Manželé Potterovi

Kapitola 6 - Duben 1978, Růžová mašle

Probudila jsem v 5.13 ráno. Slunce ještě nesvítilo a já se toho rozhodla využít. Oblékla jsem si hábit, vzala hůlku a vydala se k famfrpálovému hřišti. Nevěděla jsem proč tam jsem, mohly za to nohy. Sedla jsem si do trávy a pozorovala právě vycházející slunce. Kéž bych se mohla dotknout. Jeho mladé paprsky se třpytily ve vodě a dávaly mi jakousi energii. Z hábitu jsem vytáhla zrcátko a jahodovou pomádu na rty. Pečlivě jsem si jí ústa přetřela a zastrčila zpátky. Seděla jsem pod stromem a dál spokojeně oddychovala, když v tom jsem se ocitla ve světě snů.

"Zoe? Kde je Lily?" ptal se Remus.

"Nevím, osobní stráž ji nedržím. Myslím, že je dostatečně stará na to aby se o sebe postarala." odsekla skoro až naštvaně Zoe.

"Jam.."

"Já to slyšel Reme. Je to v pohodě, nebudu nic dělat. Vlastně Zoe má pravdu. Udělám přesně to co by se ode mě neočekávalo."

"Zkoušíš to jinak Jamesi?!" smál se Sirius.

"Nejen to Sire!" smál se James.

Probudila jsem se v 11.36 a to už velká zlatá koule byla vysoko na obloze. Lekla jsem se div mi srdce z hrudi nevyskočilo. Nejspíš jsem dospávala to ráno. Otázkou ale bylo, proč jsem vstala tak brzo.

"Lily, pěkně jsi se ulila." řekla Zoe.

"Nebylo to úmyslně, usnula jsem."

"Na chlapeckých záchodcích?" hihňala se.

"Určitě, Zoe. Mimochodem, už tě Remus pozval na ten večírek?"

"Jo."

"Bez nadšení?" divila jsem se.

"Ne to ne, jenže už na to nemám energii. Šetřím si ji na večer." řekla pekelně.

"No, to se mají na co těšit."

"Lilyan! Ty do toho jdeš se mnou!"

"Blázníš?! Já ty tvoje divoké pařby znám!"

"O důvod víc být se mnou celou noc. No né celou.. ale přece jen.."

"To je dobrý, chápu to."

"Víš co?! Pojď se mnou!"

"Co? Kam to jdeme? No tak Zoe!"

Zoe mě táhla nahoru do věže až mě posadila na její postel. Pro jistotu použila zamykací kouzlo. Pobíhala kolem mě a hůlkou ukazovala na jednu věc za druhou. Neptala jsem se. Bylo to zbytečné.

"Jednou budeš rebelka a už nedojdeš na vyučování." smála se.

"Žádná novinka."

"Lily! Teď mlč!"

Jen co to dořekla držela v ruce velký kartáč a růžové natáčky. Začala tím, že vlasy vyčesala a dala do natáček, potom mi umyla a vysušila obličej a následně na něj dala krém. Pak už plácala jeden make-up za druhým, dokud nenamíchala můj odstín. Takhle to bylo ještě hodinu a dvacet minut, no a pomalu byly tři.

"Lily, koukej!"

Otočila mě k zrcadlu a já málem padla. Dokonale vystínované oči s kočičím pohledem a jemnou linkou s mírnou růžovou barvou na tváři. To vše podtrhnuté přirozenými rty.

"Nemusíš mluvit, teď uděláme tu modní přehlídku!"

Vytáhla plno šatů a sukní, jenže u mě zvítězily bílé s tmavě modrými puntíky, které byly tak malé jako zrnko písku. Spolu s růžovým páskem s mašličkou působily elegantním dojmem.

"Dobře Lil, myslím, že to není sexbomba, ale dá se to."

"Zoe, já tam rozruch dělat nejdu."

"Teď už jo." řekla a rozpustila mi moje zrzavé vlasy. Byly opravdu nádherné a v tu chvíli, jsem děkovala tátovi za dar genů. Jako třešničku na dortu, mi Zoe dala do vln růžovou mašli a upravila ofinu.

V 6 hodin jsme už stály před dveřmi, komnaty nejvyšší potřeby. Když se konečně začaly rýsovat její dveře, přidala se k nám Susan Hillerová. Nenápadná černovláska s modrými oči. Moc ráda jsem ji neměla - No vlastně ani ona mě. Už od čtvrťáku je naštvaná, že za mnou ten blb dolízá a o ni ani nezavadil pohledem. Ne že by Susan měla nouzi o kluky, to ne, ale všechny odmítala kvůli Jamesovi.

"Ahoj, holky. " pozdravila nás Susan.

"Jé ahoj Sus!" začala Zoe. "Víš už dlouho jsem tě hledala. No chci říct, že jsme se už dlouho nebavily. "

Bylo mi divné, že se s ní najednou baví a upřímně jí se to taky nezdálo zrovna dvakrát normální. Jenže pak do mě Zoe kopla a já pochopila proč to dělá. Chce mě nechat samotnou, abych byla snadněji ulovitelná kořist.
Dlouho jsem neváhala a prostě šla dál. Bohužel hned po pěti minutách si mě všiml Frankie Doran, známý přeborník na kouzelné formule.

"Ahoj Lily, jak se máš? " dával mi primitivní otázky. Jako vždy.

"Ahoj Frankie, no znáš to. Pár úkolů, do toho nějaká ta akce a hned je energie pryč. " mluvila jsem ospale.

"Ajo. No to já se teď mám hodně dobře! Profesorka mi dala nedávno výbornou a já hned poslal sovu rodičům. Teda! Tak hrdí snad ještě nikdy nebyli! Nó vlastně ne za tu výbornou. Totiž profesorka chce, abych reprezentoval naši školu na nějaké soutěži ve formulích! Máš představu jak se těším?! Ty jo! Víš, jediné co je ve formulích těžké je soustředit se. Když se.... "

Klidně bych tenhle nudný a dlouhý monolog poslouchala dál, ale v tom jsem slyšela někoho zpívat. Byl to krásný hlas. Prodrala jsem se davem, až jsem stála skoro u pódia. Byl to on. James. Spolu s ostatními Poberty hrál na kytaru a zpíval. Koutkem oka na mě mrkl a dál dělal do davu svoje opičí pohledy. Musela jsem se až smát.
Když dozněla poslední nota, James seskočil z pódia a ihned mířil ke mně.
Snad poprvé v životě na mě udělal přirozený dojem.

"Líbila se ti? " ptal se hned.

"Byla moc hezká."

"To tyhle rychlé písničky vždy. Zvlášť když je umíš prodat. " smál se.

Dívala jsem se na něj napůl odbdivným pohledem a zkoumavým. Cítila jsem jakési nutkání se ho dotknout, ale to už mě on opatrně pohladil po tváři.

"Tak si to tady užij. Nebudu riskovat, že mi zlomíš tu ruku nebo nohu. " hihňal se.

Jenže já ho nepustila a dál mu ruku držela. Nevím co to se mnou bylo.

"Lily? No, dobře, nevěděl jsem, že jsi ten typ holky co nenechá kluka odejít dokud ji nepochválí její skvělý outfit. Takže Lily Evansová, dnes Vám to velmi sluší. Zvláště se mi líbí Vaše mašle v krásně zrzavých kadeřích.... "

Nestačil to doříct, protože v tu chvíli jsem se zkoumavě dotkla jeho tváře. Díval se na mě nevěřícným pohledem.
Po chvíli se mě opatrně dotkl na stejném místě jako já a přitlačil mě ke zdi. Nevadilo mi to, naopak se mi to líbilo. Bylo to divné, zvlášť protože jsem v sobě neměla ani kapku alkoholu.
Přitáhla jsem si ho blíž a blíž. Stále jsem držela jeho kravatu a on mě chytil kolem pasu. Byli jsme si nebezpečně blízko. Chvilku váhal jestli mě má políbit, protože věděl, že jestli tak učiní, nikdy nebude nic tak jako dřív. Pak se to stalo. Vtiskl mi polibek tak něžný a zároveň vášnivý, že jej nešlo nikdy zapomenout.