Ten reasons to date me

0.1| NÁVRAT ZPÁTKY DOMŮ.

Byl prosinec, těsně po Štědrém dni. Mráz ji studil pod nehty, když kráčela ztichlým parkem a kouřila svou večerní cigaretu. Sněhové vločky zlehka dopadaly na její dlouhé řasy a rozmazávaly vrstvu maskary, kterou ráno tak pracně nanášela. Alespoň to hodlala tvrdit každému náhodnému kolemjdoucímu, který by ji zastavil a zajímal se, proč mladá slečna pochoduje v noci mezi svátky po ulicích New Yorku celá ubrečená. Jindy nikdy nespící metropole byla o Vánocích až překvapivě klidná, a proto široko daleko nebylo slyšet nic jiného než klapot podpatků, jež měla mladá žena na sobě.

Neměla tušení, jak dlouho se takhle potulovala parkem. Hodinu, dvě? Kdyby jí mráz nelezl až pod kabát, zřejmě by chodila až do rána. Teda za předpokladu, že by ji uprostřed noci v temném parku někdo nepřepadl nebo tak něco. To se ale nestalo. Jenže jí už byla šílená zima, proto se rozhodla konečně vrátit se domů. Jedním pohybem nejprve típla cigaretu o nejbližší odpadkový koš, a poté vytáhla z kapsy kabátu telefon. Letmo zkontrolovala čas i to, jestli se po ní někdo nesháněl, a s hořkým úsměvem na rtech se spěšně vydala zpátky k činžáku, ve kterém bydlela.

Byt byl ve stejném stavu, v jakém ho před několika hodinami opustila. Hned z předsíně doslova křičel, že jsou Vánoce. Všude visely svítící girlandy, na téměř každé odkládací ploše stála minimálně jedna kýčovitá vánoční dekorace a téměř polovinu obýváku zabíral ozdobený stromek, pod kterým se stále ještě válely kusy balicího papíru z předešlého rána. A ačkoliv si zrzka všechnu tuhle atmosféru ještě před několika hodinami užívala plnými doušky, teď jí to všechno lezlo jen tak na nervy.

Ještě v kabátě zamířila do ložnice, kde sebou okamžitě hodila na postel, jež byla nezvykle studená. Možná kvůli tomu, že než odešla, otevřela okno, a zapomněla ho zavřít, pomyslela si nevrle a téměř si uštědřila imaginární pohlavek. S hlubokým povzdechem se posadila, vstala a okno zavřela. Zároveň si ještě došla do kuchyně se záměrem nalít si sklenici vody, nicméně zrak jí spočinul na poloplné sklenici vína ležící na konferenčním stolku, a svůj záměr malinko pozměnila.

Dobře udělala, protože kdyby neměla v ruce víno, když o pár momentů později seděla na gauči a projížděla všechny své sociální sítě, asi by dávno mobilem vztekle švihla o zem. Zvláštní, jak jí ještě dopoledne přišly fotky šťastných párů, dětiček a vánočních dárečků roztomilé. Teď v ní leda tak vyvolávaly dávicí reflex. Nakonec usoudila, že bude nejlepší, když se uloží ke spánku. Večer ještě nikdo nic chytrého nevymyslel, a ráno bude mít možnost se na věci podívat z jiné perspektivy. Alespoň v to doufala, když se převlékala do pyžama a znovu ulehala do postele.

Ráno opravdu všechno viděla jinak. Pořádný spánek za to ovšem nemohl; půlku noci se jen převalovala ze strany na stranu, aby následně upadla do neklidného spánku, ze kterého se každých pár desítek minut probouzela. Ve výsledku byla ráno ještě víc unavená než večer. A taky rozčilená.

Během noci totiž dostala zprávu, na kterou celý minulý večer čekala. Když se ráno probudila a uviděla ji na displeji, srdce jí několikrát poskočilo. Na jednu stranu umírala zvědavostí, co měl její Landon na srdci, ale hlásek v hlavě jí napovídal, že po včerejší hádce to zřejmě nebude nic pěkného. I proto nechala mobilní zařízení ležet na posteli a s tíživým pocitem na srdci se vydala vykonat ranní hygienu. Místo obvyklé půl hodinky však byla hotová přesně za deset minut. Prostě to nemohla vydržet, zvědavost byla silnější. Po přečtení krátké a výstižné zprávy jí ovšem zbyly jen oči pro pláč. A taky by plakala, kdyby všechny slzy nevyčerpala už včera.

Jsem doma... Jak přijedu, promluvíme si... Vyřešíme byt i auto... Užij si svátky.

Užij si svátky?! Čím déle na ty dva řádky textu zírala, tím rozčilenější byla. Už se chystala kliknout na jeho jméno a pěkně od plic mu povědět, co si o něm myslí, naštěstí se však včas zastavila. Křikem přes telefon by stejně nic nevyřešila, a v současné situaci si musela zachovat střízlivý rozum. No co, rozchody se přeci dějí. Lidi spolu někdy nevydrží až nadosmrti. Důležité však je, jak se oba po rozchodu zachovají, a jak se domluví ohledně společných věcí. A že jich ona s Landonem měla. Smlouvou o nájmu počínaje, autem konče.