Přítomnost...
Hrozně mi pištělo v uších. Jako kdybyste si nastavili budíka, který začal na povel pištět a vy jste ho poslepu na nočním stolku nemohli najít, tak piští dál. Úplně stejně to pištělo i teď a já se zabručením pomalu otevřu své těžké unavené oči.
„Už jsem se bál, že se neprobereš,“ náhle se ozve zleva, tak tím směrem trhnu hlavou.
Špatná volba. Hlava se mi tím tak rozbolí, až jsem myslela, že se mi rozskočí a oči se mi zase zavřou. Znovu zavrčím a chci si promnout oči, ale ono to nešlo. To mě už zcela probere, prudce otevřu oči a rozhlédnu se.
„Jen klid, musel jsem se trochu pojistit, abys na nás neshodila základnu,“ ten samý hlas se zase ozval. „Jako obvykle,“ pak si odkašlal.
Po prozkoumání situace mi vyletí tep do výšin. Byla jsem v pasti... Lépe řečeno, ruce připoutané k bílému lůžku, na kterém jsem ležela. Kolem mě skleněná průhledná kopule a hned za ní stojící Bruce s provinilým výrazem. Co to mělo sakra znamenat?!
„Ještě než začneš chrlit slova, kterých bys pak litovala...,“ opět začal, když zmáčkl čudlík na stěně, „Zkus mi věřit, že to všechno bylo pro tvé dobro.“
„Pro mé dobro?!“ hlas mi vyletí o oktávu výše. „A co dobro ostatních?! To vám je jedno?! Naše kolegy pravděpodobně zajali Scrullové a vy mě tu držíte jak psa, co rozkopal zahrádku!“
„Jo, co se týče toho,“ odkašlal si a kývl někam na druhou stranu kopule za mnou. „Nejspíš bychom ti všechno měli vysvětlit.“
Nechápavě nakrčím obočí a následně ztuhnu, jakmile se kolem Bruce postaví Kapitán, Falcon, Iron Man, Hawkeye a Thor.
„No to si ze mě děláte prdel...,“ teď už jsem nechápala vůbec nic.
„Ehm, jazyk Vicy,“ odkašlal si Rogers.
Zpražím ho pohledem a ráda bych se na ně vrhla za účelem zjistit, zda to nejsou další Scrullové, ale pouta mě zase stáhnou zpět, až mě zase v hlavě bolestivě zatepe a já syknu.
„Vzpomínáš si na Sokovii? Ten výbuch?“ ujal se slova Clint.
„Kdo ne, ale... Co to všechno divadlo má s tím společného?!“ zavrčím.
„Nech nás prosím mluvit v klidu Vicy,“ snažil se trpělivě žádat Steve.
Přesunu pohled zpět na něj a polknu. Na jednu stranu mám na něj vztek a na druhou obavy, že to je další léčka Scrullů.
„Tenkrát po výbuchu Sokovie jsme byli uneseni Lokim. Tedy na první pohled to vypadalo jako únos, ale ve skutečnosti nás chtěl jen dostat na Asgard, kde jsme se něco zlého dozvěděli,“ pokračoval Thor.
„Jak jste se dostali na Asgard, který byl milion světelných let od Země?“ nevěřím tomu a snažím se je nachytat na lži.
„Letěli jsme lodí tvého bratra. Samozřejmě tenkrát byl bad guy, takže jsme museli s Lokim sehrát scénku, ale nakonec jsme jim šlohli plavidlo a odletěli pak s ním na ten Asgard,“ ledabyle poznamenal Tony.
„To vám mám jako sežrat nebo co?“ nevěřícně jsem se zasmála.
„Wando?“ najednou houknul za mě Clint. „Ukaž jí to.“
Rázem ucítím tlak v mé hlavě a obalí mě červená mlha. Než vůbec ztihnu něco vykřiknout, vtáhne mě to do obrazu se scénou.
*
„Pokud si bratře nechceš zopakovat historii, radil, bych ti zůstat v klidu,“ poznamenal s úšklebkem na rtech černovlasý bůh a došel až doprostřed chodby mezi celami.
ČTEŠ
Prokletí tváře (Zrcadlo tváře 2)
FanficPříběh navazující na Zrcadlo tváře, 2. díl. „Jde do toho celý tým, že?" „O to se právě snažíme," blonďatý voják upřel pohled někam do dáli, jakoby nad tím sám pochyboval. „Aaa, Victory. Tady je problém. Poslala tě už několikrát někam, co?" brunet si...
