Manželé Potterovi

Kapitola 5 - Březen 1978, famfrpálové utkání

Šla jsem po nějaké mýtince nahoru k lesu. Za mnou šel neznámý muž zahalený v kápi, ale nevšímala jsem si ho. Na vrcholku kopce čekal James, který mi naznačil, abych šla za ním. Schovala jsem se do jeho objetí a čekala co bude dál. Muž nás našel a vytáhl hůlku, kterou namířil na mě stojící zády k němu. Najednou jsem slyšela děsivý výkřik a Jamese, který mě otočil na druhou stranu. Objevilo se zelené světlo a chlapec padl k zemi, zatímco muž zmizel neznámo kam.

"Jamesi!" vykřikla jsem.

"Jsem tady! Lily! Lily! Co se stalo?" ptal se známý hlas.

"Ne, nezabíjej ho!" šeptala jsem.

"Lily, je to jen sen! Slyšíš?! Probuď se!" křičel.

Otevřela jsem oči a jen co jsem ho viděla, padla mu kolem krku. Ten se posadil vedle mě na lůžko a překvapeně mě objímal.

"Všechno bude v pořádku." konejšil mě.

"Co.. co se vlastně stalo?"

"Našli nás moji rodiče a odvezli zpátky do hradu. Strávili jsme noc na ošetřovně."

Vyrušila nás madam Pomfreyová.

"Slečno Evansová? Co se děje? Není Vám dobře?"

"Nene, jsem v pořádku. Měla jsem noční můru."

"Ani se Vám nedivím potom co jste prožila, ale ještěže máte takového ochránce jako je pan Potter. Celou noc z Vás nespustil oči." usmála se.

"Vážně?" zeptala jsem se.

"Čekal bych jinou reakci." křenil se.

"No slečno, vypadáte mnohem lépe. Zdá se, že kouzlo zabralo, takže i s panem Potterem můžete odejít. Mějte se pěkně." dořekla a odešla.

"Tak půjdeme?" ptal se.

"Jo, jasně.." Ale jen co jsem se zvedla, padala jsem dolů. Jamesovy paže mě ovšem pevně chytly a ovinuly kolem pasu.

"Omlouvám se.. já jen se mi trošku zatočila hlava."

"Radši na tebe budu dávat větší pozor." smál se.

"To není vtipné, Pottere." ušklíbla jsem se.

"Ještě před pěti minutami jsem byl James. Co ta náhlá změna?" řekl se šibalským výrazem.

Hodila jsem na něj úšklebek a dál pokračovala v cestě.

Když jsme došli do společenské místnosti Nebelvíru, všichni na nás hleděli. Nejspíš se divili, že jsme se s Jamesem ještě nepozabíjeli.

"Lily!" vykřikla známá bruneta.

"Zoe!" oplatila jsem ji to.

"Co se stalo? Kam jsi potom zmizela?" ptala se.

"To mi spíš řekni ty!"

"Pojď nahoru." vybídla mě.

Zoe totiž věděla všechno. Bála jsem se, že mi o rodičích nechce nic říkat před celou společenkou a proto mě vede nahoru.

"Co se stalo? A co je s mými rodiči?!" skoro jsem až křičela.

"Lily! No tak, uklidni se. Jsou v pořádku doma v Londýně. Pro jistotu je hlídají dva bystrozoři."

"Takže co se vlastně stalo?"

"No nečekaně zaútočili Smrtijedi. Bylo to kvůli informacím nebo něčemu takovému. Dořeknu ti to všechno večer, teď pojď nebo nestihneme kouzelné formule!" okřikla mě.