Uprostřed chladného období,
uniknu do vlastního záhrobí.
Mé srdce je celé z ledu,
avšak taje po tvém pohledu.
Nesmíš se mě dotknout, vzpomínáš?
ty tuhle skutečnost ovšem nepřijímáš.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,A myslíš to vážně, jakože, vážně vážně?" optám se.
Po sprše chtěl Taehyung převléct povlečení, ale já mu na nějakou dobu přestal pomáhat, když jsme se dostali k tématu, která mě překvapila.
,,Jungkookie, tak po sto padesáté. Ano, myslím to vážně, budeš bydlet se mnou." odpoví.
Tuhle větu vyslovil již několikrát, tím pádem už zněl i rázněji, ale můj mozek to stále nedokázal zcela zpracovat. Nehnutě jsem ho pozoroval, jak zrovna povlékl polštář, ale nevěnoval mi ani jeden pohled.
,,Vážně?"
Semkl jsem svoje rty k sobě, když se mnou navázal oční kontakt a očividně po mé reakci nebyl nadšený. Hodil po mně polštář, dosti silně mě trefil do tváře, ale já se pouze zasmál a hebký předmět odhodil zpátky na postel.
Zakroutil hlavou a došel ke dveřím, kde zhasnul světlo, ale v místnosti vládlo stále šero, jelikož dneska byl úplněk a Měsíc zářil nesmírně jasně.
Taehyung vylezl na postel a jednou rukou mě chytl za zápěstí, přitáhl si mě k sobě a já se objevil v měkkých peřinách pod ním.
,,Vážně. Chci, aby jsi bydlel se mnou, nepustím tě zpátky k ní." řekne.
Jeho slova mě příjemně zahřála, už jsem si pomalu zvykal na to horko, které ve mně tvoří, ale i přes to jsem nevěděl, zda je to dobrý nápad.
,,Zní to sice krásně, ale nemám brigádu, nemohu ti finančně pomoct." odpovím.
Vždycky jsem si chtěl najít práci, chodit na brigádu jako ostatní lidi v mém věku, ale nemohl jsem, jelikož nebyla k dispozici práce pro mladé, kde bych se vyhnul s kontaktem s lidmi.
Taehyung chodil vypomáhat jako barman, podnik patřil rodinnému známému a někdy zaskakoval, když byla potřeba, jelikož tam pracovali převážně studenti a vzhledem k tomu, že se buď připravovali na maturitu či zkoušky na vysoké, tak potřebovali sem tam volno.
Též se zajímal o žurnalistiku, psal novinové články a ještě k tomu mu vypomáhali rodiče, takže si mohl dovolit bydlet sám.
Sklonil se k mé tváři a jeho rty se ocitly na těch mých. Věnoval mi něžný polibek a jakmile se odtáhnul, tak mykl se svým obočím.
,,První měsíc už máš splacený." vysloví.
Přimhouřil jsem svoje oči a cvrknul ho do čela, až se na moment zatvářil bolestivě, přitom nešlo o velkou ránu, pouze chtěl být dramatický.
,,Vtipné, nejsem příživník Tae, musím to nějak vyřešit."
Domnívám se, že po jeho boku bych to zvládl, jistě by mi pomohl, abych si našel práci, kterou mohu vyřizovat i z domova, též psal novinové články po večerech, takže je určitě více možností, ale vždycky jsem na to byl sám, máma mi v tomhle směru nepomáhala a já se i bál vycházet ven, takže jsem nebyl schopný jít ani na pohovor.
