MYSLI SRDCEM NE HLAVOU

#8

Šla jsem do expozice zamést. Práce mi nikdy nevadila a beztak bych doma neměla co dělat. Zametání mi trvalo kolem tři čtvrtě hodiny. Smeták jsem odnesla zpátky a šla jsem do kantýny.

Když jsem vešla dovnitř u stolu seděli někteří zaměstnanci. Zamířila jsem k okénku kde stál vysoký vysmátý chlapík. ,,Co to bude slečno?" zeptal se mě. Podívala jsem se na tabuli co byla nad ním. Bylo tam napsáno

Menu
1. Kuřecí řízek s bramborovou kaší
2. Rizoto
3. Šunkofleky

,, Poprosím to rizoto" řekla jsem mu. Jak jsem řekla tak to začal nabírat ,,Tady to je" ,, děkuju" ,, není zač a dobrou chuť "
Vzala jsem svůj tác a šla se posadit ke stolu.
,, Dobrý, můžu si k vám přisednout,, zeptala jsem dvou paní co u toho stolu seděli. ,, Samozřejmě,, řekla ta starší paní. Posadila jsem se k nim. ,,Moc děkuji,, ,,to jste se nemusela ani ptát tady jsme všichni jedna velká rodina. Jinak jsem Anežka a tohle je Eliška moje dcera." ,,Moc mě těší jsem Sid" představila jsem se jim. ,,Tak o tobě si želvy šeptají" ,, prosím?" absolutně jsem nevěděla jestli to myslí vážně ,,No želvy o tobě mluvily" ,, já jsem se ptala jestli jsem slyšela dobře" ,,na to si zvykneš, když jsem byla malá překládala mi to co říkal náš kocour. Máma je totiž veterinářka a mluví se zvířaty " promluvila poprvé Eliška. ,, Samozřejmě že mluvím se zvířaty" ,,ehm dobře. A co si teda o mě želvy povídají" na tohle jsem byla hodně zvědavá. ,, Říkaly že přišla nějaká nová ošetřovatelka do pavilonu plazů." ,,Tak to si šeptají mezi sebou špatně. Nejsem ošetřovatelka, ale pomocná síla kvůli krokodýlům které se zoo snaží dostat sem" vysvětlila jsem jim. ,,Tak to až je uvidím určitě jim to řeknu" zasmáli jsme se a dojedli své jídlo.

Vrátila zpátky do pavilonu kde na mě čekala moje práce z kanceláře a nějaké dokumenty ke krokodýlům. Celkově jsem na tom pracovala asi tři hodiny. Když jsem to dodělala vše jsem uklidila na své místo a šla jsem se projít po zoo. Cestou jsem narazila na Anežku s Eliškou. ,,Ahoj" řekla jsem jim na pozdrav. ,,Ahoj" řekli obě zároveň. ,,Jak to šlo? Už máš padla?" Zeptala se mě Eliška. ,,Jo všechno mám hotové, ale musím tu zůstat do večera s Adamem kvůli telefonátu z Pobřeží Slonoviny" odpověděla jsem ji. ,,Tak to jo. Ale moc bych Haďáka neprovokovala " řekla Anežka ,, proč?"
,, Před rokem vystartoval na Poláka nikdo neví proč to udělal kromě jeho dědy a bývalého ředitele " řekla naopak zase Eliška ,,tak jo budu tichá jako myška" řekla jsem a zasmála jsem se ,,dávej si pozor aby tě Haďák nesnědl " tady už jsme se smály všechny.

Pak jsem se vrátila zpět do pavilonu kde jsem už s Adamem čekala na telefonát. Když jsme domluvili s pobřežím slonoviny. Řekl mi že si můžu vzít věci a jít se domů vyspat. Jak řekl tak jsem udělala. Když jsem přijela domů hned jsem skončila v posteli...
_________________________
Ahojky, vydávám vám po delší době další část. Jelikož toho mám hodně do školy tak nestíhám psát tuto povídku. Ale pokusím se vám ji sem přidávat každý týden v neděli. 🐍

-N