Manželé Potterovi

Kapitola 3 - Březen 1978, Výlet na Příčnou ulici - část 1

Zatímco skoro celý únor jsem byla na ošetřovně, 17. března jsme šli na školní výlet do Prasinek. Nebelvír šel s Havraspárem a Zmijozel s Mrzimorem.

Zatímco jsme se Zoe šly na pořádný máslový ležák, parta Pobertů si dala něco ostřejšího. Všechno by probíhalo úplně normálně, ale to by to nebyl Potter aby přes celou místnost nezačal křičet "Evansová je moje! Podívej jak mi ji všichni okukují!"

Už jsem si opravdu myslela, že se změnil, ale opak se stal skutečností. Bylo mi trapně. Ten blbček si ani neuvědomuje co dělá. Chvilku jsem si myslela, že to dělá ten alkohol, ale i tak mě doslova vyvedl z míry.

Po deseti minutách strávených v jeho přítomnosti jsem poprosila Zoe aby jsme odešly. To jsem po ní ovšem neměla chtít. Jen co jsme se ocitly před vchodem do hospůdky, potkaly jsem partičku zmijozelských a černovlasého Severuse.

Ten se na mě díval s jistým odstupem a opovržením. V tu chvíli jsem se chtěla propadnout někam hodně dolů nebo rychle utéct. Bylo mi to tak líto. Přede mnou stál můj bývalý nejlepší kamarád.

"Hele Seve?! To je ta tvoje mudlovská šmejdka?!"

"Není moje, Wille" odvětil s úšklebkem.

V tom přišel James a všechny tři praštil. Stalo se to ve vteřině a než jsem se nadála leželi na zemi s červenými obličeji. Rychle jsem vyběhla k Jamesovi a odtáhla ho. Seděla jsem u něj na zemi a ten se na mě díval starostlivým pohledem a hned mě objímal.

"Nestalo se ti nic Lily?! Co všechno ti řekli?! Neublížili ti nějak?!"

"Pottere mě je dobře, ale tvé ruce asi ne." sjela jsem pohledem dolů.

"To nic není ... Ještě jednou ji jakkoli ublížíte tak vás doma nepozná ani vaše matka!"

"Pottere! Dost! Opravdu, nemusíš se kvůli mně prát."

"Oni tě urazili Lily!"

"To ale není důvod k rvačce. Věci se dají řešit i jinak"

"Tyhle ne!"

Zmateně jsem pozorovala Severuse a potom Jamese.

Nebelvírský chytač vypadal jako by mě každou chvíli vybuchnout. To přeborník na lektvary Severus se na mě díval skoro až s lítostí ve tváři. Jakoby se ke mně chtěl naklonit a pošeptat, že všechno bude dobré. Jeho právě nové místo mezi známou zmijozelskou partičkou by ale neobětoval. Proto jsem se na něj dál dívala stejně vyčítavým pohledem. Zvláštní je, že ještě na začátku školního roku nebyli terčem nebelvírští, nýbrž on. Jak rychle se člověk změní. Zvedla jsem se s Jamesem a zamířila k nejbližším toaletám. I když pohledy ostatních dívek co dělá kluk na dámských záchodcích byly k nezaplacení, soustředila jsem se jen na jeho ruku. Celou dobu si mě prohlížel pohledem jako by mě snad viděl naposledy. Studoval každý detail.

"Přestaň tak zírat."

"Tady nic jiného dělat nejde."

"Jenže ty ani nemrkneš."

"Mohl bych o hodně přijít. Navíc často se mi nepoštěstí, že sdílím toalety s dívkou a ještě tak pěknou."

"Zmlkni Pottere."

"Za pravdu se nesmíš zlobit."

"Minulý měsíc to byla noha a tento zase ruka."

"Jo, jenže na ruce mám jen pár odřenin."

"Hotovo."

"Děkuju. Takže.. půjdeš mě i doprovodit? No, víš kdyby se mi náhodou něco stalo.." doslova na mě dělal psí oči.