Kdo je to? (Larry)

13.

Louis:

Když jsem Harrymu řekl, že bych chtěl něco vyzkoušet, sám jsem nevěřil, k čemu jsem se to uvrtal. Jakmile jsem se polibky dostával níže, má odvaha mě naprosto opustila. Nicméně jsem se přemluvil k tomu, abych nepřestal. Další šok přišel, když jsem Harrymu stáhl boxerky. Bože, však toto se mi nemůže nikdy vlézt do pusy, natož někam jinam. Moje myšlenky jely na plné obrátky a já měl strach. Měl jsem strach z toho, že něco pokazím, že se to Harrymu nebude líbit, že mu ublížím. Věděl jsem, že už dlouho nic nedělám, jen zírám na Harryho odhalené tělo. Rozhodl jsem se. Vypnul jsem nadobro myšlenky a nechal se unášet chtíčem a vášní. Nepochybuji o tom, že Harry je zkušenější než já a věřím mu. Proto si myslím, že když bude něco špatně, řekne mi.

"Louuuu!" vykřikne slastně a já přestanu. Odtáhnu se a zadívám se mu do očí. Jsou plné touhy, chtíče, ale vidím tam i to nevyslovené. Vidím tam lásku. Nikdy jsme si to neřekli a vím, že Harry není ve všech věcech na sto procent upřímný, ale tu lásku tam prostě a jednoduše vidím.

"Harry, sice se mi hodně líbí, jak vzdycháš, ale opravdu nechci, aby na nás teď přišli. Takže se prosím trochu kroť." pronesu šeptem a pokračuji ve své práci.

"T-To s-se ti s-snadno ř-řekne. Po-počkej po-později. Jsi úžasný." vydechne těžce a snaží se šeptat.

Několikrát mi při "mé práci" musí Harry poradit, jak se mu to líbí a co mám ještě udělat, ale dle mého to nebyla taková katastrofa, jak jsem si myslel ze začátku.

"Byl jsi skvělý, lásko." Harry mě obsypává polibky. Musím se zčervenat pod touto přezdívkou. Miluju ho. Chci mu to říct.

"Miluju tě, Harry. Vím, že je to hrozně rychlé a nechci, abys mi to říkal jen proto, že jsem to řekl já. Chci jen, ať to víš. Opravdu tě moc miluju." vydechnu a dívám se mu přímo do očí. Vidím v nich, že mi to ještě neřekne. Píchne mě z toho u srdce, ale uklidňuje mě i to, že vidím v jeho očích lásku. Nevím proč, ale z nějakého důvodu se mi tyto dvě slůvka bojí říct.

"Boo, není to tak, že bych ti to nechtěl říct, ale chci to udělat správně." řekne jen a políbí mě tak procítěně, aby mě uklidnil. Musím si prostě počkat.

Harry ovšem u polibku nezůstane a začne se posouvat mírně dolů. Je vidět, že je zkušenější. Nechci vědět, kolik měl partnerů/partnerek, ale opravdu mi nevadí, že do teď nežil jako puritán.

Slastně přivírám oči pod náporem vzrušení a chtíče. Je to tak moc dobré, tak moc, až cítím mírnou bolest v podbřišku, jak se zatím nedostává toho, co mé tělo tak moc chce. Jakmile na mě není žádný kus oblečení, Harry se postaví a celého si mě prohlédne. Stydím se, když se na mě dívá tak z výšky. Sáhnu po dece a chci se s ní zakrýt.

"Co si myslíš, že děláš?" vyhrkne na mě Harry a přikrývku mi vytrhne.

"Koukáš se na mě." řeknu jen a zčervenám.

"To proto, že jsi krásný Boo. Prosím nestyď se a nezakrývej. Jen si chci trochu užít pohled na tebe." Harry přejíždí pohledem po mém těle, ale nakonec se mi zadívá do očí. Opět se na mě natiskne a pokračuje tam, kde přestal. Jakmile se jeho ústa ocitnou přesně tam, kde je chci mít, chci vykřiknout jeho jméno. Místo toho se však zakousnu do polštáře. Už vím, o čem to mluvil. Nevydržím být zticha. To opravdu nezvládnu. Mírně zakňučím a Harry se uchechtne.

"Není to tak jednoduché, co?" pohladí mě rukou po bříšku a já opět zakňučím, ale u toho vyslovím jeho jméno. Pokojem se linou mé tlumené vzdechy a poté tichý výkřik Harryho jména tlumený mou vlastní rukou, do které se zakousnu.