Manželé Potterovi

Kapitola 1 - Červen 1978, závěrečné překvapení

"Lily! Rychle, přijdeme pozdě!" řvala na mě Zoe, kterou znám už od prvního ročníku. Přátelím se s ní už celých dlouhých sedm let a teď za skoro 2 týdny má všechno skončit. Všechno. Naše skvělé přátelství je u konce. Už nikdy ji neuvidím vybíhat z koupelny se špinavým hábitem od zubní pasty. Nikdy ji neuvidím jak si láme hlavu nad esejemi z hodin profesora Křiklana.

"Nad čím zase sníš Lily? Vždyť mi tu snídani zase nestihneme! Máš opravdu velkou fantazii." usmála se pro sebe a odešla. Rychle jsem si vzala pár posledních sešitu a vyrazila za ní.

"Zoe, víš že zato nemůžu." mrkla jsem na ní a společně jsme se spolu začaly smát.

" I to ti vím, že nemůžeš" zazubila se na mě. "Ale Lily opravdu by jsi s tím něco měla dělat. Jako bystrozorka určitě nebudeš moct chodit duchem úplně mimo." řekla.

"Zoe já vím, ale teď jsem k tomu měla pádný důvod." vymluvila jsem se rychle. "Poví mi moje nejlepší kamarádka jaký?" culila se na mě.

"Vlastně se bojím, Zoe. Za chvilku se už nebudeme každý den vídat. Za chvilku všechno skončí. Nudné hodiny profesora Binsse, výhrůžky madam Pinceové, že pokud se ke knihám nebudeme chovat jak si zaslouží dvakrát nám to vrátí a dokonce i řeči toho blbečka Pottera a ostatních Pobertů." ukončila jsem svůj monolog.

"Ale,ale! Lily! Už to není Jamesíček?" hihňala se.

"Zoe, tak jsem to nemyslela, ale stejně Jamesíček bych mu neříkala ani kdyby byl ten poslední na zemi." vrátila jsem ji to a sestupovaly jsme z nebelvírské věže do Velké síně.

"Jak se má moje manželka?" uslyšela jsem známý hlas.

"Jamesi, nech toho." smála jsem se.

"Dneska bude nějaká ta závěrečná oslava" oznámil nám a dál mě objímal kolem pasu. V těchto chvílích jsem se cítila nejbezpečněji. I když někde venku zuří zlo, které nás všechny chce svést na svou stranu. Lord Voldemort sice byl silný a měl svoje stoupence - smrtijedy, ale neměl to co máme my - lásku a přátelství. Dobro vždy zvítězí nad zlem. Zvlášť když ministerstvo bude mít tak talentovaného bystrozora jako je James Potter - nejlepší nebelvírský chytač a kapitán famfrpálového družstva. Z mého opětovného snění mě teď už ovšem pro změnu vyrušil přímo on.

"Lily? Je ti něco? Není dobře?" ptal se starostlivě. Vypadal jako kdyby se mu každou chvíli měl zhroutit celý svět. Jako domeček z karet. Nemohla jsem uvěřit tomu, jak dlouho jsem to mohla přehlížet. Očividně šlo z jeho oříškového pohledu vyčíst jak upřímně se ptá. Nejsou to ani dva měsíce co jsem si uvědomila, že tohohle rozcuchaného chlapce miluji. Ano, miluji ho a nikdy ho milovat nepřestanu. Na druhou stranu se sama sobě ani nedivím, že mi to tak dlouho trvalo. Vždyť mě skoro celých sedm let jen štval. Jeho arogantní a povýšenecké chování spolu s dalšími Poberty. Kluci hold dospívají později. Spolu s touto vzpomínkou se mi vybavil můj blízký přítel - Severus. Ačkoliv jsem mu už mnohokrát chtěla odpustit co mi v pátém ročníku řekl, nikdy jsem nedostala odvahu jít za ním. Pořád jsem v hloubi duše byla zklamaná jak ho zmijozel neskutečně změnil. I když mě tohle od něj mrzelo a přerušilo kamarádské pouto, nikdy jsem se nedokázala dívat na to jak mu James spolu s ostatními Poberty znepříjemňují život. Možná i tohle byl důvod proč mi to trvalo tak dlouho.

Když už James vypadal opravdu zoufale a nejraději by mě vzal do náruče a odnesl na ošetřovnu náhle jsem vyhrkla "Cože? Ne! Ne, nic mi není." usmála jsem se na něj.

"Nevšímej si toho Jamesi, takhle dnes vypadá už od probuzení." hihňala se Zoe. " Lily, pokud ti není opravdu dobře klidně..." řekl, když už jsem mu stačila přiložit ukazováček k ústům a pokračovala jsem.

" Klidně můžeme jít dál do Velké síně." dořekla jsem za něj. Usmál se na mě a dal mi letmý polibek na čelo.

"Nechci vám to kazit, ale to cicmání si nechte na potom, jo?" vyhrkla Zoe.

Dál už jsme šli v celku v klidu až do Velké síně. Tam ovšem začalo velké přivítání všech Pobertů a překvapivě i Petera - no byla to snídaně, takže zas tak moc překvapivé nebylo. Peter se poslední dobou nezúčastňoval žádných Pobertovských akcí jako byly třeba tajné výlety do Prasinek, výprav do Zapovězeného lesa a skoro ani nevěděl, že Jamesovi se povedlo to, o co tak dlouho usiloval - získat mě.

"Rád tě vidím Lily." objímal mě Remus.

"Hele, Lily je moje." začal okamžitě James po tom, co už jsem v jeho náruči byla dobrých třicet sekund.

"Ty jsi tak neskutečně žárlivý." vyhrkla jsem na něj. Aby mu to nebylo líto, ihned jsem na oplátku padla do náruče jemu. Ten mě začal pevně a vřele objímat, když v tom nás vyrušil Siriusův hlas.

"Nechci nic říkat, ale tady jsme na veřejnosti." smál spolu se Zoe, která mu dala zapravdu. V tom už ale začal mluvit samotný ředitel Albus Brumbál.

"Milý studenti a především vy sedmáci" začal.

"Jako každý školní rok se s určitou skupinkou naší školy loučíme a přejeme jim mnoho štěstí do jejich následujícího života. Dnes už to ale budete vy, pane Pottere." usmál se na skupinku Pobertů.

"Musím všem pogratulovat ke splněným OVCEím, zvlášť Vám pane Blacku." hodil na něj očko. Sirius totiž překvapivě skončil nad očekávání a tak to udivilo celou školu. Ne, že by nebyl chytrý, ale byl neskutečně líný a především dával přednost zábavě a holkám. V této chvíli, ale věděl, že se jedná o důležitou zkoušku jeho života a pro jednou dal přednost knížkám. Ale kdo ví? Možná za tím přece jen stojí nějaká dívka.

To už ale profesor ukončoval svoji dlouho řeč a právě vyzval Zoe, která měla odpovědět jaké povolaní si vybrala.

"A tak se ptám slečno Clarková, jakou například Vy máte představu o Vašem budoucím životě?"ptal se.

"No víte pane řediteli, zní to trošku divně, ale chtěla bych tady vyučovat lektvary." odpověděla.

Zoe měla vždy talent na míchaní těch břeček. Ne, že by mě to vadilo, lektvary jsem měla ráda a i Křiklana, který mi občas lezl na nervy, ale představa, že moje povolaní souvisí s tímhle předmětem mi naháněla hrůzu. To už se ale ředitel otočil stejně tázavým pohledem jako před chvílí na Zoe teď i na mě.

"Slečno Evansová? Podělte se s námi o svoji představě." řekl.

"No já.. chtěla bych být bystrozorkou."

Moje odpověď nikoho nezaskočila. Možná to bylo tím, že už všichni věděli jaký mezi sebou máme s Jamesem vztah, ale kvůli jemu jsem zachraňovat lidi nechtěla. Dobro se prostě musí postavit zlu a pokud můžu pomoct, klidně svůj život za nevinné obětuji.

"Myslím, že jste výborná kouzelnice a proto mě u Vás tato odpověď vůbec nezaskočila. Dál co třeba Vy, pane Pottere?" tázal se.

"Moje odpověď je stejná. Chci být bystrozorem. Moji rodiče jimi taky jsou a jim chci pomoct. Chci pomoct všem bezbranným. " měl úplně stejnou myšlenku jako já.

Dál se takhle ředitel ptal všech studentů sedmého ročníku až konečně přešel k samotnému překvapení na které se čekalo bezmála už půl hodiny.

"Protože jsou to Vaše poslední 2 týdny tady, rozhodli jsme se pro Vás zorganizovat Závěrečný studentský ples, který se bude konat 20.června. Nemáte už moc času a tak bych Vám radil co nejdříve si sehnat partnera na tancovaní." usmál se a dál už nás nechal pustit se do toho skvělého jídla, které se náhle objevilo. Tak jak se na jídlo všichni od začátku projevu těšili, teď bylo hlavním tématem to, kdo s kým na ples půjde. Já v tom, ale měla jasno.