Vlčice- work for the Alpha

9. kapitola

Slunce mi začalo svítit na obličej. Pomalu jsem se probudila a uslyšela ránu z kuchyně. Naprosto čilá jsem vlítla do kuchyně a tam bylo co jiného, než Jake, který ke mně včera najednou vtrhl a pak i políbil.

"Dobré ráno,''pozdravil mě.

''No nazdar, nechceš už jet domů?'' řekla jsem otráveně.

''Tady někdo nemá dobrou náladu,''zasmál se, ale jakmile jsem se na něj zamračila, tak přestal.

''Ne nemá,'' nalila jsem si kafe a vzala si rohlík.

Po snídani jsem se šla převléknout do černých šatů a černých lodiček. Když jsem připravená scházela ze schodů, tak Jake zapískal.

''Páni, Em vypadáš úžasně,'' mrkl na mě a já si šaty schválně stáhla ještě víc.

''Ještě lepší,''řekl potichu a já s úsměvem zalezla do auta.

''Tak Em dneska to začíná,''řekla jsem si pro sebe a rozjela se směrem k Tristanově základně. Několik kilometrů od základny na cestě uprostřed lesa jsem s cítila nesvá. I kyz jsem věděla, že mi moje intuice nikdy nelže, tak jsem nad tím moc nepřemýšlela, až do doby, kdy mi jsem prudc zastavila, když někdo stál uprostřed silnice. Kdo to sakra je? Pořád tam stál a já to nevydržela a otevřela dveře. Chyba!!! Ozývalo se v mé hlavě, ale já pokračovala dál.

''Pane?''zeptala jsem se a v tu chvíli jsem věděla podle čichu, že je to vlkodlak.

''Jmenujete se Em?'' zeptal se mě.

''Ano,''odpověděla jsem.

''Jmenuji se Eduard a slyšel jsem, že by jste mi mohla pomoct, že jste taky vlk samotář,'' dokončil svojí větu.

''Ano to jsem, ale s čím potřebujete pomoct?''zeptala jsem se Eduarda a jemu se začaly klepat prsty.

''Chtějí mě zabít, ti co chtějí zabít všechny. Potřebuji se chovat.''Zaskočil mě.

''Kdo jsou ti oni?''zeptala jsem se ho.

''Andělé, padlí andělé,''co to? Nikdy se nenašel záznam, že by kdy existovali!! Co když ten Eduard lže? Jak mu mám věřit?

''Padlí andělé existují a vy mi musíte věřit! Vím, že jinou stopu nemáte a času taky moc nemáte!'' Měl pravdu a tak jsem mu poručila jet se mnou.

Základna nebyla nějaká obrovská a nádherná, byla to šedá čtvercová budova a u ní stálo asi deset bojovníků. Postupovala jsem rychle ke vchodu, protože jsem v autě měla nezvaného vlkodlaka.

''Dobrý den, mé jméno je Em, jdu za Tristanem,'' řekla jsem mohutnému muži u hlavního vchodu. Chvíli mluvil přes mikrofon a poté co přestal mluvit, tak mě pustil dovnitř. Hned se mě ujala černovláska a dovedla mě, až k velkým černým dveřím. Zaťukala, otevřela dveře a odešla pryč. Teď jsem tam zůstala jen já a Tristan.

''Dobrý den Em,''pozdravil mě a poslal mi oslnivý úsměv.

''Dobrý den Tristane,'' zdvořile jsem se pousmála, ale vlk ve mně křičel po krvi. Tristan měl dnes na sobě polorozepnutou košili, černé džíny a rozcuné vlasy. Miluju když má chlap schválně rozcuchané vlasy. Nemohla jsem od něho odtrhnout pohled, protože vypadal jako ten nejvíc sexy chlap na světě.
''Posaďte se,'' řekl a já málem nadskočila. Prosadila jsem se a po chvilce jsme začali mluvit o případu. Oni nevěděli nic víc než my a tak jsem to nadhodila.

''A co takhle padlí andělé?''zeptala jsem se ho a on se jen nechápavě podíval.

''Jak to myslíte?''zeptal se mě.

''Já vím, že podle všeho by neměli existovat, ale podle legend jsou to pradávná stvoření a už tak je svět plný čarodějů, upírů a vlkodlaků. Tak proč ne padlí andělé.'' Nemohla jsem mu říct, že to mám od někoho jiného.

''Dobrá, možná máte pravdu, tak vám dávám úkol. Do večera si o nich zjistěte co nejvíc a celý týden budete chodit po všech klubech ve městě.'' To se dalo čekat. Kde jinde najít padlého než v klubu. Ještě chvilku jsme vše probírali a pak jsem rychle doběhla k autu.

''Odteď pracujete se mnou. Náš úkol je hledat padlé." Asi jsem ho vystrašila, ale to mi bylo jedno. Něco po mně chce a tak já chci něco po něm.

''Jo a odteď budete v mém domě,'' oznámila jsem mu, on si úlevou povzdechl a já odjela zpět do domu i s Eduardem.