Uprostřed chladného období,
uniknu do vlastního záhrobí.
Mé srdce je celé z ledu,
avšak taje po tvém pohledu.
Nesmíš se mě dotknout, vzpomínáš?
ty tuhle skutečnost ovšem nepřijímáš.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Měl jsem pocit, že můj mozek zůstal v pokoji, celou cestu v autě jsem mlčel a nedokázal jsem promluvit ani ve chvíli, kdy jsem se ocitl u Taehyunga v bytě.
Připravil mi kakao, udělal mi útulné místečko na gauči, ale sám nemluvil, vypadal nesmírně podrážděně, ačkoliv kdykoliv se na mě podíval, tak mi věnoval jemný úsměv. Nechápal jsem, co se děje, zda je nahněvaný kvůli mně, kvůli mé matce nebo snad lituje toho, co řekl.
Vašeho syna miluji a rozhodně nemám v plánu mu motat hlavu, jelikož on skutečně má nárok na normální a krásný život, a já mám to štěstí, že ho mohu prožít s ním.
V mém břichu se objevil ten atypický pocit, který byl tak intenzivní, že mě ovládl zevnitř a cítil jsem, že se mi do očí opět tlačily slzy.
,,Jungkookie, nemysli na její slova, prosím."
Taehyung se objevil vedle mě, jednou rukou mě objal kolem ramen a chtěl mě utěšit, ačkoliv jsem na svou matku nemyslel, pouze na něho. Sledoval jsem jeho tvář, vybavil si každou vzpomínku, kterou mi dal a možná jsem byl doopravdy naivní, jak se domnívá má matka, ale věřil jsem mu a vím, že se mnou není z lítosti.
,,Myslím na tvá slova." odpovím.
Situace s mou matkou byla nelíbivá, ale musela se stát, jelikož konečně dala najevo svoje pocity, výčitky, který vůči mně prožívá a který v sobě pravděpodobně držela již od mého narození. Mohl bych se považovat za hloupého člověka, avšak i když ji mám stále rád, tak její odchod z mého života budu zvládat lépe, než kdybych ztratil Taehyunga.
,,Odpusť mi, mrzí mě, jak jsem se choval, ale nahněvala mě, neměla právo s tebou takhle mluvit, i přes to, že je to tvá máma." řekne.
Měl striktní rodiče, kvůli tomu se odstěhoval poměrně brzo, ale i přes to jim prokazoval patřičnou úctu, jelikož ji dostával od nich a Taehyung všeobecně má tendenci být jako zrcadlo, co dostane, dá i zpátky.
Stále mě ovšem nepochopil, sklopil jsem pohled do svého klína a nakonec nalezl odvahu, abych opět promluvil.
,,Měl jsem na mysli to, jak jsi řekl, že mě miluješ."
Vím, že lidi v afektu vysloví něco, co tak nemyslí, sám jsem to dnes zažil, i proto můj hlas zněl skoro až neslyšně, jelikož Taehyung svá slova nemusel myslet vážně.
Ucítil jsem mírný tlak, jakmile si mě chytnul na bradě, abych svůj pohled upřel opět na něho. Sledoval jsem jeho oči, ale neopovážil již nic říkat, ale on se jemně pousmál a palcem mě pohladil po pokožce.
,,Protože tě skutečně miluji, Jungkookie." vysloví.
Měl jsem pocit, kdyby ve mně něco křuplo, ten pocit byl tak zvláštní, až mě to na moment vyděsilo a v těle se mi rozlehlo horko, které chtělo ven, ale jediné, co se dostalo na povrch, byly slzy.
