Don't you remember me? [EDDIE MUNSON]

XXXII

Celý večer pro mě byl opravdu těžký. Snažila jsem se nedávat znát to, co se venku mezi námi odehrálo. Nikdo se o mou přítomnost moc nezajímal, ale hlava mě přesvědčovala o opaku. Nedokázala jsem z hlavy dostat ten pocit provinění vůči sama sobě a vlastně také Eddiemu.

Hodiny na stolku ukazovali půl druhé ráno. Byla jsem opravdu unavená. Zůstala jsem tu jediná, která pomohla uklidit ten neskutečný nepořádek, který tu po sobě kluci nechali. Nechci si stěžovat. Opravdu ne! Ale někdy si říkám, že v sobě nemají kousek slušnosti..Klesla jsem na gauč a promnula si unavené oči. Čeká me ještě cesta domu. Při té představě se mi dělá dost zle. Ale nic jiného mi nezbývá. "Měla by sis jít lehnout, Tesso" zvedla jsem pohled do kuchyně, kde stál Eddie a popíjel pivo z lahve. "Promiň! Hned půjdu" "Snad nechceš jít ve dvě ráno pryč?" "Nechci překážet" přiznala jsem. V uších se mi ozval jeho dokonalý smích. "Půjčím ti triko. Určitě by si nerada spala ve spodním prádle"mrkl. "Myslím, že kdybych tu chodila ve spodním prádle, tak by si byl poslední člověk, kterému by to vadilo"

Se smíchem mi do rukou vložil jedno z jeho triček a dovolil mi, abych využila jejich koupelnu. Stačil jediný pohled do této místnosti. Ihned se mi vybavily vzpomínky na okamžiky, které jsme tu společně prožívali. Proč to tak bolí?! Měla bych si ho držet od těla a na minulost zapomenout, ale má hlava mi nedává možnost se s tím vším vyrovnat. Pořád mi dává naději, které staré časy nikdy nemůže vrátit.
Po studené sprše jsem se vrátila zpátky do obýváku, kde už čekal Eddie. "Byla si tam nějak dlouho" "Počítal si mi to?"rýpla jsem si "Ne, měl jsem jen strach, že se něco stalo" mykl rameny a opřel se. Byla jsem dost unavená a chtěla spát. Jenže z jeho strany bylo očividné, že se ke spánku nechystá. Klasika.

Posadila jsem se vedle něj a zakryla si nohy dekou. Byla docela zima, ale nemohu si stěžovat. Nechal mě tu přespat. Měla bych být vděčná a nestěžovat si na každou maličkost, která se mi nelíbí.
"Chceš si o tom promluvit" zeptal se a otočil pohled na mou stranu. "O čem?" promnula jsem si nervózně ruce "O tom, co se stalo venku" "Byl si opilý" "Po jednom pivu nebývám opilý. Byl jsem si plně vědom co dělám, Tesso" zamrkala jsem očima, abych zahnala slzy. Vložil ruku do mých a pevně stiskl.
"Nebylo správné, co jsme dělali. Takže bychom to neměli ani dál řešit. "Proč se tomu tak bráníš?" zeptal se zmateně. "Protože si neuvědomuješ, jakou věc vlastně děláš, Edwarde. Už jednou si takovou věc udělal" nesnášel, když jsem mu tak říkala, ale jinak se s nim nedá mluvit. Je opět poblázněný. Nechci být v té roli, kdy se bude cítit na dně i ona. Nechci být jako ona.

"Není správné, aby si tohle udělal i jí. Muže být jakkoliv. Už jednou ses rozhodl, jaký způsob života je pro tebe důležitý. Rozhodl ses, kdo v něm bude a kdo ne. Trvalo mi dlouho si přiznat, že mi dva budeme žít život, který si nechceme přiznat. Možná sis myslel, že mě ty polibky k tobě dostanou zpět. Myslel si, jak jednoduché to bude, když jsem stále na dně. Ale nechci si k sobě pustit člověka, který mi tak neskutečně ublížil a bylo mu fuk, jak se budu cítit" v jeho očích byla viděla bolest.

Ale nevyrovná se to té bolesti, kterou mi způsobil on. Poslal mě do haje, když jsem na nej čekala. Poslal mě do háje, když jsem byla na dne a potřebovala pomoct. Poslal mě do haje, když jsem pro něj byla oporou. Když jsem potřebovala oporu, tak tu jednoduše nebyl. Byl až příliš zaneprázdněný než, aby položil jednoduchou otázku k mé osobě

Možná jsem mu dala naději. Ale tu falešnou naději jsem dala také sobě. Ale potom, co jsem viděla, jaký opravdu dokáže být, tak by nebylo moudré si takového člověka pouštět k tělu o něco víc než je zdrávo. Vím, že budete naštvaný. Vím, že čekáte šťastný konec. Ale ani nevíte, jak neskutečně člověka bolí, když vás vymění. Ani nevíte jak bolí, když si vás přestane vážit. Ja mu tohle vše dávala najevo. Dávala jsem mu to najevo i po rozchodu. Ta oddanost, ta důvěra byla až příliš naivní! Trápilo mě to strašně moc. Jenže jemu takové věci jsou jedno. Byla jsem pro nej nula a nedoceněná. To mě na tom mrzí nejvíc. Udělala bych pro nej první poslední. A jeho ani nemrzí, jak moc mi ublížil. Vlastně nic ho s mou osobou nemrzí.

Přivinul si mě do objetí a jemně si mě k sobě tiskl. Nechci, aby si dovolil něco víc. Chci ho pořád potkávat. Chci mu stále být na blízku. Ale ne tak, jak by si teď přál on. Někdy je lepší poslechnout hlavu, než poblázněně zamilované srdce. Schovala jsem hlavu do jeho náruče a zavřela oči. Tu vůni si budu pamatovat! "Byl jsem hrozný vůl" šeptl mi do ucha a schoval obličej do mých vlasů. Ta zoufalost. Nechtěla jsem mu ublížit, ale nemohu zase dále ubližovat sobě. Tiché vzlyky se ozývaly po obýváku. Byla jsem z toho všeho už tak zlomena, ze moje tělo nemělo na to, abych ho utěšila. "Opustíš mě?" zeptal se opatrně
"Ne tak, jak si myslíš, Eddie" pořád budu něco cítit. Prožila jsem s nim hodně věci, ale má hlava a vlastně o srdce rozhodli, co pro mě bude nejlepší.

"Pořád budeš má královna Hellfiru, Tess" šeptl mi do ucha.

Máme tu další a také poslední kapitolu tohoto příběhu. Vím, že hodně z vás čekalo šťastný konec těchto dvou..
Ale ne každý příběh skončí tak, jak bychom si přáli.
Chtěla bych vám poděkovat za to, že jste tu se mnou byli po celou dobu příběhu. Chci vám poděkovat za veškeré ohlasy. Moc si vás vážím. Nečekala jsem, že příběh bude zajímat tolik lidi. Vlastně tomu nemohu uvěřit do teď!
Jste neuvěřitelný! Vážím si každého z vás. Jste úžasný!

Děkuji za cestu, kterou jsme s vámi mohla projít až do konce ❤️