Ten reasons to date me

0.3| JEHO JMÉNO ZAČÍNÁ NA J.

P o relaxační koupeli se Genevieve už nechtělo pouštět se znova do práce. Jednak toho stihla za odpoledne docela dost, a potom tušila, že ji horká voda a aromatické oleje tak uvolnily, že už by nebyla schopná se znovu začít soustředit. Program na zbytek večera byl tedy jasný: pustí si ten nejkýčovitější seriál na Netflixu, dá si zmrzlinu a třeba si nalakuje nehty.

Jenže přesně pět minut po začátku nějakého náhodného seriálu šel celý její relaxační večer do kytek. Na nočním stolku se jí totiž rozvibroval telefon, a ačkoliv nejprve Genny plánovala příchozí hovor zrušit, po přečtení jména volajícího si to rozmyslela.

„Jsem na tebe asi naštvaná, abys věděla," začal ji hlas na druhé straně linky hned obviňovat. „Už přes týden ses mi neozvala."

Genevieve se tiše uchechtla a přetočila se na posteli na druhou stranu. „Nechtěla jsem tě rušit," řekla nevinně a před očima skoro viděla, jak se její nejlepší kamarádka na druhé straně linky zapitvořila. Dokonce i čekala otrávené zabručení, které samozřejmě přišlo společně s prohlášením, že má za těch pár dní svého chlapa plné zuby.

„Nemůžeme se vidět dřív, než na Silvestra? Jinak mě asi klepne," nadnesla, a v Genny úplně hrklo. Na společné plány na Silvestra úplně zapomněla. A taky tak nějak tušila, že se Mabel nebude líbit, co se jí chystá sdělit. Na chvíli se odmlčela, aby vymyslela pořádnou výmluvu, nakonec se ale rozhodla své kamarádce sdělit pravdu. Stejně jednou bude muset, a takhle přes telefon to zní jako nejlepší nápad, protože přinejhorším může hovor zrušit a dělat, že se nic nestalo. Alespoň na nějakou dobu.

Zatímco Genevieve přemýšlela o tom, co řekne, Mabel si její mlčení převzala po svém. „Neříkej, že jste se s Landonem rozhodli přivítat nový rok sami!" vyjekla okamžitě, a ať už záměrně nebo ne, zněla trochu zklamaně.

„To ne. Spíš jsme se rozhodli ho přivítat odděleně," hlesla tiše, protože ačkoliv měla nějaký čas na to, aby zpracovala, co se v minulých dnech událo, bylo to poprvé, co takovou věc řekla nahlas. A rozhodně se jí to neříkalo snadno.

Mabel se na druhé straně linky odmlčela. Genny dokonce začala přemýšlet, jestli se jí tam něco nemohlo stát, jenže ona jen asi nabírala dech, protože během následujících deseti sekund ze sebe vysypala takové množství otázek, až zrzka zalitovala, že své kamarádce hovor přijímala. Teď totiž bude muset na každou jedinou otázku odpovědět, ačkoliv na to neměla vůbec náladu. Nicméně sebrala všechny své síly a své kamarádce odvykládala, co všechno se stalo od té doby, co se viděly naposled. Stejně by to z ní Mabel nějak vytahala, a vůbec, došlo jí, že když se pořádně vypovídá, možná se bude konečně cítit o něco líp.

Když konečně celý příběh povyprávěla, Mabel se chopila slova: „takže abychom si to ujasnily. Rozdali jste si hračky, on odjel někam do pryč, a ty jsi v tom vašem depresivním bytě sama? No tak to v žádném případě! Za půl hodiny jsem u tebe i se zmrzlinou—„

„Nejsem!" skočila jí Genny do řeči. „Nejsem doma. Odjela jsem do Lancasteru."

Po takovém prohlášení Mabel dramaticky zalapala po dechu. „Teda Gimsleyová, ty jsi dneska plná překvapení. Viděla jsi bráchu?" zeptala se na přímo, což Genevieve samozřejmě čekala. Přitakala, načež následovala další Mabelina otázka: „a jaký to bylo?"

„Intenzivní."

„To si dovedu představit. Jen z fotek vypadá jako náfuka," prohlásila Mabel, čímž nejspíš chtěla odlehčit atmosféru. Ačkoliv se velice snažila, Genny se moc dobře necítila. S telefonem u ucha vstala z postele a přešla k oknu, skrz které pohlédla ven. Takhle do blba by zírala dál, kdyby se v telefonu znovu neozvala její kamarádka.