Manželé Potterovi

Kapitola 8 - Duben 1978, Přítel

"Copak? Už jsi se mu poddala? " ptal se skoro až s výsměchem.

"Ne, to jsem neudělala, ale tady jde o záchranu života. "

"Aaaa... Málem bych zapomněl. Slečna záchranářka. To je ti toho arogantního blba tak líto? Lily, proč skončilo naše přátelství? Já ti na to hned odpovím! Díky němu. "

"Ne Severusi. Skončilo právě kvůli tvému chování. Chováš se jako pravý student Zmijozelu. Jsi zlý, nemáš soucit a necítíš lítost. Natož aby jsi někomu pomohl. "

"Co? Proboha Lily! Co pořád všichni máte s tím rozdělením do kolejí?! Chceš mi říct, že kdybych chodil do Havraspáru měla by jsi mě radši?! Podle mě je tohle úplná hloupost. Zmijozel není kolej jen pro černokněžníky, stejně tak Mrzimor není pro hlupáky. A ten tvůj Nebelvír... Zkrátka Lily, jen proto, že jsou nebelvírští tam kde jsou, myslí si, že jsou něco víc. "

"To samé můžu já říct o studentech ze Zmijozelu. Jenže Seve, je lidské pomáhat. Uznávám, že někteří jsou takový, ale to už je o povaze a osobnosti toho člověka. Uznávám, že James působí na povrch jako machýrek a blbeček, ale je to neuvěřitelně statečný a ochotný kluk. "

"Co jsem říkal... Takže od kdy spolu oficiálně jste? "

"Severusi! To cítíš opravdu takovou nenávist? On nemůže za to, jak to mezi námi dopadlo! "

"Víš co Lil, já jdu na snídani. Uvidíme se na lektvarech. Pokud mě nebudeš ignorovat jako zbylé 4 roky. "

"Severusi počkej, já.... "

Nestačila jsem doříct svoji větu a už byl pryč. Vyběhla jsem ze sklepení a cestou narazila do Petera. Ten mě ani nezaregistroval a šel si na snídani spokojeně dál.
Já sama jsem se najedla, ale velmi chudě. Neměla jsem chuť. Ačkoliv palačinky s medem a ovocem vypadaly chutně, nestrčila jsem do úst nic jiného než kus housky a k tomu trochu pomerančového džusu. Myslela jsem na Jamese. Každou chvíli se může jeho stav zhoršit. Co když se mu něco stane? Ne.. To se nesmí stát.
Pro jistotu jsem se před hodinou bylinkářství stavila na ošetřovně.

"Je v pořádku slečno Evansová, prozatím. " řekla mi hned madam Pomfreyová.

"Já.. Pracuji na tom lektvaru, tedy spíš na přesvědčování Severuse Snapea."

"Máte pana Pottera velmi ráda? " zeptala se klidným hlasem.

"Já ho nemám ráda. Cítím povinnost mu pomoct, protože on mě, Zoe a mé rodiče zachránil před smrtijedy. "

Než stačila něco říct, rychle jsem se otočila a utekla pryč. Já Jamese nemám ráda, ale přece nemůžu nechat člověka zemřít?!
To by byl stejný zločin jako vražda sama.

Sedla jsem si vedle Susan Hillerové i když jsem o tom ani nevěděla. Absolutně jsem nevnímala svět kolem sebe, jenže z toho tranzu me vytáhl její křik.

"Je to díky tobě! To kvůli tobě je teď James na pokraji smrti! Určitě tě tě měl plnou hlavu, když trénoval a tak spadl z koštěte! " V tu chvíli ji nějací dva kluci odtáhli ven z místnosti.

"Slyšíš Lilyan?! To kvůli tobě se to stalo! "
Stála jsem tam jak opařená. Pořád jsem si její slova opakovala... "To kvůli tobě se to stalo! James je na pokraji smrti! "
Dávalo mi to větší a větší smysl. Měla pravdu. Díky mě je James v takovém stavu jakém je.

"Neberte si to tak slečno. Slečna Hillerová jen ráda dělá zbytečné a šokující závěry. " vyrušila mě profesorka Prýtová.

"Já jen.. Co když má pravdu? Nevíme proč se to stalo. Co když měl James hlavu plnou jiných myšlenek a nesoustředil se na trénink? "

"Nesmíte si to připouštět a teď už běžte. Čeká Vás profesor Křiklan."

Nechápala jsem to. Lektvary jsem měla mít až další hodinu. Zmateně jsem se toulala po chodbě až na mě sám profesor zavolal. Uvnitř už stál Severus a díval se na mě zkoumavým pohledem. Chtěla jsem ho pozdravit, ale profesor mě přerušil.

"Slečno, zavolal jsem si Vás sem protože pan Snape souhlasil s výpomocí při přípravě lektvaru pro pana Pottera. No, já jsem velmi rád, že se takhle pan Snape rozhodl. Teď bych Vás ale oba poprosil, aby jste se vydali do Zapovězeného lesa a donesli mi červenou bylinu a modré slunéčko. Nebojte se. Všechny hodiny máte omluvené. Tak běžte. "

Bála jsem se toho trapného ticha, ale díky bohu to tak nebylo.

"Jakto, že jsi souhlasil? " ptala jsem se.

"Můžu si takhle získat zpět tvou důvěru a přátelství. "

"Jsem ráda, že jsi se tak rozhodl, ale jde tady především o Jamese.
Severusi, popravdě už jsem ti nechtěla odpustit, ale byl si mým přítelem, když jsem nikoho neměla. Měla jsem tě moc ráda. Proč jsi tenkrát udělal to co jsi udělal? "

"Nebudu zapírat, že v tom nebyl vliv pár kluků ze známé zmijozelské party, ale už jsem toužil někam zapadnout. A bylo mi jedno kam, protože těžko bych zapadl mezi vás Nebelvírský, když James dělal a dělá všechny ty věci. Cítil jsem, že k tobě mám dál a dál a snažit se je zbytečné."

"Do té doby než se to stalo jsem s tebou udržovala stalý kontakt. I přes ty řečičky Jamese."

"Omlouvám se, ale možná si s těmi kolejemi měla pravdu. "

"Seve, je jen na nás kým budeme. "

Šly jsme ještě pár metrů dál Zapovězeným lesem, až jsme našli červenou bylinu.

"Super, teď už jen zbývá ta modrá věcička. " uchcetl se Severus.

Jenže najednou jsem viděla jelena. Jenže to nebyl obyčejný jelen, ale patron. V tom skočil ke krásné lani - taky patron. Zatočila se mi hlava a spadla do náručí Seva. Nevím co se stalo potom, snad jen to, že jsem se probudila vedle Jamese.
Bohužel tohle všechno bylo nepodstatné. Mezi tím, v mé mysli, divočil velký sen. Pokud se tomu tak dá říkat.
Zvedla jsem se že země a otočila se na místo, kde předtím byli oba patroni. Byli pryč a místo nich tam stál James, který mi podával ruku a následně své rámě. Ochotně jsem ho přijala a vykročili jsme dál do lesa.
Ten nebyl jako vždy temný, nýbrž velmi osvětlený. Skoro jako by slunce bylo těsně nad korunami stromů.

"Proč to děláš Lily? "

"Co? Já.. Přece bych tě nenechala zemřít. "

"Miluji tě, Lilyan Evansová. A to co mi děláš, nezpůsobí nic jiného než to, že tě budu trápit dál. "

"Mě? Trápit? A jak? "

"Už ti nevadí, že tě sleduji všude, kde jsi? "

"Ne, Jamesi. Teď už bych si bez tebe život nedokázala představit. Uvědomila jsem si to na tom večírku a uvědomuji si to čím dál víc. Zkrátka miluji tě Jamesi Pottere. "