Nadlidská komedie

Rozpalovačky

"Na jaký se koukáš porno?" zeptala jsem se. Dlouho jsem se ho na to neptala.
"Na žádný."
To mě zarazilo. Čekala jsem milfky. "A nad čím si tedy honíš? Nad představou úspěchu?"
"Nad abstraktními koncepty jako moc a sláva." Pochopil mou narážku.

Lehla jsem si na břicho vedle něj. "Ne… já vůbec nemasturbuju."
To mě zarazilo jestě víc… a pak uchvátilo. Náhle jsem měla Christiana o dost radši.

"Hezký." uznala jsem a plácli jsme si. Stále jsem byla uchvácena.

...

Sama jsem se na porno nedívala. Už jsem ho měla dost, shlédla jsem snad všechny typy hardcore porna, pak jsem měla výčitky svědomí a přestala jsem na dobro.

Když se mě lidé ptali, nad čím masturbuji, říkala jsem: "Používám představivost. Je to tak lepší, můžu si představit, co chci a jak chci." Byla to pravda. Nebo to aspoň nebyla lež.

Ve skutečnosti mě rozpálila jen jedna věc - poledance. Chodila jsem na lekce třikrát týdně, plánovala jsem chodit čtyřikrát. Byla jsem v místnosti plné vyzrálých žen jen ve spodním prádle a zrcadel, takže když mě nudily sexy mamky, mohla jsem se dívat na své krásné mladé tělo.

Nejlepší ale byla ta bolest. Pokaždé když jsem překonala zákony fyziky a dostala se do krkolomné pozice na tyči, zmocnila se mě extáze. Musela jsem vypadat ladně- tak, že se nechci svírat bolestí na zemi. To mě ještě víc vzrušilo.

Po lekci jsem nenápadně odběhla na malou toaletu s nefunkčními světly a vyprstila se. Byl to můj rituál.