Manželé Potterovi

Kapitola 4 - Březen 1978, Jamesovi narozeniny

Probudila jsem se v malém stanu. Uvnitř nebyl nikdo, proto jsem vyšla a uviděla Jamese jak rozdělává oheň.

"Už jsi se probudila? Většinou všichni poprvé zvrací a ty usneš." smál se.

"Co se stalo?" ptala jsem se zmateně.

"Šli po tobě smrtijedi, to se stalo."

"Proč?"

"Nejspíš kvůli informacím nebo taky chtěli usnést nějaké studenty aby se dozvěděli informace z hradu."

V tu chvíli se mi všechny vzpomínky vrátily.

"Máma s tátou! Jamesi! Musím se vrátit! Proč tady vlastně pořád jsme?"

"Uklidni se Lily. Zpátky nemůžeme, protože nevíme co se tam teď děje. Mohli napadnout hrad. Navíc k našemu neštěstí nemáme už ani jeden hlídaček."

"Tím spíš se musím vrátit! Co když se něco stalo mým rodičům?!"

"Lily, klid. Tu máš. A vypij to."

Sice jsem nevěděla co to je, ale poslechla jsem ho. Najednou mi bylo líp.

"Co to je?" ptala jsem se.

"Obyčejný čaj. Někdy i kouzla jsou krátká na obyčejné věci, ale to ty asi moc dobře víš."

"Co..co hodláš dělat?"

"Nejspíš nějak musím kontaktovat moje rodiče. Jsou to bystrozoři. Mohli by nás najít a dovést zpátky do hradu."

Slunce se tyčilo nad horami a právě začínal nový den. Došlo mi, že jsem prospala celou noc. Vlezla jsem zpátky do stanu a zachumlala do deky, ale i přesto mi byla zima.

"Je ti zima?" ozval se jeho hlas.

"Co myslíš?"

To už byl, ale u mě a zahříval mě svým svalnatým tělem.

"Jdi pryč!"

"Lily! Snad nechceš nastydnout a i kdyby jsi chtěla, nenechám tě!"

Bylo mi jasné, že něco namítat by bylo zbytečné a tak jsem se k němu ještě víc přitulila. Cítila jsem tlukot jeho srdce a kolébal mě zpátky do světa snů. Teď mě, ale vyrušil.

"Víš, Lily.. chtěl bych se ti omluvit. Za to jak se chovám a za to co se stalo v sobotu."

"Nemyslíš, že je na to trošku pozdě?" odvětila jsem naprosto v klidu.

"Nevím co jsi si včera myslela, ale není to pravda."

"Cože?"

"Chtěl jsem ti to vysvětlit, jenže ty jsi mě přerušila aniž bych ti to stačil vysvětlit."

"My jsme se nelíbali?"

"Ne, Lily."řekl trošku smutně.

"Co se vlastně stalo?"

"Vběhla si k nám do pokoje s tím, aby jsme se ztišili a já tě dál provokoval. Nakonec jsi se sbalila a vyběhla z hotelu. Bál jsem se, že by se ti něco mohlo stát, tak jsem šel za tebou. Pak jsem nás dovedl do místní hospody a začali jsme pít a mluvit. Netřeba říkat, že ty jsi to trošku přehnala. Nakonec jsem tě nesl zpátky do hotelu a párkrát si mě i praštila." smál se. "Ale opravdu nic jiného se nestalo."

Najednou jsem se cítila strašně trapně. "No.. já se omlouvám, za to.. za to, že jsem tě včera nenechala ani domluvit."

"To je v pořádku. Teď se trochu prospi."