Před třemi lety - událost těsně po výbuchu Sokovie
„Vicy, vnímej. No tak!“ Kapitán dívku propleskl a to ji zase trochu probralo.
Nedaleko nich náhle přistál červenozlatý robot. Zadunělo to tak, že to málem Victory leknutím vymrštilo do sedu, kdyby ji včas nezachytil Barton.
„Ostatní i s obyvateli už odletěli. Jsou v bezpečí. Ta mimozemská loď naší sexy mimozemšťanky je ochránila před nárazovkou, stejně jako nás,“ podal hned na vysvětlení a odklopil masku. Na scéně se objevil Tony Stark.
„Zaplať pánbůh,“ oddechla si Nat.
„Kam zmizel Loki? Myslel jsem, že do boje půjde s námi,“ zajímal se Steve a přitom hlídal stav Victory, která jen bezmocně sledovala ze země všechny hrdiny.
„Odin si ho zavolal na Asgard. Těsně před odletem. Raději tam pak zaletím, abych se přesvědčil, že se nic neděje,“ zamyšleně odpověděl Thor.
„To je mu podobné,“ odfrkl si Stark.
„Můžeš mi vůbec vysvětlit, co to bylo Vicy? Proč ten výbuch?“ kapitán se zase zaměřil na Victory, která je všechny sotva vnímala.
„Zahlédla jsem Dealiuse a.... Zjistila, že to byl scrull. Pak ho zastřelil pravý Dealius a začal vyhrožovat. Poslal na mě své pěšáky, když jsem se nechtěla vzdát... Proběhl boj, ale ve skutečnosti mu šlo jen o to mě zdržet, aby vyhodil Sokovii do povětří,“ pomalu a unaveně vysvětlila a postupně slábla.
„Proč by Sokovii vyhodil do povětří, když si tu vybudoval armádu?“ přišlo podezřelé Tonymu.
„Všichni pryč!!“ vykřikne znenadání Victory, když pocítí blížící se nebezpečí a rozžhnou se jí duhovky do fialovo-růžova.
Jenže bylo pozdě. Poblíž nich něco s kovovým zvukem dopadlo a následně vypustilo ze sebe bílý štiplavý kouř.
Vicy se z posledních sil sebrala na nohy a na chvíli se jí kolem jejich skupinky povedlo vytvořit štít, jenže než ho stihla u sebe uzavřít, cosi jí štíplo v rameni, ona zvrátila panenky a dopadla v bezvědomí na zem.
„Victory!!“ vykřikl Steve a snažil se proti ospalosti bojovat, jenže o něco později s tím prohrál, stejně jako zbytek týmu.
Loď Dealiuse, někde ve vesmíru......
Hrdinové světa už zažili leccos. Od malých šrámů přes ty vážnější až i k bezvědomí. Ale co se jim ještě nikdy nestalo, tedy když pomineme jeden menší únos Bruce, když ho verbovala Nat nebo její únos nepřítelem, že těch pět hrdinů hromadně unesou.
Jako první se probral Thor, protože jak víme, je to bůh. Hned po něm Steve se svým zrychleným metabolismem.
„V pořádku?“ hned se jako vždy starostlivý blonďák zeptal Thora.
Ten tiše přikývl, měl založené ruce na prsou a pochodoval po stísněném prostoru. Vlastně ani netušil, kde jsou. Víceméně to ale vypadalo jak nějaké vězení.
„Auh, moje hlava,“ zabrblala Nat, když se též probrala a pomalu se posadila.
Ona, dva při vědomí a dva ještě spící byl každý zvlášť zavřený v nějaké cele. Místo kovových mříží však bylo zapnutých několik žlutých laserů. Největší komfort v každé cele byl záchod, umyvadlo a v rohu matrace.
„Tohle se mi ještě nikdy nestalo...,“ zabrblal naštvaně Thor.
„Klid Thore, všechno se snad vysvětlí,“ snažila se zrzka uklidnit boha.
„Klid, vážně? Nejsem žádný sleipnir, aby mě zavřeli do téhle kobky!“ zahřměl a nohou kopl do těch žlutých laserů.
To však byla chyba. Jen co se jeho noha setkala se světlem, co mělo zabránit jeho úniku, otevřel se pod jeho kobkou poklop a celé se to posunulo o něco níže.
„Thore!“ vykřikl s obavou Steve a zíral do jeho cely, pod kterou se momentálně nacházelo vaakum.
Veškerý rozruch probral i zbylé spáče a nejen ty. I věznitel posoudil, že už je nejvyšší čas se ukázat. Naťukal kód na automaticky otevíratelných neprůhledných kovových posuvných dveří a jen co se otevřely, dramaticky vešel dovnitř, až za ním plášť zavlál.
„Pokud si bratře nechceš zopakovat historii, radil bych ti zůstat v klidu,“ hned poznamenal s úšklebkem na rtech a došel až doprostřed chodby mezi celami.
„Loki, ty parchante,“ vydechl čerstvě probraný Tony, jen co poznal černovláska v zeleném koženém hábitu.
„Mluv slušně,“ poznamenal Steve, ale nespustil z věznitele zrak.
„Ve vší kráse,“ bůh lží, falše a proradnosti roztáhl ruce, jakoby je chtěl obejmout a o to víc rozšířil úšklebek.
„No to mě poser...“
Loď Dealiuse, v ten samý moment, jiná místnost...
„Teď jen tupě zíráš a nic k tomu neřekneš. Typický,“ odfrkl si Dealius, mávnutím ruky nechal zmizet hologram a stoupnul si. Pomalu začal ztrácet nad svou sestrou trpělivost, tak už se otočil k odchodu.
„Nevím, co po mně chceš. Nevím, proč jsi mi nechal vymazat paměť, ale já o ten kámen nestojím. Doteď jsem o něm nevěděla,“ potichu pronesla Victory a tím ho zastavila v odchodu.
„Ty kecy si nech stranou. Já ti paměť nevymazal a co po tobě chci? Ten kámen, proto jsi zde,“ otráveně odpověděl zády k ní.
„Jak jsem se sem dostala? Kde to jsme? A proč se k vlastní sestře chováš jak ke psovi?!“ znovu ho zarazila a snažila se z pout vysvobodit, jenže to zase bylo marné.
„Potom co jsi omdlela v rukou těch tupců a oni ještě stále čekali na záchranný quinjet, jsme pro ně nachystali menší překvápko. Jo a není zač. Už nemáš žádné zranění,“ jen tak prohodil a odešel.
To, že to úplně není pravda, si nechal pro sebe. Však ona dříve či později pak zjistí, že vlastně ten, koho brala za spojence je ve skutečnosti proti nim a její praví přátelé byli defacto na stejné lodi jako ona.
Victory vyděšeně vydechla. Snad jsou v pořádku....
Avengers Tower....
„Jestli mluvím špatně, přerušte mě. Thor, Clint, Steve, Nat a Tony výbuch přežili a hned se ujali hledání Victory. Tu našli, ale najednou s nimi nemáme spojení?“ zachraptěl Pietro ležící na lůžku v nemocničním pokoji části Toweru.
Tam teď seděli Vision, Wanda a Bruce a postupně si sdělovali ty novinky. Všichni byli rádi, že jejich přítel přežil a operace se povedla, ale byli oslabení.
„Jednoduše to je v hajzlu,“ shrnula Wanda, která něco málo pochytila od Tonyho.
„To je ještě slušně řečeno,“ přitakal vedle ní Vision.
Krásný večer přeji 💞
Jak bych začala.... Nejdříve si vážím těch, kdo ještě neztratil trpělivost a poctivě čekal na další kapitolu. Vím, že je to nejspíše už rok, co vyšla poslední kapitola tohoto příběhu, ale bohužel jak člověk stárne, začínají se mu všední problémy života lepit na paty, proto jsem celkem dlouho knockoutovala Wattpad a celkově psaní příběhů.
Další věc, chtěla bych zvlášť poděkovat jednomu človíčkovi u předchozí kapitoly (ten človíček jistě ví) za to, že zase probudil můj spisovatelský cit a touhu něco napsat a vysypat všechny nápady sem. Mějte však prosím zase trpělivost, chvilku nejspíše zase bude trvat, než kvalita mého psaní se dostane zpět do starých kolejí. Ano, vím, že chci zase trpělivost, ale ono bohužel vše nejde na lusknutí prstů.
No a poslední věc bych chtěla zmínit, že je potřeba si osvěžit minulý díl Victory (Zrcadlo tváře), přesněji cca 10. - 18. kapitola, děj zde je teď více popsaný a trošičku jsem rozuzlila zápletku.
Doufám, že jsem vás nějak neznechutila svým výtvorem a že vás kapitola alespoň trošku bavila❤️
Vaše Reb 💜
Slova: 1150
ČTEŠ
Prokletí tváře (Zrcadlo tváře 2)
FanfictionPříběh navazující na Zrcadlo tváře, 2. díl. „Jde do toho celý tým, že?" „O to se právě snažíme," blonďatý voják upřel pohled někam do dáli, jakoby nad tím sám pochyboval. „Aaa, Victory. Tady je problém. Poslala tě už několikrát někam, co?" brunet si...
