Prokletí tváře (Zrcadlo tváře 2)

3. kapitola- Zmatky na základně

„Tohle nebylo nutné!“

Byla to hned moje první hláška potom, co jsem se o několik hodin později ocitla na základně Avengers v nejméně oblíbené místnosti - ošetřovna.

„Ale je. Ta rána byla dost hluboká a ztratila jsi dost krve,“ Kapitán se rozhodl mě pro jistotu hlídat, abych náhodou nezdrhla hned z polohovacího bílého lehátka, kde mi zrovna Bruce zkoumal předtím dost poraněný hrudník.

„Vidíte snad tam teď něco? Ne. Takže když dovolíte -“

„Victory, co jsme si říkali!“ zamračil se Steve a založil si ruce na prsou.

„No já nevím, bylo toho opravdu dost,“ namítnu.

„Jsi si jistý Steve, že ji někdo bodl do hrudě? Povrch vypadá nepoškozeně a scan taky nic neodhalil,“ vložil se do toho celý zmatený Banner a odtáhl se ode mě.

„Ještě před chvílí jsem vyhazoval obvazy celé od krve, jak by se tam asi vzala?“ pobouřeně se zamračil oslovený.

„Dost jsi tomu parchantovi nakopal zadek, třeba byla jeho,“ miknu nad tím rameny.

Snažím se vypadat, že mi to je lhostejné. Ale uvnitř jsem z toho všeho byla pořád v šoku. To, že se mi rána sama od sebe zahojila, asi není tady na Teře obvyklé. Vlastně i mimo tuhle planetu je to dost vzácné. A jelikož si to prostě nechci připustit, schválně Stevovu teorii o tom, že jsem byla zraněná, vyvracím a dělám z něho v podstatě blázna, který měl v té době halucinace.

„Možná jsem ho uzemnil, ale rozhodně ne do krve. Sakra viděl jsem to, jak ti bodl nůž do hrudě, proč se mi to snažíš teď vymluvit?! Cožpak si nepamatuješ na svá slova na rozloučenou?!“

„Nic takového si nepamatuji. Pokoušela jsem se od vás zbaběle zdrhnout, ale ty jsi mi v tom zabránil. Nic míň, nic víc.“

„O co ti teď jde?! Vím, že zrychlená regenerace je neobvyklá, ale to není důvod, abys to teď popírala.“

„Hej, klídek Starouši ne? Co se tu děje?“ naší hádku s Kápem naštěstí přerušil Tony, co zrovna vešel na ošetřovnu. Postavil se mezi lehátko a ním tak, aby na mě nemohl a rozpřáhl mezi nás ruce.

Ani jsem si nevšimla, že během slovní přestřelky se onen blonďák ke mně nebezpečně přiblížil a Bruce k tomu nečinně přihlížel. Tohle všechno mi zkrátka přišlo celkem podezřelé.

„Vlastně ani nevím,“ Rogers se uklidnil a potichu zamumlal.

„Chápu to dobře, že jí teda tekla krev a následně se hned zahojila?“ zamyšleně se zeptal Banner.

„Ano! Celou dobu se to tady snažím říct, kdyby tady Vicy mě od toho neodrazovala,“ odsekl Kapitán.

„Běž chvíli relaxovat Kapitáne, já jim to tady už vysvětlím,“ po chvíli ticha prohlásil Stark a Steve ho kupodivu poslechl. Akorát nezapomněl při odchodu prásknout dveřmi.

„No to bylo opravdu drama,“ protočím očima a přhoupnu nohy přes kraj lehátka.

„V jednom má pravdu Vicy. Tohle je další fáze rozšíření tvých schopností. Pokud to tady tím tempem půjde dál, brzy se staneš neovladatelnou,“ povzdechl si Bruce, sundal si brýle a očistil si je o svůj bílý plášť.

„Víte co? Mně je to fuk! Neslyším to poprvé a předpokládám, že ani naposledy, kdybyste mě už konečně omluvili, musím-“

„Sorry Vic. Chvilku tu pobudeš. Nařízení od Steva,“ omluvně se usmál Tony a kývnul k Brucovi. Ten si začal připravovat věci na odběr krve.