Uprostřed chladného období,
uniknu do vlastního záhrobí.
Mé srdce je celé z ledu,
avšak taje po tvém pohledu.
Nesmíš se mě dotknout, vzpomínáš?
ty tuhle skutečnost ovšem nepřijímáš.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,V žádném případě." vyslovím.
Nacházel jsem se u Taehyunga, který mě probudil v devět ráno, což jsem si o víkendu vskutku nepřál. Nicméně dostal chuť si předělat svůj pokoj a požádal mě o pomoc.
Po obědě jsme se ovšem vrhli na jeho šatník, jelikož mi sdělil, že má spoustu oblečení, které již nenosí a zbytečně mu zabírají místo.
,,Prosím, nemůžu tam jít přeci bez doprovodu." řekne.
Žádal mě o to, abych s ním šel na jeho maturitní ples, avšak jsem ihned odmítnul. Budou tam lidi ze školy, málo místa a byl bych celý večer pod tlakem, snažící se všem vyhýbat.
Taehyung se na mě zpříma zadíval, zrovna jsme seděli na posteli a skládali oblečení, které si bude chtít nechat.
Jeho pohled mě doslova vybízel k tomu, abych mu vyhověl a nebudu tvrdit, že bych si to nepřál, přeci jenom jít na ples s chlapcem, který se mi dostal pod kůži je splněný sen, ale stále jsem myslel na ostatní, nechtěl bych někomu ublížit.
,,Budu nad tím přemýšlet, ano?" odpovím.
Nechtěl jsem mu dávat falešný naděje, myslím si, že on by si hned našel jiný doprovod. Spokojeně se však pousmál a nepatrně kývl.
Svá slova jsem myslel upřímně, doopravdy nad tím budu přemýšlet a jistě jeho návrh nezazdím.
,,Tohle si prosím zkus." vysloví.
Natáhl se lehce doprava a uchopil černé tričko, které mělo na zádech bílý ornament, který jsem z tohohle úhlu nedokázal identifikovat.
Látku mi následně podal, ihned jsem si ji převzal k sobě a s nepatrným úsměvem se zvedl, abych mohl dojít do koupelny. Byl jsem nucen si neustále přehazovat tričko z jedné ruky do té druhé, jelikož i dnes jsem se učil korigovat svůj chlad.
Taehyung ovšem pohotově nastavil svou ruku, když jsem chtěl kolem něho projít, přibližující se ke dveřím, takže jsem se okamžitě zastavil a po chvilce udělal i několik krůčků dozadu.
,,Stydíš se snad?" optá se.
Nadzvedl své obočí a s pobavením mě sledoval, přitom odpověď moc dobře znal. Jeho hlas ovšem pobaveně nezněl, kdybych náhle neměl na výběr a já si uvědomil, že to bude poprvé, kdy se před někým budu převlékat.
Myslím si, že zde nehraje roli má nejistota, pouze pocit, že se na mě divá někdo, kdo je v mých očích dokonalý.
Jeho černé tričko jsem položil na postel a poté si chytl lem od vlastního, bílého trička, které jsem si pomalu přetáhl přes hlavu. Nechtěl jsem s ním navázat oční kontakt, ale jakmile jsem si vzal do ruky černé oblečení, tak jsem se na něho stejně podíval.
