat! Žádný tréning! Sasuke jestli na něj nedohlédneš a něco se mu stane, víš co tě čeká!" řekla výhrůžně ke konci směrem k Sasukemu.

"Vím." odvětil nezaujatě, i když ho to ve skutečnosti sralo.

"Dobrá, já půjdu, mám ještě hodně práce, ale Naruto pamatuj, jak už jsem řekla, každý týden za mnou půjdeš na prohlídku, kdyby se cokoli stalo přijďte ihned, nebo mě klidně zavolejte. Rozumíš!"

"Jo... rozumím." souhlasil nakonec poraženě a sledoval jak se za ní zavírají dveře. Otočil hlavu na Sasukeho, u kterého chvíli setrval, než s povzdechem odhrnul přikrývku a znovu za dnešek shodil nohy na zem.

"Co si myslíš, že děláš, Usuratokachi?!" zamračil se Sasuke a vystřelil ze židle, aby přispěchal k Narutovi jakožto případná podpěra.

"Nepamatuješ si snad jak si před chvílí sletěl na zem?!"

"Seš tu ty. Ty bys mě nenechal spadnout." zazubil se na něj blonďáček a skutečně, když se zkusil dnes již podruhé postavit, opět se mu podlomila kolena, ale tentokrát ho zachytili dvě silné paže.

"Vidíš, ttebayo." usmál se na něj a tak nějak automaticky se přivynul ke zdroji tepla, které Sasuke vydával.

"A takhle chceš jít?" zeptal se krapet udiven. Načež Naruto jen horlivě kýval hlavou.

"V nemocniční košili?" podotkl jeden podstatný fakt, který Narutovi do teď nedocházel.

"A jo, ttebayo... tak mě zase posaď a... přinesl bys mi oblečení?" poškrábal se na spánku a podíval se do tmavých očí.

"To je už vyhozený, bylo celý od krve a dost zničený." řekl Sasuke a mohl tak vidět Narutův zaražený obličej, jak mu postupně dochází, že jeho oblíbená oranžová kombinéza je někde v koši.

"T-tak mi podej to v tašce." ukázal krapet smutně na svou tašku v rohu místnosti, kde měl oblečení co měl náhradní, z vesnice, kde byli ubytování, 'ne, ttebayo... to vlastně už nemám, vždyť-' pak se ale zarazil, když mu došlo, že tam není to oblečení, na které původně myslel.

"Počkej, Sa-sasuke..." snažil se ho zastavit, ale bylo pozdě. Sasuke stál strnule nad otevřeným batohem a nemohl uvěřit tomu co vidí.

Párkrát zamrkal a jednou rukou vytáhl černý plášť s červenými mraky z tašky jen natolik, aby byl vidět celý mrak.

Otočil se na mírně rozklepaného Naruta, co na něj upřeně hleděl a v duchu si nadával, že ty hadry dávno nevyhodil, ale po cestě měl krapet jinčí starosti, než se starat o to, co udělat s Itachiho oblečením.

"Akatsuki?" zavrčel skoro bez duše.

"Ty si mrdal s někým z Akatsuki, že jo? To je důvod, proč to nikomu nechceš říct? Tak sakra Naruto! Řekni už konečně něco!" skoro zařval a mačkal plášť v ruce.

"J-já... já za to nemůžu, ttebayo!" zamračil se nakonec Naruto a semkl rty pevně k sobě.

"Myslíš, že jsem to chtěl? On tam prostě přišel a já byl v podělaný uměle vytvořený říji. Neměl jsem se ani jak bránit!" to co říkal je pravda tak částečně. Po celou dobu si totiž myslel, že je to Sasuke a to, že se nakonec ukázalo, že je to jeho starší bratr, ho sice šokovalo a i vyděsilo, ale i tak si později uvědomil, že to byl skvělý sex, který by chtěl zažít znovu, protože, pomyšlení na Itachiho nahé tělo-

Naruto se najednou chytl za hlavu a čuměl do podlahy, 'to ne, ttebayo! Mě se asi líbí... oba dva.'

Sasuke pevně semkl oči a snažil se uklidnit. Naruto měl pravdu. Tu noc se ani on sám málem neudržel, aby vtrhl za Narutem a slastně do něj zasunul. S touhle myšlenkou se zarazil a otočil se k Narutovi zády, aby zastrčil plášť zpět do tašky a nešla vidět boule, která se mu začala rýsovat v rozkroku. 'Sakra!'

Popadl batoh a vydal se k zaraženýmu Narutovi.

"Proč sis nechal jeho oblečení a... kdo z nich to vlastně byl?" podával mu batoh a skenoval jeho obličej.

"Nevím... musel to být někdo noví, co se k nim přidal... proto mě, asi nezabil nebo nezajal... asi ještě nevěděl, že to já mám v sobě zapečetěného Kyuubiho." vysvětloval, aniž by se na Sasukeho byť jen podíval. Lhát mu bylo pro Naruta opravdu těžký, ještě proto, že ta dotyčná osoba, byla jeho nenáviděný bratr.

Sasuke nad tím pozvedl obočí. Něco se mu na tom nezdálo.

Naruto se trochu ztrápeně podíval na Itachiho oblečení a s povzdechem si ho začal oblékat. Bylo to lepší, než být v nemocniční košili a jít s ní přes celou Konohu až domů. Ne, to fakt nechtěl.

Přetáhl si košili přes hlavu a soukal se do síťovaného trika, přes které přetáhl tmavé s krátkými rukávy a hlubokým výstřihem. Nemotorně se vlezl do černých kalhot a opět se, za pomocí Sasukeho zvedl. Oblečení na něm trochu plandalo, jak mu bylo větší a připadal s v něm hrozně, červen se mu při tom nahrnula do tváří.

"Nechceš i ten plášť, ať seš kompletní." zavrčel nepříjemně Sasuke, když si ho prohlížel a snažil se přijít na to, kdo z Akatsuki se takhle oblíká.

1215 slov