Manželé Potterovi

Kapitola 10 - Květen 1978, Náměsíčník, Dvanácterák, Tichošlápek a Červíček

Bylo 9. Května 1978 a my s Jamesem si užili krásný první máj i další dny, před tímto úterním ránem. Náš vztah stoupal stále víš.
Nečekaně jsem zase byla ve světě snů, ale výjimka byla to, že ten svět byl jiný - totiž byl více pestrý. Stála jsem u velkého mola a zezadu mě objímaly chlapecké paže. Cítila jsem se tak moc v bezpečí. Otočila jsem se a tvář mu zabořila do prsou, přičemž jsem se mu nepodívala do tváře. Tiskla jsem ho k sobě ještě silněji a on mě do svého náručí na oplátku zabořil ještě víc. Hlavu mi položil na rameno.
Doslova jsem si přála aby to nikdy neskočilo, aby to nebyl sen, nýbrž skutečnost. Měla jsem motýlky v břiše a chtělo se mi plakat. To teplo co jeho tělo vydávalo bylo tak skutečné i ta neodolatelná vůně.
Pomalu jsem otvíral oči a počítala s tím, že realita už nastává.
Neměla jsem svět ráda, totiž ráda jsem utíkala do svých představ a snů, víc než kdokoliv jiný.
Tentokrát to bylo jiné. Rozlepovaly se mi víčka a mužská ramena jsem opravdu viděla i teplo s neodolatelnou vůní jsem cítila.
Hned jak osoba zpozorovala, že se probouzím, přitiskla mě k sobě ještě víc.

"Lily.... " šeptl a dal mi polibek do vlasů a pohladil mě po červenající se tváři.
Nemohla jsem se od něj odtrhnout a muchlala mu hábit víc a víc.

"Notak Lily... Jsi v bezpečí. Nikam neodejdu. "

Konečně mi došla realita a uvědomila jsem si, co všechno se stalo.
Hned jsem ho objala kolem krku.
Leželi jsme na starém gauči v komnatě nejvyšší potřeby.

"Není to sen? " ptala jsem se.

"Neměl bych se na tohle ptát spíš já? " smál se.

"Proč myslíš? " a překulila jsem ho na záda, tak ,že ležel na gauči a já mu seděla na klíně.
Moje vlasy mu padaly do obličeje a on se na mě nádherně smál.

"Protože je to až moc nádherné, aby to byla realita. "

"Jak moc mě miluješ? "

"Opravdu to chceš vědět? "

"Takto? " a rukou jsem mu sjížděla opatrně po hrudi. Hlasitě vydechl.

"Takto? " a blížila jsem se mu k obličeji.

"Takto? " a mučila ho pomalými polibky na tvář.
To už nevydržel a převalil mě na záda, takže jsem teď ležela na gauči já a on ležel na mě.
Začal mě zuřivě líbat na ústa a sjížděl dolů na krk. Cítila jsem neuvěřitelné vzrušení a chtíč a on jistě také, ale nic se nestalo. Na všechno jsme šli pomalu.
Za půl hodinky jsme vstali a odešli do společenky Nebelvíru. Hned ve vchodě na mě začal křičet hlas Zoe.

"Prefektka a pořád je pryč! Ti prváci si z tebe určitě budou brát příklad. " smála se mi.

"Však si z ní ten příklad taky berou. " řekl James a vzal mě za bradu.

"O můj bože! Aspoň tady toho nechte! " křikla Zoe a odešla.

Měli jsme tváře u sebe a pomalu mi šeptal.

"Už jsme tady jen poslední měsíc a pár týdnů. Čeká mě poslední famfrpál, doufám, že přijdeš. "

"Když já nevím " škádlila jsem ho a prohrabovala se mu ve vlasech. Kdo ví kam by to došlo, ale Zoe nás zpozarohu vyrušila.

"Tak jdete už?! "

15. Května proběhl závěrečný a rozlučkový famfrpál. James ho se svou partou pořádně oslavil, ale to už beze mě. Nechtěla jsem u toho být. Naprosto mě pochopil a řekl, že se mnou musí druhý den mluvit. Tak se i stalo.
Vzal mě do Zapovězeného lesa a tam už čekali ostatní Poberti. Bála jsem se co se děje.

"Lil.. " začal a vzal mě za ruku.
"Musíme ti něco říct, nebo ti ukázat. Jde o to, že.... "

Bylo vidět, že je to pro něj těžké říct, ale já jsem byla o to víc viděšenější.

"Musíš mi slíbit, že znovu nebudu Potter ani další blb z tvého slovníku. " smál se.

V tom ho ale vyrušil Remus.

"Lily jsem vlkodlak. Kdysi se mi stala nehoda a od té doby se za každého úplňku proměním. Byly a pořád jsou to pro mě strašná léta, ale mám dobré přátelé. Ty nejlepší. Nikdy nezapomenu co pro mě udělali.
James, Peter a Sirius jsou zvěromágové. Udělali to pro mě abych v tom nebyl sám. James je jelen, Sirius černý pes a Peter krysa. Promiň, že jsme ti o tom neřekli dřív, ale ani my jsme nevěděli jak, natož samotný James. Prosím Lily, rozmysli si, jak budeš jednat. Pochopím jakékoliv jednání, ale obviňuj mě. James to udělal pro mě. "

Stála jsem jak opařená. Tentokrát jsem si ale myšlenky urovnala rychle. Nadechla jsem se a spustila.

"Neznám jediný důvod, proč bych měla být naštvaná. Sice přede mnou měl James tajemství, ale chtěl mi ho říct už na začátku a toho já si vážím.
Reme, je mi líto, co se ti stalo. Teď už chápu někdy tvoje odměřené chování. Ale prosím, neznič si kvůli tomu život. I ty máš právo na normální vztah. "

Dokončila jsem svůj monolog a pevně ho objala. James jen kulil oči, jak v pohodě jsem to vzala.

"Děkuji Lily, za všechno. " šeptl Remus.

"Ehmm.. " ozvalo se krátké zabručení.

Vykoukla jsem z Remova objetí a mrkla na Jamese.

Z lesa jsme šly spolu sami a mluvili o OVCE zkouškách. Ty jsou mimochodem zítra.

"Lil... Opravdu ti nevadí, že jsem ti to neřekl dřív? "

"Jamesi.. Já tě miluji. " špitla jsem a políbila ho.
"Naproti tomu... Měl by jsi se omluvit Severusovi. Zachránil ti život. "

"Ne on, ale ty. " políbil mě.

"Jamesi slib mi, že dokonce školy se za ním stavíš. "

"Slibuji. "

Dál jsme spolu seděli ve společence a "učili " se spolu na ten velký den. Bohužel jsme se toho moc nenaučili.

26.5.1978

"Vážení žáci sedmých ročníků" promluvila profesorka McGonagallová " Jsem tu pro to, abych vám oznámila výsledky OVCE. Tak tedy začneme.
V koleji Havraspáru všichni žáci prospěli, gratuluji. "
Ozval se rachot a potlesk, pak znovu profesorka promluvila.

" Kolej Mrzimoru prospěla až na jednoho žáka a Zmijozel prospěl taktéž. Musím zvláště pochválit Severuse Snapea, který měl body navíc, díky záchraně pana Pottera. "

Rovněž potlesk a rámus.

" A přejdeme k mé koleji, totiž Godrika Nebelvíra. S velkou radostí vám oznamuji, že jste všichni prospěli, i vy pane Blacku. "

Nadšeně jsem vykřikla.

"Zoe Clarková! Ty tady budeš učit lektvary ! "

"Ano! A ty budeš bystrozorkou! "

Objala jsem ji a otočila se dozadu.
James se jen s založenýmy ruky smál a kýval hlavou.