MYSLI SRDCEM NE HLAVOU

#11

Ráno mě probudila vůně kávy. A první co jsem viděla potom co jsem otevřela oči byl Adam s úsměvem na tváři. ,,Dobré ráno" řekl mi. ,, Tobě taky dobré ráno" odpověděla jsem mu na zpět.
,,Co se tak usmíváš?" zeptala jsem se ho. Protože bylo celkem nezvykle že se Adam usmívá. ,,Jen tak" řekl aby se neřeklo ,,Donesl jsem ti kafe" podíval se a natahoval je mě ruku s kafem. ,,Děkuju". Vzala jsem si ho a šla si sednout za ním ke stolu.

,,Jak se ti spalo?" ,,Spalo se mi dobře, ale moje postel to není". ,,No jo obyčejná karimatka nemá na postel bohatý rozmazlený holky" řekl. ,,Hele, možná má moje rodina peníze, ale já nejsem žádná rozmazlená bohatá holka." Bránila jsem se. ,,Já vím. Žádná bohatá rozmazlená holka by nepracovala tady." Řekl s vážným výrazem ve tváři. ,,Tady jsem chtěla pracovat od malička." Svěřila jsem se mu. ,,Tak proč si skončila ve firmě jako ředitelka" zeptal se. ,,Babička si přála abych firmu je její smrti převzala já. Když jsem dostudovala podala jsem si přihlášku na zoologii a tam mě vzali, ale přišla na to babička a ta mě poslala na rok do Ameriky studovat marketing" dopověděla jsem mu. ,,Takže kvůli babičce si kancelářská krysa" ,,tak nějak". ,,Díky té spolupráci se zoo bych byla tady občas kvůli poradám a zakázkám. Ale když přišla Roklová s tím že potřebujete někoho kdo umí francouzský to byl pro mě jako znamení osudu že budu moc utéct z firmy. Ale teď už se moje práce tady blíží ke konci, když jsou krokodýly na cestě sem." Řekla jsem se smutkem ve tváři. ,,To je mi líto" odpověděl mi. ,,To je jedno co mám udělat?" zeptala jsem se. ,,To co každé ráno." Odpověděl. Jen jsem kývla na souhlas a šla po své práci.

Zbytek dne jsem přemýšlela o našem ranním rozhovoru. A díky tomu se mi i ulevilo že jsem se mohla někomu svěřit. A taky se mi možná Adam začíná líbit víc než by měl...