2.kapitola

243 17 0
                                    

Cítila jsem pod sebou tvrdou podlahu s hrbolky, ruce a nohy mě bolely jako čert a šíleně mě bolela hlava. Pootevřela jsem oči, ale nic jsem neviděla jenom tmu a odlesky pout s řetězy. Stříbro, nejúčinnější zbraň na vlkodlaky. Potichu jsem zaklela a zaposlouchala jsem se. Za dveřmi si někdo hrál pravděbodobně s klíči a v dáli jsem uslyšela kroky asi pěti lidí. Člověk za dveřmi pozdravil příchozí a na povel začal otevírat dveře.
"To je ona?" zeptal se muž napravo.
"Je," promluvil muž uprostřed.
"Taky zdravím, co po mně sakra chcete?" Všichni na mě zírali jako by něco takového slyšeli poprvé. No super, tak to vypadalo, že všicnhi zastávají višší pozice. Ale popravdě, já mluvím vždy rovnou k věci a nikdy mě nezajímá s kým vlastně mluvím. Ale je pravda, že se mi často vrátí.
"Omlouváme se za tuto situaci, ale neměli jsme jinou šanci, jak vás sem dostat." Zase promluvil muž uprostřed. Začala jsem si vážně myslet, že mluvím s někým velmi vlivným a mocným.
"No jasně a zeptat jste se mě nemohli že, to by byl obrovský problém. A mimochodem kde to vlastně jsem?"
"V pevnosti hlavního Alfy. Mé pevnosti,"to mé řekl výrazněji, než ostatní slova.
"A co po mně chcete Alfo?"nesnáším autority, hlavně vlčí autority. Ve vlčím světě vládnou muži a ženy,mladí vlci a děti je musí vždy poslechnout, to já neumím, ale hlavního neposlechne jenom naprostý blázen a to já nejsem.
"O tom si promluvíme v mé kanceláři. Marku odpoutej ji a přiveď ji ke mně." Markus ho okamžitě poslechl a vydal se ke mně.

Vlčice- work for the AlphaKde žijí příběhy. Začni objevovat