Vlčice- work for the Alpha

12. kapitola

Let byl sice úžasný, ale ten varovný hlásek někde vzadu v mé hlavě se neustále ozýval. Samozřejmě jsem si uvědomovala, že ten, který mě drží v náručí, je nebezpečný, nedá se mu věřit a ještě je jeho aura obalená neuvěřitelnou silou, s jakou jsem se ještě nesetkala, ale musela jsem se dozvědět nějaké informace.
Asi po deseti minutách začal klesat a já se ho chytila ještě pevněji kolem ramen. Bylo zvláštní, že celou cestu nepromluvil, ale to mi rozhodně nevadilo.
Už jsme se dostali na pevnou zem a já ihned vyskočila z jeho náručí, až jsem spadla. Realita mě po pádu zasáhla jako šíp. Celou dobu jsem si neuvědomila, co vlastně dělám. Nechala jsem tam Eduarda, který si mohl vymyslet ten nejhorší scénář a zavolat to hned Andersonovi, který by mohl být rozzuřený, ale nemohla jsem se vrátit, dokud z Chrise nedostanu vše co ví.

Jak jsem přemýšlela, tak jsem si neuvědomila, kde vlastně jsem. Pomalu jsem vstala a začala si prohlížet krajinu okolo. Poznávala jsem to tam. Byly jsme nejspíš na kraji lesa poblíž města, kde jsem se často proháněla.
Zvláštní, pomyslela jsem si, nikdy jsem si nevšimla, že by se tu nacházela nějaká stavba. Jak jsem tak přemýšlela, tak jsem si uvědomila, že v tom můžou hrát kouzla na schovaní něčeho před okolním světem.
Jo to musí být ono, vykřikla jsem v duchu, ale nebyla si jistá jestli jsem to řekla nahlas. Koukem oka jsem se zaměřila na Christophera, který mě upřeně sledoval.

''Tak spusťte,''řekl náhle do ticha.

''Dobře...co víte o těch vraždách?''zeptala jsem se tiše a aniž by mi odpověděl, tak se otočil a mířil ke schodišti. Celou dobu nepromluvil, dokud jsme nedorazili do místnosti zahalené v rudé s krbem a obrovskými koženými křesly. Naznačil mi ať se na jedno křwslo posadil a jelikož jsem vlkodlak, tak jsem si sedla do křesla dál od hořícího krbu. Christopher si sedl naproti mě a upřeně mě sledoval. Propaloval mě pohledem, jakoby v jeho očích hořel jeho vlastní oheň, dokud jsem to nevydržela a nezeptala se ho.

''Co teda víte o těch vraždách,''řekla jsem trochu ostřeji, než jsem chtěla, ale on jakoby se mého tónu nevšiml a hlasitě se zasmál, až mi přejel mráz po zádech.

''A proč si myslíš, že bych o nich měl něco vědět?''zeptal se mě a zase se rozesmál. Jeho smích se rozléhal snad všude a já cítila, jak se moje vlčice pomalu probouzí.

''Takže za a: my si netykáme a za b: jste padlý, takže něco vědět musíte.'' Usmála jsem se, protože jsem celou větu řekla s odvahou a čekala co mi na to řekne.

''To že jsem padlý neznamená, že něco vím, ale máte pravdu, vím hodně věcí a otázka je teď, co za odpovědi zaplatíte?''zašklebil se a mně se jeho otázka vůbec nelíbila.

''Moje nabídka je tedy taková: jedna noc se mnou, kdykoliv si jí vyberu.'' Podíval se mi zpříma do očí a v jeho očích jsem uviděla příslib. Odvrátila jsem pohled jako první a nasucho polkla. Je pravda, že je hezký, no dobře hezký není vůbec dostačující, ale přeci jsem takhle neměla daleko ke šlapce. Sakra já nemám na výběr, přeci potřebuji informace jinak...

''Beru a teď mluvte,''řekla jsem a doufala, že ty informace budou stát za to.

''Takže začneme od začátku,''promluvil,''vlkodlaci jsou ve všech knihách a bájích znázorňováni jako potomci indiánů, ale není tomu tak.'' Zalapala jsem po dechu a čekala na další informace s rozklepanýma rukama.

''Stvořitelé vlkodlaků...''

''Stvořitelé? My byli stvořeni někým?''vpadla jsem mu do věty a teprve teď jsem zjistila, že zadržuji dech.

''Ano vaši stvořitele jsou mocní démoni, kteří vás vytvořili na ochranu proti dalším démonům, pekelným psům a dalších pekelných potvor.''

''Démoni?''zašeptala jsem, protože mi hlas nedovoloval říct to slovo nahlas.

''Ano,''odpověděl.

''Moh... mohli by ovládat upíry?''zeptala jsem se.

''Ano, ale to ani nemusí, protože upíři se vás chtějí zbavit taky, ale z jiného důvodu.''

''Z jakého důvodu nás chtějí démoni zabít?'' Klepal se mi hlas a chvilkama i vynechával.

''Z důvodu, že se vás bojí stejně jako nás,''odpověděl a já mu rukou pokývla, ať pokračuje ve vysvětlování.

''Protože vás stvořili, aby jste dokázali zabít démony, protože jejich vlastní druh byl pro ně nejnebezpečnější a když jste se začali bouřit, tak polovinu populace vlkodlaků zabili a zbavili se vás, aby jste o nich nevěděli a nemohli je zabít.'' Pravda mě zasáhla, jako pěst od dvěstě kilovýho chlapa.

''Sakra,do pr...''začala jsem nadávat.

''A datum krvavýho měsíce je.... den, kdy nás stvořili, že? Ale nemusel mi odpovídat, protože jsem věděla, že je to pravda. Christopher jenom zakýval hlavou a už nic neříkal společně se mnou, protože jsme oba byli někde hluboko ve své mysli.

''Ještě jedna otázka... Jak je máme sakra poznat?'' Naplnila jsem ticho svým řevem. Moje vlčice se drala nebezpečnou rychlostí ven a já měla co dělat, abych jí i sebe uklidnila. Christopher to vycítil, rotáhl křídla a na mě se snesl obláček stříbrného prachu. Asi po minutě vlčice ustoupila a můj hněv se pomalu vytrácel.

''Děkuju, ale teď prosím odpovězte,''zašeptala jsem a probodla jsem ho svým pohledem.

''Hledejte nejmocnější a nejbohatší muže ve městě a brzo budete vědět, kdo je démon.''

Asi po hodině mě Christopher zavezl domu a jakmile zastavil, tak jsem uslyšela obrovskou hádku. Ještě jednou jsem se na něj podívala a věděla jsem, že se rozhodně nevidíme naposledy. Vystoupila jsem z auta zabouchla dveře a jeho sporťák se ihned rozjel. Povzdychla jsem si a udělala první krok ke svému domu.