Manželé Potterovi

Kapitola 2 - Leden - Únor 1978, jak to začalo aneb dny na ošetřovně

Vyšli jsme spolu s Jamesem z velké síně, dá se říct, že jsme běželi. Smáli jsme se spolu a drželi se pevně za ruce. Teprve na liduprázdné chodbě ve výklenku jsme se zastavili a jeden druhému jsme se dívali do očí. Tep jsme měli oba zvýšený díky tomu maratónu co jsme uběhli z Velké síně až sem. Zastrčil mi jeden neposedný pramen barvy ohně za ucho a pohladil mě po tváři. Stále víc se ke mně přibližoval až jsem z toho měla motýlky v břichu. Není se čemu divit. Výklenek byl dost úzký. Vzal moji tvář do svých dlaní a jemně mě políbil. Byl to úžasný pocit. Přesně jako úplně poprvé v komnatě nejvyšší potřeby. Ten den nikdy nezapomenu. Byl to duben 1978. Náš společný příběh, ale začal úplně někde jinde.

V lednu jsme totiž víc než kdy jindy začali být spojováni. Začalo to úplně nevinnou zábavou při hodině obrany proti černé magii. Tehdejší profesorka Banksová si chtěla otestovat sedmáky a dala nám testy. Na závěr každého testu proběhl krátký souboj mezi určenými studenty. Jako na potvoru jsem byla s Jamesem. Ten se jen culil od ucha k uchu a byl rád, že se mu jeho dlouholetý sen splnil. Oproti jemu jsem byla znechucená. Věděla jsem, že James je skvělý kouzelník a tak jsem do toho dala všechno co jsem mohla. Jediné co jsem slyšela ale byly jeho přihlouplé narážky typu "Dneska ti to fakt sekne, tu chemii mezi námi nemůžeš zastavit" a podobné žvásty. Největší blbost, kterou mě ten den vyvedl z míry byla

"Víš, Evansová není zase tak špatný příjmení, ale víc by ti slušelo Potterová. Lilyan Evansová Potterová - Ne! Jen Lilyan Potterová, James Potter a jejich malý syn Harry! Harry James Potter! Přesně!"

Ani jsem nevěděla jak, ale v tu chvíli ze mě padlo tak silné kouzlo, že Jamese odhodilo až na druhý konec učebny. Pochopitelně se na mě všichni dívali a profesorka Banksová mi okamžitě řekla ať pana Pottera doprovodím na ošetřovnu. No jo, chudáček Potter.

"Proč jsi byla tak tvrdá?" zeptal se náhle.

"Nemáš mě pořád provokovat. Navíc těch nesmyslných řečí o paní Potterové a nějakém Harry Jamesovi či co bylo už dost a je to ubohý, Pottere." ušklíbla jsem se.

"Nesmyslný by byly tehdy, kdyby to nebyla pravda." oplatil mi úšklebek.

"Já jen žasnu.. snad si nemyslíš, že chci s tebou mít dítě? No snad dokonce vychovávat ho s tebou? Kdyby to dítě totiž mělo tvoji výchovu, přicházely by další dívky o trpělivost jako já."

"Ty dívky budou o něco přicházet, ale trpělivost to určitě nebude." rozesmál se.

"Ty čuně!" vyjekla jsem a dala mu letmý pohlavek.

"Au! Jsem zraněný a ty mě ještě biješ!" smál se. "Navíc tak jsem to nemyslel. Náš malý Harry by jim totiž kradl srdce. Bude stejně pěkný jako ty a bude mít moje neodolatelné gentlemanské chování. No kdo by nepodlehl?"

"Gentlemanské chování!" rozesmála jsem se. "Pottere ty a gentleman? Do toho máš daleko."

Najednou mě ale vzal do náruče a odnesl až na ošetřovnu. Ať jsem se bránila jak jsem chtěla, stejně jsem mu z náruče neutekla. Teď to vypadlo jako kdyby já jsem byla ta, co je zraněná.

"Vidíš?"usmál se. "I když jsem zraněný, pořád vím jak se o dámu postarat."

"Sice nevím jak moc jsi zraněný a co tě bolí, ale já se tě o to neprosila." odsekla jsem a dívala se před sebe.

Konečně jsme byli na ošetřovně a madam Pomfreyová se Jamese hned ujala. Jako kdyby věděla, že ten co je tu zraněný je právě on. Sedla jsem si na postel vedle s založenýma rukama, a nakonec seděla a čekala. Náhle jsem si ale uvědomila, že tam vlastně vůbec nemusím být. James je na ošetřovně, ne? Zvedla jsem se, ale v tom na mě klučičí hlas zavolal "Hele Lily, nemáš se o mě postarat?"