Don't you remember me? [EDDIE MUNSON]

XVI

Eddieho pohled:

Seděla na gauči a tiskla si k sobě kolena. Vidět ji takhle zlomenou mi rvalo srdce. Od doby, co ten chlápek odešel se mnou nepromluvila. Tolik bych si přál jí vše vysvětlit, ale nechci si to u ni ještě víc posrat. Je jedna z mála, která mě bere takového jaký jsem.

Prsty jsem si promnul oči. Uchopil hrníček s čajem a odešel za ní do obýváku. Položil jsem ho na stolek a posadil se vedle ní. Ani se na mě nepodívala. Proč na mě nekouká tím svým pohledem? "Tess?" Naklonil jsem hlavu, abych ji viděl do očí. "Tess, zlato mluv prosím se mnou" řekl jsem už zoufale. Potřebuji její přítomnost. "Ublížil ti?" zakroutila hlavou na náznak nesouhlasu. "Sahal na tebe?" na to už přikývla. Sahal na ni? Sahal na mou Tessu? Nenávidím se. Měl jsem tu zůstat. Nikdy bych nedovolil, aby na ni takový cucák sahal.

"Proč si mu dlužil peníze?" konečně promluvila, když jsem šel udělat další čaj. "Prosím?" "Proč si mu dlužil peníze? Proč si pro ně přišel až sem. Sem k tobě domů?" zapřel jsem si dlaně o kuchyňskou linku. "Je to složité" "Pokud tu mám ještě zůstat, tak chci slyšet pravdu. Proč si mu dlužil peníze. A určitě to nebyla malá částka" přijdu o ni. Když se dozví mou minulost, tak mě pošle k vodě. Nebo mi zase odjede a nebudu ji moct už ani políbit. Sice nedávám znát, jak moc si jí vážím, ale uvnitř sebe k ni cítím nepopsatelné věci. Určitě by mi je ani nevěřila.

"Mluv Edwarde" došla ke mně do kuchyně.Buď a nebo.Zase budu plavat ve sračkách.Narovnal jsem se a vydechl proud vzduchu z plic."Budeš mě nenávidět" "To posoudím sama" chytl jsem ji podpaží a posadil na linku, abych lépe viděl její výraz

"Potom, co jste se odstěhovali z města bez jediného rozloučení. Tak jsem se zhroutil. Ano, sice mi bylo jen 9 let, ale zničilo mě to. Rodiče už nevěděli, co se mnou. Uzavřel jsem se do sebe. Přestal chodit mezi lidi, hrál si sám a nezapojoval se do jakékoliv akce. Chodil jsem na rodinný sezení k psychologovi, kde se ptali fakt na každou sračku. Opravdu jsem byl v hajzlu, Tesso. Táhlo se to se mnou dlouho až jsem na tebe zapomněl. Celý můj život je jedna velká sračka. Rodiče mě nechali u strejdy a nevrátili se. Potřeboval jsem se odreagovat. Přestat myslet na to, že můj život byl rodičům na obtíž. Proto jsem našel lék, který mi pomohl. Pomohl mi nemyslet na mé problémy doma nebo ve škole. Tráva. Kupoval jsem ji od nej. Proto ty peníze. Proto ty dluhy. Dlužím mu za trávu, kterou mi prodával před měsícem"

Jen mě sledovala. Z ramene ji spadla deka do které byla zabalená. Chytl jsem ji mezi prsty a narovnal zpátky. "Moc mě mrzí, že si se to musela dozvědět zrovna tímhle způsobem. Netušil jsem, že je schopny zajít až sem. Nikdy tohle neudělal. Zbytečně si byla vystavena nebezpečí. Promiň mi to, Tesso" cítil jsem jak se mi po tvářích kutálí slzy. Brečet kvůli holce? To nikdy. Ale brečet kvůli Tesse? Nepřišel jsem si jako srab. Moje odvaha mi nedovolila se ji podívat do očí. Oči, které tak moc miluju sledovat.

Pohladila mě konečky prstů po hřbetu ruky. Projela mnou vlna energie. Odpustí mi někdy? Nemohl jsem vydržet ten nával emocí. Rozbrečel jsem se jako malé dítě. "Eddie" šeptla a chytla mé ruce do svých. "Posral jsem to, kurva!"
____________________
Eddie seděl na jídelního stolu a koukal na své ruce. Skoro hodinu tu brečel a dost křičel. Víte co pomohlo? Věnovala jsem mu pár mých polibků a objetí.

Talíř plný špaget jsem položila před něj. Neumím vařit tak dobře jako Eddie. Posadila jsem se naproti němu a uchopila do rukou příbor. Žaludek už prosil, abych se trochu najedla. Přeci jen. Už je to skoro třetí den, co nedostal moc najíst. "Eddie, budeš to mít studený" řekla jsem klidným hlasem, abych ho nevyplašila.

Překvapilo mě, co mi řekl. Na to, že Eddie kouřil cigarety jsem zvyklá byla, protože to nebylo tak často a proto mi to nevadilo. Ale cítím se tak trochu vina, že do kouření trávy spadl i díky mně.Ničí to zdraví. Ničí to mého Eddieho.Nechci, aby na takových věcech byl závislý.

"Jestli chceš hodím tě po večeři domů" zamumlal a opřel si hlavu o zápěstí. Nechce mě tu? Nebo už se mnou nechce být vůbec? "Nemohu tu zůstat?" zvedl pohled od talíře a podíval se na mě. Viděla jsem malý náznak úsměvu."Chceš dal přebývat s feťákem v jeho doupěti?" "Eddie přestaň.Nechci, aby si o sobě takhle mluvil" "Měla by si mě poslat do hajzlu, chápeš? Tohle se nemělo stát a nikdy bych to neměl dovolit. Můj mozek si neuvědomil to riziko. Neměla si se nikdy dozvědět tohle vše. Moje zkurvený druhy já, které tě zklamalo" "Ale to..."

"Aspoň si přiznej, že mám pravdu. Zklamal jsem tě. Už v tvých očích nejsem ten co býval. Jenže já v tu chvíli na to nemyslel. Kdykoliv si mě nechala teď samotného. Tak jsem si proste musel zapálit. Bez tebe je život sračka, Tesso. Ani teď si nedokážu představit, co budu dělat až mě pošleš k vodě. Co budu dělat bez člověka, kterého miluju?"

Hřejivý pocit v hrudi přišel poté, co dořekl poslední slovo. Nikdy nebyl člověk, co vyjadřuje city. A teď!? Teď mi řekl tohle? Teď jsem vážně na měkko. Věříte mi to? Začínám si ho vážit víc a víc. Tím jak se otevřel a přiznal svůj nedokonalý život mě utvrdil v tom, že je to správný člověk. Člověk, který jen potřebuje čas.

"Můj názor se nezmění. Chci zůstat tady. Teda, jestli mi tu dovolíš pro dnešek zůstat" "Budu jen rád" pozvedl koutek rtu. "Takže mám povolení i na spánek vedle tebe a nemusím spát na tom hnusným gauči?" "Spát budeš jedině se mnou" můj Eddie se začal vracet. Musím na něj pomalu.

Máme tu další díl ❤️
Přeji Vám příjemné čtení a dobrý start do nového týdne.🥰