Manželé Potterovi

Kapitola 9 - Duben 1978, Dobré ráno

Probudila jsem se vedle Jamese a nade mnou se skláněl Severus. Světla začínajícího dne mě pálily do očí.

"Jsi v pořádku Lily? " ptal se ihned Severus.

"Je mi dobře, jak je na tom James? A našel jsi další bylinu? "

"Dokážeš aspoň na chvilku myslet na někoho jiného? Víš jaký jsem měl strach?! Ano, později jsem pomocí hůlky vyvolal Periculo a profesorka Prýtová se už o všechno postarala. Na tom lektvaru už pracujeme. "

V duchu jsem si ulevila. James na tom za chvíli bude lépe. Ale... Co když si dělám falešné naděje.
Náhle jsem si vzpomněla na podivný sen - pokud se tomu dá tak říkat. Přemýšlela jsem, jestli je to jen výplod mé fantazie anebo potom co se James probudí bude i všem vědět?
Takhle ubíhály týdny, přesněji dva a s Jamesem se nic nedělo. Všichni jsme byli nervózní a blížící se OVCE nám nijak nepomáhaly. Když v tom nás jednoho dubnového rána, zavolala na ošetřovnu madam Pomfreyová.

"Myslím, že tak do půl hodiny bude při smyslech. Doufám, že jsem se nemýlila, když jsem si myslela, že při téhle události chcete být při něm. " uchechtla se a odešla.

Myslela jsem jen na jediné, je správné ,že jsem tu? Nedokázala jsem si urovnat myšlenky a tak jsem se opatrně vyklidila.

Odešla jsem do lidu prázdné Velké síně a dala si banánový koktejl. Potíž byla v tom, že jsem se ho ani nedotkla. Zase jsem usla - tentokrát na učebnici do přeměňování.
Nepřekvapuje mě, že hlas co mě vyrušil byl Blackův.

"Dvanácteráku, je v pořádku nic se jí nestalo. " říkal uklidňujícím hlasem.
Ten druhý však křičel.
"Kde je?! Notak! Nelžete mi, kde je?! "

Oba hlasy se blížily stále víc ke mně.

"He, ta zrzka zase spí, proč mě to nepřekvapuje " smál se Black.

To už jsem byla na nohou a zmateně se dívala ze Siriuse na Jamese a naopak.
Než jsem se stačila rozkoukat, James ke mně přiběhl a pevně mě tiskl ve svém náručí. Přesně to samé jsem mu oplácela.

"Co tě to napadlo jít samotnou do Zapovězeného lesa?! Víš jak jsem se bál?! "

"Jak to víš? Navíc nebyla jsem sama. Šel se mnou Severus. "

"Celou dobu jsem vás všechny vnímal, jen jsem nemohl reagovat. Snažil jsem se k tobě poslat svého patrona. "

Ví o tom? O tom co se mezi námi stalo? Bylo to skutečné? Jenže...

"Miluju tě a vždycky budu Lily. Děkuju ti, riskovala jsi svůj život, aby jsi zachránila ten můj. "

"I já... Chci říct... I já jsem ráda, že jsi naživu. Nenechala bych tě zemřít. I ty jsi mě jednou zachránil a navíc pomohl ti hlavně Severus Snape. "

"Srabus? "

"Jamesi! Můžeš pro mě něco udělat? Prosím, smiř se s ním. Zachránil ti život. "

"Pojď se mnou. "

Odtáhl mě pryč z Velké síně do menšího výklenku a vzal moji tvář do svých rukou.

"Lily" šeptl a objal mě. V momentě jsem se mu v náručí rozplakala.

"Omlouvám se, za všechno. Já.. Já.. Nebýt mě, tak by jsi z toho koštěte nespadl. "

"Lily, to nebyla tvá chyba. Můžu si ta ti sám. Důležitější je, že jsi v pořádku. Miluju tě Lily Evansová, víc než cokoli jiného. "

"Já tebe Jamesi"