Historie nenávisti

Kapitola 4. Loan Doen

,,Polož tělo na desku stolu! Ano takhle. Teď hlavu. Rozklad ještě nezačal ale musíme spěchat," řekla Zaryah. ,,Přines mi obsidiánovou jehlu s očarovanou nití." Skřítek uposlechl a přispěchal s dřevěnou krabičkou, ze které čarodějka vyndala vše potřebné. Během sešívání se Zaryah zeptala Lonnase: ,,Šlo vše podle plánu?" Muž zvedl zrak a odpověděl: ,,Ano. Přesně jak si předpokládala, nadutý král ani jeho poradci nic nepoznali. Hned po popravě byly její ostatky převezeny na Dornský hřbitov, kde jsem už čekal s matkou AnaLii. Ta mi hned po uložení těla, kryptu odemkla a s ostatky jsem se teleportoval přímo do Loan Doenu." Čarodějka se usmála a dokončila poslední steh se slovy: ,,Co bych si bez tebe počala Lonnasi?"

,,Nyní provedeme oživení."

,,Musíme doufat, že se magické síly nad AnaLiou slitují a vrátí jí zpátky k životu," řekl muž. ,,Neobávej se Lonnasi, tato dívka je učebnicovým příkladem osoby, nad kterou se Lilithiny síly slitují. Zaryah vztyčila paže nad mrtvé tělo a pomalu sklopila víčka. Místnost naplnilo ticho a chlad. Nad střechou věže se rozplynula mračna a rázem noc byla jasná. Plameny svíček stoupaly vysoko a plály mocným jasem. „Nahn linnen haram shillan de menna Lilith." Stehy nitě se rozzářily jasně žlutým světlem a dívčina pleť opět získala barvu života. Lonnas s údivem svou mistryni sledoval a i po těch letech pod jejím vedením, ho schopnosti paní Loan Doenu nepřestávaly udivovat.

Rudé jiskry tančily kolem Zaryiných prstů a pomalu dopadaly na AnaLiu, vstřebávajíc se do jejího těla. Rána se začínala pomalu zacelovat a přerušené krční obratle srůstaly zpět do sebe. V dívce se opět budil život.

AnaLia náhle vykřikla a nemohla popadnout dech. Oříškové oči se opět otevřely a rázem je začala zalívat žlutá zář všude přítomné magie. „Tiše, už je vše v pořádku," pověděla tiše Zaryah. Dívka se snažila posadit, ale čarodějka jí v tom zabránila. „Počkej, tělo si musí zvyknout, že v něm opět koluje krev. Dýchej zhluboka a snaž se uklidnit. Lonnasi, až se utiší odnes jí do komnat učňů, já si musím hned odpočinout." Čaroděj chytl AnaLiu za rameno a za pár chvil jí odnesl do lože mezi ostatní, budoucí studenty magie. AnaLia nedokázala příliš dobře vnímat. Třásla se v Lonnasovu náručí a tiše sténala. „Dobře se vyspi, neb zítra tě čeká přijímání," zašeptal Lonnas klidně. Usnula rychle a noc měla bezesnou...

.

Zbudilo jí halekání skřítka, kterého si matně pamatovala z minulé noci. Otevřela oči a instinktivně se dotkla místa na krku, kde byla setnuta. Konečky prstů nahmatala jizvu, která obepínala celý obvod krku. Stále plně nepřijmula události minulého dne, cítila obrovský zmatek a chaos emocí, které nebyla schopna pochopit.

„Ty budeš asi poslední, že?" ozval se z ničeho nic dětský hlas. AnaLia se otočila a spatřila dívku, která se přátelsky usmívala. Zaujal jí dívčin účes, plný drobných kudrlinek a velké tmavé oči, které sálaly veselí. Měla tmavou pleť, což AnaLiu vedlo k nemístné poznámce: „Proč jsi tak černá?"

Dívka se zarazila a zmateně odpověděla: „Tam odkud pocházím, takhle vypadají všichni... A ty jsi taky hodně tmavá, tak nechápu čemu se divíš?"

AnaLia se zastyděla a odpověděla: „Promiň, nechtěla jsem tě urazit. Já jen, že jsem nikoho jako ty ještě neviděla. Ale jsi moc krásná."

„V pořádku, nejsem uražená. Jmenuji se Imani. Jak ty?"

„AnaLia."

Skřítek stále více naléhal o pozornost. „Prosím následujte mě!" vykřikl nepříjemným hlasem. „Ceremonie přijímání má za chvíli začít!"