Don't you remember me? [EDDIE MUNSON]

XXXI

Skoro celá škola byla poblázněná dnešním odpoledním programem. Všichni řešili jen dnešní promoci. V podstatě jsme se vůbec neučili a jen pomáhali s výzdobou. Eddie se dnes ještě neukázal. Spíš nebyla možnost ho ani zahlédnout. Což mě mrzelo, ale budu si muset počkat až na odpoledne. Jsem zvědavá, jak bude vypadat.

"Mám se pro tebe doma zastavit?" ozval se Dustin a pozvedl koutek rtu. "To by bylo skvělé. Jsi hodný" usmála jsem se také. "Tak kolem jedné budu tu" mávl a odešel svým směrem. Vešla jsem do domu a zamířila do pokoje. Musím si vybrat nějaké hezké oblečení. Nemohu přijít takhle. Otevřela jsem skříň a hledala. Byla jsem zoufalá. Vůbec nevím, co bych si měla na takovou událost obléci. Jdu na ni vlastně poprvé. Nezbývalo mi nic jiného než sáhnout po černých, krátkých šatech na tenkých ramínkách. Snad nebudu dělat ostudu.

Položila jsem je na postel a vydala se do koupelny. Začala jsem rychlou sprchou a poté přišla na líčení. Nechci to přehánět. Lehce jsem se nalíčila a vlasy nechala volně. Doufám, že se tolik neřeší vzhled. Přešla jsem do pokoje a oblékla si na sebe šaty. Snad se za mě Eddie nebo klub nebudou stydět. Přeci jen šaty moc nenosím a ani se v nich necítím dobře.
Kolem jedné hodiny se pro mě zastavil Dustin. Musím říct, že šel oblečen jako vždy do školy. Zmátlo mě to. "Jsi oblečený jako vždy" zmateně jsem ho pozorovala. "Eddie chtěl, aby náš klub přišel oblečený jako vždy. Nechtěl, abychom kvůli jedné akci nosili, co vlastně ani nechceme" usmál se. "Kde máš ty tričko?" "Myslíš, že takhle se mu líbit nebudu?" "Já bych řekl, že ano, ale pokud půjdeš v triku, tak tě bude milovat ještě víc" hned co to dořekl se zarazil. "Prosím?" "Nic! Utíkej se převléct. Musíme vyrazit, abychom to stihli"

Rychle jsem se převlékla a s nepříjemným pocitem vyrazila na slavnost. Už při příchodu nad námi ředitel nešetřil křikem. Zřejmě nebyl dvakrát šťastný z reprezentace našeho zvoleného oblečení. Ale Eddie si to přál. Kluci už nám drželi místa. Jediné volné místo bylo vedle Dustina a zároveň vedle ní. Byla nádherná. Měla na sobě krásné červené šaty. Docela lituji toho, že můj mozek raději poslechl Dustina. Teď si bude všímat ji. Nechci si dnešní den pokazit negativními myšlenkami. Proto jsem se posadila a prohlížela si výzdobu.

Po uvedeni programu ředitelem se na pódiu začali seřazovat žáci, kteří konci poslední ročník na této škole. Dech se mi zastavil, když se na podiu objevil Eddie v taláru, který mu neskutečně slušel. Ani nedokážu popsat jak moc. Celý klub začal šílet, tleskat a křičet jeho jméno. Musela je okřiknout až učitelka, aby se uklidnili. Co by pro svého člena neudělali. Bylo to mile a spontánní zároveň. Všichni si začali postupně chodit pro ten papír, který to vše ukončí. Ukončí jednu etapu života a dovolí otevřít tu další. Když přišla řada na Eddieho, tak mi bylo do breku. Snažil se, bojoval za to, aby odsud už vypadl a konečně se mu to splnilo. Vím, že tu byl déle než kdo jiný. Vyprávěl mi to. Ale i tak jsem na něj neskutečně pyšná. Jiní by se smáli, ale já pro něj plakala štěstím.

Po předání se všichni studenti rozutekli ke svým rodinám. Eddie s úsměv a malým náznakem dojetí přešel k nám. Do náruče se mu hned vrhla ona. Samozřejmě nemohla zapomenout se předvést v líbání. Jako to dělá před mou osobou pokaždé. Poodstoupila jsem si dál. Nechci jim překážet. Přeci jen už nejsem součástí. Otřela jsem si slzy z tváře a zhluboka se nadechla. Mrzí mě, že nemohu být na jejím místě. Tak moc bych mu chtěla říct, jak jsem na něj pyšná a hrdá. Jenže tenhle velký den dnes bude slavit jinde. Po boku někoho jiného. Sakra.
"Ale-Ale, copak to vidím? Že by snad slzy? Snad ne kvůli mně?" přitáhl si mě do objetí a přitiskl k sobě.

Už jsem nemohla. Nemohu to dál držet. Ruce zabloudili pod talár a objali ho kolem pasu. Můj pláč začal být mimo mou kontrolu. Nešlo to zastavit. "Krásko, co se děje?" přejel mi ve vlasech. "Sss, to je dobrý. Jsem tady" ale brzy nebudeš. Chytl mé tváře do svých dlani a tím mě donutil, abych se na něj podívala. "Neplakej" otřel mi jemně oči a pousmál se. "N-Neměla jsem sem ch-chodit" "Proč ne? Chtěl jsem, aby si tu byla. Jsi stejně důležitá jako všechny, které jsem tu měl"mrkl . "Jaký jsem byl?" "Největší fešák" začal se trochu červenat. To vidím snad poprvé. Sladké. "Jsem rád, že si přišla. A že si měla odvahu přijít v tomhle. Zřejmě jsem tě dost podcenil, krásko"
"Jsem na tebe pyšná Eddie" řekla jsem náhle. Eddie mi chytl tváře do svých dlani a setřel mi slzy. Bylo vidět, že se nenápadně rozhlíží, ale nechápu proč. Jazykem si přejel po spodním rtu a podíval se znovu na mě. Bože. Dlouho neváhal a své rty přitiskl na ty mé. Nemělo to však dlouhého trvání. Odtáhl se až příliš rychle. Byla to taková ta kamarádská pusa. Neměla jsem možnost ochutnat jeho dokonale, měkké rty. V těle jsem měla neskutečnou erupci emocí. I tak malá pusa mě dokázala rozházet. Kdyby jich bylo aspoň víc. "Uvidíme se odpoledne, krásko" usmál se a rychlým krokem odešel pryč. Kruci Eddie! Nesnáším tě
_______________
"Na tebe Eddie" zakřičel Dustin při přípitku. Všichni jsme se napili a zase se posadili. Bylo už dost hodin, ale oslava byla pořád v plném proudu. Celou oslavu mi vrtalo hlavou, proč tu není ona. Možná se jen pohádali. Urazila se a nepřišla. Nebo s námi nechce trávit čas. Kluky nemá moc v oblibě, jelikož s nimi Eddie podle řeči tráví veškerý volný čas. Mně to nikdy nevadilo. Milovala jsem chodit na jejich setkání. Hrát s nimi hry na Eddieho klíně. Bože. Zase myšlenky na něj. Měla bych toho nechat.
Vstala jsem a vytratila se z karavanu ven na čerstvý vzduch. Z kapsy jsem vytáhla krabičku a hned si zapálila jednu cigaretu. Miluju, jak se mi to dostává hluboko do plic. Miluji tu volnost. "Vidím, že už jsi v pohodě" postavil se vedle mě. "Půjčíš mi zapalovač, krásko?" natáhl ke mně ruku a čekal. Bez jakéhokoliv slova jsem mu zapalovač půjčila. Zamilovala jsem si s nim tyhle chvíle. Sice byly zatím jen dvě, ale i tak je miluju.

"Už mi povíš proč si na té promoci brečela?" zachraptěl a mě se malém podlomily kolena. Shit. Ten hlas. "Pořád tě to trápí?" ohlédla jsem se vedle sebe. Vydechl kouř a Koukal před sebe. "Ani nevíš jak moc. Snažím se, ale občas to nejde podle plánu"
"To mi povídej" "A ty?" "Co já?" "Trápil ses vůbec?" potáhl si a podíval se na mě. "A jak kurva. Možná to nebylo znát, ale byl jsem totálně ve sračkách. Popravdě mi bylo na nic ze sebe" odhodila jsem cigaretu a dala si ruce do kapes. "Promiň, že ti to nijak nevymlouvám" "Ani to po tobě nechci, Tesso. Posral jsem to. Každý den mi to tvoje bolest v očích připomíná" zavřela jsem oči a nadechla se čerstvého vzduchu.

"Odpustíš mi to někdy?" šeptl jakoby nechtěl, abych to slyšela. "Odpustila jsem ti už dávno. Srdci se poručit nedá, Eddie" zamrkala jsem a podívala se znovu vedle sebe. "Tolik bych si přál jednu věc" šeptl "A jakou?" "Přál bych si, abych tě mohl líbat jako dřív" zarazila jsem se. V břiše mi začaly poletovat motýlci. Tělo chtělo to samé, ale hlava. Hlava mi to nedovolila. Proč mi to říká? "Je to moc sobecký?" postavil se přede mě "Spíš trochu zmatené. Jsi opilý. Půjdeme dovnitř, mmm?" otočila jsem se, ale jeho ruce mě zastavily. "Myslím to opravdu vážně, Tesso. Chci tě líbat, chci se s tebou milovat, trávit s tebou čas jako tomu bylo dřív" blázen. Normální blázen, který si se mnou hraje. Nechci mu podlehnout. Nechci. Nemůžu. Sakra Eddie! Jeho studené prsty přejeli po mých rtech. Projela mnou zvláštní energie. Samozřejmě, že si přeji to samé, ale pořád mám v sobě něco, co mi bráni. Nechci se mu podvolit

Uběhlo pár vteřin. Pomalým pohybem si mě přitiskl k sobě. Své měkké a dokonalé rty přiložil na ty mé. Neovládala jsem se. Byla jsem jako v transu. Ruce jsem dala kolem jeho krku a oči zavřela. Vím, že si zahrávám s ohněm. Vim, že zítra budu sedět doma a brečet nad tím, co sem vlastně dovolila udělat. Nesnáším se, ale sakra! Teď si chci ten moment užit.
Byl tak dokonalý. Mé tělo zapomnělo, jak až přehnaně na něj dokážu reagovat.
Brzy se však odtáhl se spokojeným výrazem na tváři.
"Shit" řekl po chvíli a opřel si čelo o to mé. "Tohle jsme neměli" šeptla jsem