MYSLI SRDCEM NE HLAVOU

#14

Byla jsem doma a chystala jsem se na večer. Celkem sem se těšila že budeme zase s Adamem chvíli sami. Vzala jsem si věci na ráno na převlečení, nasedla jsem do auta a jela zase zpátky do zoo.

Když jsem dojela k zoo tak jsem zaparkovala. A šla zpátky do zázemí. Ale tam nikdo nebyl a ani po cestě do pavilonu jsem nikoho nepotkala. To mi bylo divné že jsem nepotkala ani Frantu Kolmana, který je tady takový Romeo. Tak jsem se je vydala hledat. Šla jsem do kantýny kde bývá většina zaměstnanců zoo.

Jakmile jsem vešla do kantýny ozvalo se hlasité
,,PŘEKVAPENÍ!". Strašně jsem se lekla, ale bylo to moc hezké. Byly tam všichni. Eliška, Anežka, Radek,  Robert, Franta, Pepík a Adam. ,,co to provádíte?" zeptala jsem se jich. ,,Takovou malou rozlučku pro tebe" odpověděla mi Eliška. ,,Všem si nám tu moc pomohla" doplnila se ještě. ,,Nechte toho nebo mě rozbrečíte" řekla jsem a stále se vzpamatovávala z toho šoku. ,,Nic méně tu máme něco k zakousnutí a takový malý dáreček od nás všech" zmínila se nakonec Anežka. A Robert mi podal nádhernou fotku kde jsem byla já u žiraf. ,,Panebože, to je nádhera. Strašně moc vám děkuju." Tohle byla jediné rozumné věty co jsem dokázala sestavit. Tohle jsem naprosto nečekala. ,,A už tě čeká jen oslava" řekla nakonec Eliška a všichni jsme se skvěle bavili.

Všichni jsme se bavili a pak za mnou přišel Adam. ,,Mám pro tebe ještě jedno překvapení" nadhodil. ,,Jaké" zeptala jsem se ho. ,,Tak pojď se mnou" řekl a odcházel z kantýny pryč a po chvíli jsem se vydala za ním. Adam mě vzal na večerní procházku po ZOO. Bylo to naprosto kouzelné celou dobu jsme se bavili o všem možném. Až jsme došli k vyhlídce kde se krmí žirafy. ,,Musím ti něco říct" řekla jsem. ,,A co?" Zeptal se Adam zmateně. ,, Já.." byla jsem strašně nervózní. ,,Já tě mám ráda mnohém víc než jen jako kamaráda a pochopím když to nebudeš cítit stejně. Ale musela jsem ti to říct, protože je možné že bych tě už nikdy neviděla" vysypala jsem ze sebe všechno. Adam na mě chvilku zmateně koukal a pak ... ,,Mám to stejně jsem s tebou moc rád a pokaždé když jsi se mnou se mi den zlepší a nedokážu si představit že bych tě už neviděl" řekl nadechl se a pokračoval. ,, Zamiloval jsem se do tebe a byl bych ten nejšťastnější chlap na světě kdyby si byla se mnou" když to dopověděl usmála jsem ne radostí. Bylo ve mě tolik pocitů. ,, Strašně ráda" ....

                                     ~KONEC~
  
A tohle je konec této povídky strašně moc děkuju za vás všechny. A takový malý dáreček pod stromeček
         -N