#4

189 6 0
                                    

Do místnosti vešel chlap co mě v parku srazil k zemi. ,,vy se znáte?" zeptala se nás paní ředitelka. ,,Ne" odpověděl ten chlap ve stejnou chvíli co jsem já řekla ,,jen tak od vidění". ,,Ou dobře nic méně Sid tohle je Adam Hruška hlavní chovatel plazů a Adame tohle je Sidonie Novotná psala jsem ji kvůli tomu sponzoři krokodýlů" řekla. Vstala jsem ze židle a podala mu ruku, ale on se na mě jen nepříjemné podíval obešel mě a sedl si na židli na druhém konci stolu. Chvilku jsem tam jen tak stala a pak se rozešla zpět na své místo.

Schůzka probíhala cca půl hodiny. Adam řekl nějaké informace o krokodýlech. A pak se mě už jen ředitelka snažila přesvědčit ke spolupráci. ,, Takže byste chtěli abych sponzorovala přípravu terárií pro Krokodýly Štitnaté" zeptala jsem se pro jistotu ještě ,,ano, jak Adam řekl je to velmi kriticky ohrožený druh a díky doktoru Hruškovi a jeho příteli z Afriky máme možnost dostat krokodýly sem do zoo" přemýšlela jsem nad tím ,, dobře, ale firma bude potřebovat zpáteční příjem ať peníze nejsou hned pryč. Tak mě napadlo že bysme vám navrhli skleněné postavičky zvířat Afriky nebo nějaké ozdoby spojené se zoo a peníze z prodeje by šli i vám" ,,to nezní jako špatný nápad ,ale bude to fungovat? Co když to lidi nebudou kupovat" ,, uděláme pár postaviček na zkoušku pokud se to kupovat nebude vymyslíme něco jiného, ale myslím si že si lidé koupí rádi postavičky na památku" řekla jsem. Peníze bych jim za sebe dala i bez postaviček, ale kdybych přišla s tím že dáme peníze zoo na ohrožena zvířata táta by řekl že by se za to babička otáčela v hrobě a tohle poslouchat nechci. ,, Tak co domluvíme se?" zeptala jsem se. ,, Domluvíme" řekla ředitelka.

Adélka asistentka paní ředitelky připravila a donesla smlouvy které jsme s paní ředitelkou podepsaly každá si vzala svoji kopii.
,,Děkujeme Sid " a potřásla mi rukou ,,já taky děkuju paní Roklová,, rukou sem si potřásla i s Albertem a poprvé i s Adamem s ním sem navázala dlouhý oční kontakt. Přestala jsem se mu do očí koukat až když na mě promluvila ředitelka.
,,Sid budeme ti dávat vědět co a jak" ,, dobře" odpověděla jsem ji a už jsem odcházela z kanceláře.

MYSLI SRDCEM NE HLAVOUKde žijí příběhy. Začni objevovat