Zabila jsem své dítě

4 1 0
                                    

Vzdala jsem se své křehkosti. Při pomyšlení na mou malou slabou a bezbrannou osobu se mi stýskalo jen trošku. Mnohem více mě znechucovala.

Z představy malé Dolly, culící se v krátkých sukních na kolemjdoucí, lákající na sebe perverzní pohledy zakomplexovaných můžu středního věku, nikdy neříkajíc "ne", se mi chtělo zvracet.

Kdo byla ta dívenka, která jedla jednou denně, aby se co nejvíce srcvrkla, aby zabírala co nejméně prostoru, aby se s ní i malí muži mohli cítit obrovští? Kdo byla ta milovaná a zároveň opovrhovaná dětská děvka? Už ani nevím. Tlačím všechny vzpomínky na ni z hlavy, zamykám je do trezoru, hážu jej do moře. Žádné asociace.
Pouze výstraha.

Když povolím, skončí takto mnoho dalších holčiček s rozkošnými ďolíčky v tvářích. A co víc… ta zvěrstva, ty zločiny proti lidskosti, proti ženskosti a lásce všem těm kreténům projdou.

Nadlidská komedieKde žijí příběhy. Začni objevovat