Vlčice- work for the Alpha

10. kapitola

Ahojky čtenáři :)) Děkuju všem, kteří čtou můj příběh :) Přidávám fotku Em jak si jí asi představuji (teda až na ty oči:D). Komentujte a hlasujte ;). #Celandine :D

Eduard šel vedle mě do domu a já si pomalu uvědomila, jaká to byla kravina. Vůbec ho neznám a vedu si ho doprovolně domů. Ke všemu je u mě doma Jake. Povzdechla jsem si a začala odemikat dveře. Jakmile jsem otevřela dveře, tak jsem ucítila maso. Hodně masa. Sakra co to tu ten Jake dělá? Zeptala jsem se sama sebe v duchu a ukázala Eduardovi, ať jde dovnitř.

''Jenom tě předem upozorňuju, že v kuchyni je můj už ne zaslíbený partner z bývalé smečky,''upozornila jsem ho, ale dál mi to bylo celkem jedno, protože tu Jake neměl co dělat.
Ale abych řekla pravdu, tak jsem tu nechtěla vůbec nikoho a proto jsem se rozhodla vykopnout Jakea do nějakého hotelu.

''To je trošku divný...''zašeptal a já se zamračila.

''Hodně divný, vůbec nevim co tu chce,''zasyčela jsem a moje lodičky přistály na botníku. Když jsem byla konečně pryč z nepohodlných bot, tak jsem si to rázným krokem štrádovala do kuchyně. Ihned jsem se ponořila do vůně masa, ale to mi nezabránilo v tom, abych Jakea vyhodila.

''Nazdar Jakeu,''prohodila jsem chladným tónem.

''Nějak špatně naladěná, nemyslíš,''probodávala jsem ho chladným pohledem.

''Slabé slovo, hele mám tady někoho, kdo potřebuje pomoc a tak by jsi měl jít domů nebo do hotelu,''řekla jsem a jeho pohled mě probodával stejně jako ten můj.

''A myslím to smrtelně vážně,''zavrčela jsem a dělala, že si prohlížím své nehty. Prudce se vlčí rychlostí postavil přede mě a zahalil mě v jeho auře, která teď byla plná zklamání a trošku vzeku. Zabodla jsem mu prst na hruď a popostrčila jsem ho ode mě. Cítila jsem něčí pohled ze dveří, ale neotočila jsem se, protože jsem přesně věděla, kdo tam je. Jake jenom potichu zavrčel a prudce vyrazil ke svému pokoji. Chvíli jsem tam pozorovala Eduarda a z toho pohledu mě probudilo silné zabouchnutí dveří. Odfrkla jsem si a šla se podívat co vlastně uvařil.

''Dáš si steaky?''zeptala jsem se Eduarda a ten se lišácky usmál.

''S radostí,'' odpověděl a v t chvíli jsme se do nich pustili. Po večeři jsem se osprchovala, ukázala Eduardovi pokoj a já sama si zalezla do postele a nechávala se unášet sny.

Ráno mě probudila vůně ovoce. Vzala jsem na sebe pohodlné khaki tepláky, armádní tričko z blešáku a vydala se po schodech dolů.

''Dobré ráno,'' pozdravil mě Eduard a já se na něj vřele usmála, když jsem uviděla lívance polité horkými lesními plody. Mlsně jsem si olízla rty a ihned se drala skrz židle do kuchyně.

''Brr... počkej na mě,'' zasmál se ne falešným úsměvem, ale krásným opravdovým úsměvem.

''Dobře pane šéfkuchaři,''zahyhňala jsem se a sedla si na barovou stoličku. Ještě chvíli tam dodělával lívance a políval je ovocem. Jakmile si přisedl tak jsem začala hltat, mlaskat a nevím co ještě. Všimla jsem si, že mě pozoruje s pobavením v obličeji.

''Co?'' řekla jsem s plnou pusou a pokrčila obočí. Eduardovi začaly cukat koutka a v tu chvíli jsme se oba začali smát. Po chvíli jsme uklidili nádobí a já vyrazila za Andersonem.

Před jeho základnou mě pozdravil strážný a pustil mě dovnitř. Procházela jsem uličkama až ke kanceláři hlavního Alfy. Opatrně jsem zaklepala a vstoupila jsem dovnitř. To jsem asi neměl dělat, protože si to teď užíval s nějakou blonckou na stole. Nenápadně jsem si zakašlala a Anderson se na mě udiveně podívala a na obličeji se mi objevil pobavený úsměv. Bloncka, která vypadala jako nějaká barbína a i mluvila jako barbína se potichu omluvila a nasadila si růžový kostýmek. Měla jsemstraśnou chuť se začít smát, ale čekala jsem až barbína odejde. Ve dveřích na něj ještě mrkla a hned potom zavřela dveře. Začala jsem se nahlas smát kvůli té primitivní situaci a Anderson se na mě zamračeně díval.

''Lepší chvíli sis vybrat nemohla,''potichu zavrčel a já se začala ještě víc smát.

''Ale prosimtě tvoje barbínka ti to vynahradí,''řekla jsem a nepřestávala se smát.

''A když už tu jsi, tak jí nechceš nahradit?''zeptal se se šibalským úsměvem. Já jsem se přestala smát a prosadila se na křeslo před jeho stůl. On se ke mně nahnul a přejel mi rty lehce po krku. Zasáhla mě na chvíli touha, ale ihned jsem jí zatlačila a vydala ze sebe jedno slovo.

''Ne,''odstrčila jsem ho od sebe a zadívala jsem se do jeho krásných očí. Jeho černé oči planuly touhou, ale já nasadila ledový obličej.

''Mám nové vodítko,''řekla jsem a jiskřičky v jeho očích byly pryč.

''Poslouchám,'' řekl a já mu pověděla o všem co se včera stalo.

''Zajímavé,''podotkl, ale v jeho očích jsem viděla překvapení.

''Udělej přesně to co ti Tristan řekl a zítra přijď společně s tím vlkem,''pokývla jsem hlavou a stoupla si.

''Počkej,''přikázal a já čekala co se bude dít. Anderson zmáčkl nějaké tlačítko na stěně a najednou se tam objevily police se zbraněmi. Několik zbraní dal do černé tašky a hned potom opět zmáčkl tlačítko a police zmizely.

''Tady máš nějaké zbraně pro případ nouze, mimochodem máš tam i dřevěné kolíky,''podal mi tašku.

''Děkuju,''tím jsem se s ním rozloučila a vydala se zpět k autu. Před tím než jsem dorazila domů jsem se zastavila pro kafe a koblihy. Otevřela jsem dveře od domu a uviděla Eduarda na svém gauči s ovládačem v ruce. Pousmála jsem se, pozdravila ho a začala vařit oběd. Jediné co jsem uměla byl steak a tak jsem ho udělala a Eduard se jen mlsně olízl.

''Jdu si nahoru něco zjistit,''oznámila jsem mu a šla zjišťovat nějaké informace o padlých andělech.